Jak se stavíte k návrhu nového zákona o státním zastupitelství? Proč jej potřebujeme?
Ta potřeba je vyústěním vývoje soustavy státního zastupitelství. Původní zákon z roku 1993, který nabyl účinnosti v roce 1994, zaznamenal nespočet novel, které se pokaždé snažily reagovat na určité nedostatky institucionální úpravy. Nejsem si ovšem jistá tím, jestli je ten správný čas zrovna nyní, po všech těch peripetiích, které se zákonem probíhají. Považuji to ale za určité historické vyústění, za výsledek vývoje, který by měla nová úprava reflektovat, tzn. zefektivnit, snížit administrativu a byrokracii uvnitř soustavy státního zastupitelství a posílit pozici státního zastupitelství jako instituce a to především způsobem jmenování a případného odvolávání nejvyššího státního zástupce. To je dnes nejcitlivější místo soustavy.
Dovolím si odkázat na jeden důležitý historický okamžik, který vždy připomínám. A tím je systémová změna, kterou prosazoval už ministr spravedlnosti Otakar Motejl. Prosazoval koncepční změnu justice včetně státního zastupitelství. Předloha zákona o státním zastupitelství, ta původní, kterou předkládal do vlády tehdejší ministr Pavel Blažek, vycházela právě z konceptu Motejlovy reformy. Dnes už je koncept opět jiný. Přesto se někteří snaží navodit dojem, že se jedná o onu původní předlohu. Tehdy Otakaru Motejlovi zákon neprošel a on jako odpovědný a odvážný politik udělal jedno – v okamžiku, kdy poslanecká sněmovna dala najevo, že tento koncept odmítá přijmout tak, jak byl předložen, udělal raději ústupek a zákon z poslanecké sněmovny stáhl, než aby přistoupil na nekoncepční kompromis. Myslím si, že toto může hrozit i dnešnímu konceptu, který se nachází ve sněmovně. A jak říkám, je omyl si myslet, že by si státní zastupitelství tuto předlohu napsalo samo. Předloha má svá úskalí, jsou tam některé věci, které bych koncipovala osobně jinak, ale podstatné je, že to bude pan ministr spravedlnosti, který musí vyhodnotit, kde je hranice pozměňovacích návrhů resp. prostor pro kompromisy.
Jaké zásadní změny by nový zákon o státním zastupitelství přinesl?
Nejzásadnější je změna čtyřstupňové soustavy na třístupňovou a zrušení vrchních státních zastupitelství. Tím se přeskupí vztahy uvnitř této soustavy, místo vrchních státních zastupitelství, resp. jejich odborů, které se dnes zabývají závažnou hospodářskou a finanční kriminalitou, by měl vzniknout speciální útvar, který by měl fungovat koncepčně. Měl by být podpořen analytickým týmem a zpracovávat úzký okruh případů. A tady nalezneme rozdíl od předlohy, která je nyní v poslanecké sněmovně. Ta je podle mého názoru příliš široká. Jsem zastáncem toho, že státní zástupci by měli být přidělováni k tomuto útvaru na dobu určitou s případnou možností opakování, ale nikoli na dobu celé své kariéry. Práce na tomto odboru nebo na speciálním úřadu je natolik vyčerpávající, že se jí nelze věnovat s plným nasazením celý kariérní život. To je druhá změna. Třetí podstatnou změnou je, že se zavádějí funkční období vedoucích státních zástupců a je jinak nastaveno jejich odvolávání - a to pouze na základě kárné žaloby před kárným soudem.
Co si slibujete od nově vytvořeného protikorupčního státního zastupitelství? Bude jeho role v systému efektivní?
Tady prosím pozor. První myšlenka byla taková, že bude úzce specializované – pak by efektivní být mohlo. Úskalí současné předlohy jsou v tom, že rozšiřuje okruh trestných činů zcela neúměrně. Vyšetřování korupčních trestných činů se tak stane už pouze drobnou součástí celé působnosti tohoto útvaru, která je velmi široká. Obávám se, že v tomto pojetí se už nejedná o žádanou specializaci, a proto mám také osobně s daným nastavením problém.
Novela obsahuje i zavedení funkčního období vedoucích státních zástupců, zavedení jejich kárné odpovědnosti i povinná výběrová řízení. Přispějí tyto skutečnosti ke zvýšení úrovně systému?
