Náhradní mateřství – vybrané etické a právní otázky

Náhradní mateřství představuje reprodukční techniku, pomocí které mohou neplodné páry uspokojit svou potřebu mít vlastního, geneticky příbuzného potomka.

VF
Ústav humanitních studií v lékařství 1. LF UK, Klinika pediatrie a dědičných poruch metabolismu 1. LF UK a VFN Praha
JJ
1. LF UK, Ústav humanitních studií v lékařství 1. LF UK
Dítě, novorozenec, matka
Foto: Pixabay

Jedná se o společenský fenomén plození lidských bytostí pomocí biomedicínských technologií, který v sobě navíc zahrnuje ochotu ženy otěhotnět a porodit dítě, s nímž nemusí mít žádnou genetickou příbuznost. Dítě je po narození svěřeno žadatelskému páru, který tuto ženu odnošením dítěte pověřil. Poptávka po náhradním mateřství je podněcována kombinací medicínských, psychologických a sociálních faktorů – od neplodnosti přes trend rodičovství partnerů stejného pohlaví až po kariérní důvody.

V demokratickém světě má každý právo plodit děti, pokud si to přeje. Není možné zakázat mít potomka nebo diktovat jejich počet.[1] Reprodukční autonomie je státy do určité míry podporována i prostřednictvím metod asistované reprodukce a náhradní mateřství tuto autonomii dále rozšiřuje.[2] Asistovaná reprodukce, vzhledem k možnostem dárcovství vajíčka, rozšířila otázku, kdo je matkou dítěte. Nicméně soudy se mnohde dál opírají o kodexy navazující na starou tradici tvrdící, že matka je vždy jistá. Jakým způsobem je možné tento nesoulad uchopit? Může být řešením evolutivní přístup Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), aby byl výklad pojmů již obsažených v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv (EÚLP) měněn a přizpůsoben současným podmínkám? Promítá se evolutivní rozhodování ESLP do rozhodování českých soudů týkajícího se náhradního mateřství? Pokud ano, jak?

Terminologie

Termíny náhradní mateřství, surogátní mateřství či surogace jsou používány jako ekvivalentní, byť nepřesné, neboť se pomocí známých termínů popisuje něco v zásadě nového. V textu je užíván termín náhradní mateřství namísto surogace. Neologismus surogace, který přešel do češtiny z anglického surrogate (náhradní, zástupný), vycházející z latinského „sub“ (pod) a „rogo“ (volit, žádat) není nijak zpřesňující či méně zavádějící než v České republice již ustálený výraz náhradní mateřství.

Náhradní mateřství (jeho částečná či genetická forma) je nejstarší známá reprodukční technika. Zdokumentované případy lze nalézt ve Starém zákoně, starých indických a japonských textech. Zatím nejstarší zmínku o náhradním mateřství se podařilo nalézt na 4 000 let staré asyrské hliněné destičce.[3] Navzdory značnému stáří není termín náhradní mateřství zcela jasný a jeho uchopení vede přes neméně nejednoznačný pojem matka.  

Matka gestační je žena, která dítě porodila. Toto tvrzení vychází z křesťanského dualismu duše a těla rozpracovaného ve filosofii osvícenství především Reném Descartem, který je hluboce vrytý do západní kultury a medicíny, a to i prostřednictvím kodexů, které v té době vznikaly a které setrvaly do dnešní doby. Tyto kodexy upřednostňují biologické pochody před duševními, neboť tělo je uchopitelným předmětem právních norem, zatímco duševní pochody jsou uchopitelné jen při svém vnějším vyjádření.[4] Proto je žena, která dítě porodila, primárně považovaná za matku dítěte.  

Matka genetická je žena, jejíž vajíčko je oplodněno. Zvýšené vnímání genetické příbuznosti je akcentované společenskou změnou (snižováním počtu manželství) a pokrokem v technikách léčení neplodnosti (umožňující genetickou příbuznost neplodným párům a umožňující založení rodin i bez genetické příbuznosti). Důležitost genetické příbuznosti se opírá především o tradiční „pokrevní vazby“,[5] o očekávání geneticky příbuzných potomků obsažené v reprodukčních právech[6] či o lockeovský princip sebevlastnění.[7]

Matka sociální je žena, jejímž úmyslem je mít a vychovávat dítě. Pro intencionalisty je rodičovství primárně vztahem morálním, až sekundárně biologickým. Za počátek rodičovských práv považují okamžik vzniku úmyslu mít a vychovávat dítě. Tento princip je zakořeněn do institutu adopce. Oddělení těhotenství od výchovy dětí je podpořeno feministickým přístupem spočívajícím v argumentu, že větší přínos ženy k narození dítěte s sebou nenese větší povinnost k jeho vychovávání.

