Zatímco před vypuknutím pandemie koronaviru hrozil pachatelům trestného činu krádeže, jehož spácháním došlo ke způsobení škody na cizím majetku ve výši nikoliv nepatrné, trest odnětí svobody maximálně na dvě léta, za obdobné krádeže spáchané v době nouzového stavu byly v některých případech jejich pachatelům ukládány tresty až čtyřikrát vyšší. Tomu však nyní učinil přítrž Nejvyšší soud, když prostřednictvím svého právního názoru poskytl obecným soudům určité vodítko, jak předmětné ustanovení trestního zákoníku vykládat v kontextu aktuální situace.
Nouzový stav, pandemie a čtvrtý odstavec
Vyšší trestní sazba má svůj původ v ust. § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, který pachatele krádeže spáchané „… za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ penalizuje trestem odnětí svobody na 2 až 8 let. Doposud byl tuzemskými soudy nouzový stav takřka automaticky posuzován právě jako ona uvedená „jiná událost“, tedy jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Je však třeba připomenout, že toto ustanovení bylo do trestního zákoníku včleněno v souvislosti s rozsáhlými povodněmi v roce 2002, kdy bylo potřeba přísněji trestat především rabování opuštěných obydlí.
Subsumpce aktuální situace pod tzv. „čtvrtý odstavec“ se nejcitelněji dotkla především recidivistů, kteří tak byli za své protiprávní jednání sankcionování hned dvakrát ‑ jednou za recidivu v rámci ust. § 205 odst. 2 trestního zákoníku, podruhé za spáchání činu v době nouzového stavu na základě ust. § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. A to i v případě, že se výše způsobené škody pohybovala v řádech několika desítek korun.
Přísnější tresty jen v případě, že krádež s nouzovým stavem či pandemií věcně souvisí
Nejvyšší soud nyní prostřednictvím svého výkladového stanoviska ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 postavil najisto, že „nouzový stav nelze v žádném případě považovat za jinou událost ohrožující život nebo zdraví lidí, protože nouzový stav neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí.“ Podle tohoto výkladu nelze nouzový stav, ale ani pandemii koronaviru, samy o sobě bez dalšího kvalifikovat jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, nýbrž je třeba individuálně posuzovat každý případ. Rozhodující je přitom faktický stav, za kterého byl skutek spáchán, nikoliv formální vyhlášení aktů státních orgánů či jejich právní forma. Pouze za předpokladu, že je zde dána věcná souvislost mezi spácháním trestného činu a „událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“, je na místě postihovat toto jednání přísněji. Jinými slovy, aby bylo možné určité jednání trestat v rámci vyšší trestní sazby, musela by tato „událost“ ‑ ať už pandemie či nouzový stav, spáchání trestného činu pachateli usnadnit, případně se jinak významně projevit na daném činu.
V neposlední řadě bude přísnější trest přiléhavý také za situace, kdy předmětem trestné činnosti pachatele budou prostředky, které mají za cíl onu událost dostat pod kontrolu, jako tomu jsou za této situace především ochranné pomůcky či antigenní testy. Důležité je zde totiž tzv. kritérium společenské škodlivosti. Zatímco jednání zloděje, který odcizí housky pro svou obživu, bude pro společnost škodlivé stejnou měrou bez ohledu na výskyt viru ve společnosti či vyhlášený nouzový stav, krádež prostředků, kterých je na trhu nedostatek a jsou významné pro zvládnutí dané události, bude pro společnost škodlivé diametrálně odlišně. S tím jde také ruku v ruce přísnější trestní postih. Nelze opomenout, že právě obecná formulace ust. § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku umožňuje přísněji trestat krádež respirátorů než krádež pečiva, a to s ohledem na skutečnost, že český právní řád neumožňuje diferenciovat trestní sazby na základě druhu kradeného zboží, ale trestní sazby jsou odvozeny od výše způsobené škody.
Závěrem
Právní názor, který zaujal velký senát Nejvyššího soudu, bude hrát velkou roli u tisíců trestních řízení. Lze předpokládat, že řízení, která ještě nebyla ukončena, budou nově posuzována ve světle právního názoru Nejvyššího soudu. Pomocí řádných, případně mimořádných opravných prostředků pak lze zvrátit přísnější rozhodnutí v těch řízeních, ve kterých ještě neuplynula lhůta k jejich podání.
Lze konstatovat, že se jedná o vítaný krok ze strany Nejvyššího soudu, který přispěje k posílení právní jistoty. Zároveň přichází výkladové stanovisko Nejvyššího soudu v době, kdy je teprve krátce účinný tzv. pandemický zákon, jenž ve svém ustanovení § 14 zohledňuje kritérium společenské škodlivosti obdobně, avšak jeho formulace, jakož i způsob přijetí zákona, jsou předmětem kritiky.
Diskuze k článku ()