Ze zkušeností našeho prostoru příliš nevěřím ve výběrová řízení, pokud nemusí být respektován jejich výsledek a komise je úzce složena. Na druhou stranu, výběrová řízení - pokud jsou nastavena transparentně a výsledek je respektován - mohou přispět k důvěře ve fungování systému. Vedoucí státní zástupce by měl při svém příchodu úřad obohacovat mimo jiné i novými myšlenkami a postupy. Ideální představa je, že s příchodem nového vedoucího státního zástupce by u fungujícího úřadu mělo být zásadní zachováno, ale nový šéf by tomu přinesl přeci jen něco málo nového osobního. Neboural by zavedený systém, pokud by fungoval, ale tam, kde by tomu tak nebylo, by se zasadil o budování úřadu fungujícího. Po určité době se dostáváte do stereotypu, proto se domnívám, že efektivitě a kvalitě funkční období přispějí.
Jak se stavíte k názoru, že by se s úpravou mělo počkat na nový trestní řád?
Tato úvaha má své racio a rozhodně je logická. Provázanost je veliká právě v tom, že zákon o státním zastupitelství je institucionální norma, která nastavuje pravidla fungování instituce. Samozřejmě, že státní zastupitelství má ještě civilní a správní působnost, ale stěžejní obsah a vymezení působnosti vymezuje trestní řád. Nastavuje dozorová oprávnění a vůbec práva a povinnosti státního zástupce v trestním řízení. Na toto základní vymezení poté reaguje norma institucionální.
Mnozí se domnívají, že by změna mohla přispět k účinnějšímu „boji“ s novými formami kriminality. O jakých formách je v tomto kontextu konkrétně řeč?
Již v současnosti se pracuje na změnách, které rozšiřují působnost i na trestné činy spojené s terorismem. Zvažovala se rovněž internetová kriminalita. Úvah je celá řada, ale zdůrazňuji, že pokud mají být orgány činné v trestním řízení úspěšné, ať už státní zastupitelství nebo policie, musí mít kvalitní odborníky a analytiky. Jinak nemohou určité formy organizovaného zločinu odhalovat, ať už v hospodářské a korupční oblasti nebo právě v oblasti legalizace prostředků určených pro teroristické aktivity či pro obchody s lidmi nebo se zbraněmi.
Odborníků na IT je v současnosti obecně globálně málo. Co je potřeba nabídnout, aby pro úřad vůbec pracovat chtěli?
Hlavní překážkou jsou platové podmínky. To, co říkáte, je pravda – expertů je málo, těch nejlepších je ještě méně a pokud stát chce, aby pro něj pracovali, musí jim nabídnout odpovídající platové ohodnocení. Pokud soukromá sféra poskytuje mnohonásobně vyšší platy, tito experti pro stát pracovat nebudou. V opačném případě jim stát musí poskytnout jiné výhody, které jim soukromý sektor nabídnout nemůže.
Je vůbec možné, aby stát dohnal (nejen) platovou úroveň, která je nastavena v soukromém sektoru?
Pokud stát bude chtít zajistit veřejnou bezpečnost a bojovat proti kybernetickému zločinu, tak je bude muset zaplatit, jinak to nejde. Garance bezpečnosti ze strany státu spojená s pocitem bezpečí ze strany veřejnosti je drahá.
Jak vnímáte vliv médií právě na povědomí veřejnosti, konkrétně ve vztahu k trestním řízením?
V dnešní době je vliv médií opravdu veliký a nejen ve vztahu k informacím o věcech, v nichž probíhá trestní řízení. Jsme si vědomi toho, že média v dnešní době přenášejí informace na veřejnost velmi rychle. Musím říct, že obě strany, jak obhajoba, tak obžaloba, mají své limity, kterých se v rámci informování veřejnosti musí držet. Na druhou stranu je povinností státního zástupce - a vyplývá to z trestního řádu - aby veřejnost o trestních řízeních informoval. Je to o hledání rovnováhy. Velkou roli pak hraje kvalita toho, kdo informace zpracovává, ale také kvalita toho, komu jsou určeny. Dnes to množství informací klade na čtenáře obrovské nároky. Musí si umět vybírat, umět je třídit a orientovat se v nich.
Jsou toho lidé u nás vůbec schopni?
Myslím si, že je to nový fenomén a budeme se to muset naučit, pokud chceme obstát a pokud chceme být imunní vůči různým propagandám - a teď tím nemyslím jen ve vztahu k trestním řízením a s nimi spojeným spikleneckým teoriím. Mnohé informace kolem nás se denně snaží zcela účelově navodit dojem absolutní pochybnosti o čemkoli a negovat důvěru v kohokoli a cokoli. Jak říkám, nezastupitelná je v tomto souboji kvalita novináře, ale i čtenáře.
Diskuze k článku ()