Matka právní je žena, kterou zákon za matku považuje. Vznik, zánik a rozsah jejích práv a povinností se může v jednotlivých jurisdikcích lišit.

Náhradní či surogátní matka je žena, která odnosí a porodí dítě pro žadatelský pár.[8] Je tedy vždy zároveň matkou gestační, v některých případech matkou genetickou a v případě, že odmítne po porodu předat dítě žadatelskému páru s cílem dítě vychovávat, se může stát i matkou sociální.

Žadatelský pár je ve své nejobecnější rovině strana, která chce, aby pro ni náhradní matka dítě odnosila, porodila a předala. Může se jednat o jednu osobu či pár, a to jakéhokoli pohlaví. Náhradní mateřství slouží jak jednotlivcům, tak párům heterosexuálním a rovněž i párům homosexuálním. Pro oblast rodičovství v polyamorních, nemonogamních či multipartnerských vztazích, které se dostávají do širšího povědomí v posledních letech, nejsou zatím dostatečné literární zdroje.[9]

U plného či také gestačního[10] náhradního mateřství nemá náhradní matka s dítětem žádnou genetickou příbuznost. V takovém případě jsou užity buď obě gamety žadatelského páru, obě gamety jsou od dárců či jedna gameta je jednoho člena páru a druhá od dárce. V případě částečného či genetického[11] náhradního mateřství poskytuje náhradní matka vajíčko, čímž je s dítětem geneticky příbuzná.

Podle výše odměny se náhradní mateřství rozděluje na altruistické a komerční. Za altruistické je označováno takové, ve kterém náhradní matka má nárok pouze na náklady, které jí přímo vznikly v souvislosti s náhradním mateřstvím.[12] V případě komerčních ujednání je náhradní matce vyplácena odměna nad rámec přímých nákladů.

Etické aspekty

Náhradní mateřství je ve své podstatě asistovaná reprodukční technologie (ART) sui generis, které se kromě celé etické problematiky ART dotýká etická dimenze nezbytnosti využití další ženy pro početí a odnošení dítěte pro žadatelský pár. Může se tedy stát, že ve vztahu k dítěti mohou být tři ženy: náhradní matka, dárkyně vajíčka, žadatelka; a tři muži: manžel náhradní matky, dárce spermatu a žadatel. Z nezúčastněného hlediska není mezi „genetickým“ a „negenetickým rodičovstvím“ žádný rozdíl a i nejniternější potřeba mít geneticky příbuzného potomka může být mnohdy zcela uspokojena adopcí, ovšem s ohledem na hledisko osobní autonomie je zapotřebí umožnit počít geneticky příbuzného potomka.[13] Empirické studie ukazují, že lidé v drtivé většině upřednostňují genetické příbuzenství před nepříbuzenskou adopcí či darovaným embryem.[14] I další autoři jako Freeman,[15] Braverman a Frith[16]a Griffiths[17] uvádějí, že touha mít vlastní geneticky příbuzné dítě je „raison d’être“ ART, reflektující sociální důležitost, která je spojována s genetickými vazbami. Je pravda, že nové reprodukční technologie mohou přeceňovat genetickou příbuznost, což v minulosti formovalo i debatu ohledně in vitro fertilizace. Z etického hlediska je nejisté, do jaké míry by měla být touha po geneticky příbuzném potomku uspokojena a jak by uspokojení této touhy mělo být morálně hodnoceno. S ohledem na hodnotu osobní autonomie může vzniknout povinnost pomoci lidem počít geneticky příbuzné dítě (pokud si to přejí), ale může být převážena jinými morálními hledisky (např. bezpečnost a spravedlnost). Z hlediska morálního lze odepřít využití ART pouze ve velmi dobře odůvodněných případech – při nízké šanci na úspěch či zdravotních rizicích.[18]  

Náhradní mateřství umožňuje matce, která na základě medicínské indikace není schopna dítě počít či odnosit, genetické příbuzenství se svým dítětem (ovšem nemusí se vždy jednat o geneticky příbuzného potomka, je možné použít vajíčko a spermie nebo přímo embryo od nepříbuzných dárců). Medicínská indikace je nejčastějším, ale nikoli jediným faktorem pro využití náhradní matky a svou roli hrají i mnohé sociální důvody, například kariérní důvody[19] či touha homosexuálních párů po genetickém rodičovství. Je zde zapotřebí odlišit partnerské vztahy od rodičovství v nich. Rodičovství v „netradičních“ rodinách, mezi které patří homosexuální, ale i polyamorní, nemonogamní, multipartnerské svazky, je zvýšeně citlivě vnímáno. Není neobvyklé, že i lidé podporující LGBTQ vztahy nepodporují rodičovství v těchto vztazích.[20] Lze předpokládat, že otázky týkající se vývoje dítěte v polyamorních vztazích budou analogické otázkám vývoje dítěte v homosexuálních vztazích, které v sobě obsahují jednak přesvědčení týkající se přímého ovlivnění dítěte (např. v sexuální orientaci) či přesvědčení o ovlivnění sociálních vztahů (např. zvýšení náchylnosti k izolaci a šikaně).[21] Žádná studie zatím neprokázala předpoklad, že by stejnopohlavní páry negativně ovlivnily vývoj dítěte či jeho sexuální orientaci,[22] genderovou identitu,[23] případně výkony ve škole a další faktory.[24] Problematičnost využití náhradního mateřství pro polyamorní jedince je spíše systémová. Zatímco homosexuální svazky v mnoha státech světa dosáhly právního, ekonomického, společenského a institucionálního uznání a přijetí, polyamorní svazky zatím nikoliv.

Náhradní mateřství bývá kritizováno z mnoha různých hledisek, jejichž podrobná analýza, včetně analýzy společné etické dimenze ART, by překročila rámec tohoto sdělení. Nejčastěji jeho kritici tvrdí, že vykořisťuje ženy a mění jejich těla a děti v komodity a zvyšuje rasové a sociální rozdíly. Někteří argumentují v rovině metafyzické důstojnosti spočívající v hodnotě samotného těla a jeho ontologického či metafyzického statusu. Na opačné straně stojí otázky autonomie ženy, beneficence či boření stereotypů o mateřství. Nejzávažnější argumenty proti náhradnímu mateřství vyvstávají z problematiky vykořisťování a komodifikace, proto je zapotřebí se jim věnovat podrobněji.

Vykořisťování

A vykořisťuje B, pokud A získá transakcí nespravedlivou výhodu nad B. Nespravedlivá výhoda reflektuje dvě dimenze: hodnotu a volbu. Co se týče hodnoty, tak A musí z transakce něco získat a pro B musí být transakce nespravedlivá či má B ublížit. Co se týče dimenze volby, tak A vykořisťuje B, pokud volba B je nějak kompromitována, a to i přes to, že je zdánlivě dobrovolná. Optikou hodnoty to znamená, že náhradní mateřství je vykořisťující, protože žadatelský pár z transakce získá, a náhradní matce je ublíženo (škodící vykořisťování); či náhradní matka sice něco z transakce získá, ale podstatně méně než žadatelský pár (vzájemně výhodné vykořisťování); a nakonec náhradní mateřství je vykořisťující, neboť žadatelský pár získá z transakce něco fundamentálně amorálního, co komodifikuje těhotenství, ženy a děti (moralistické vykořisťování). Optikou dimenze volby ženy mohou být ženy donuceny k tomu, aby sloužily jako náhradní matky silou peněz, případně tím, že nemohou dopředu vědět, jak moc nakonec k dítěti přilnou.[25] 

Dále čtěte zde: http://medlawjournal.ilaw.cas.cz/index.php/medlawjournal/article/view/229/178


[1] První mezinárodní dokument ukotvující reprodukční práva je závěrečný akt Teheránské konference o lidských právech (1968). Následuje závěrečný akty první konference OSN týkající se žen v rámci Mezinárodního roku žen – Mexiko (1975) a mnohé další.

[2] Na otázku, proč tak státy činí, odpovídá z opačného pohledu antinatalista David Benatar v knize Nebýt či být. BENATAR, D. Better Never to Have Been: The Harm of Coming into Existence. Oxford: Oxford University Press, 2008.

[3] TURP, A. B. – GULER, I. – BOZKURT, N. – UYSAL, A. et al. Infertility and Surrogacy First Mentioned on a 4000year-old Assyrian Clay Tablet of Marriage Contract in Turkey. Gynecological Endocrinology. 2018, Vol. 34, Iss. 1, s. 25–27.

[4] DOLEŽAL, A. Konstrukce identity v právním diskursu. Dvojí pojetí bytí. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. 2013, Vol. 3, No. 1, s. 11–21.

[5] HENDRIKS, S. – PEERAER, K. – BOS, H. – REPPING, S. et al. The Importance of Genetic Parenthood for Infertile Men and Women. Human Reproduction. 2017, Vol. 32, Iss. 10, s. 2076–2087.

[6] RAPOSO, V. L. Wrongful Genetic Connection: Neither Blood of My Blood, nor Flesh of My Flesh. Medicine, Health Care and Philosophy. 2020, Vol. 23, 2, s. 309–319.

[7] The Stanford Encyclopedia of Philosophy [online]. Spring 2018 edition. Metaphysics Research Lab, Stanford University, 2018.

[8] BRINSDEN, P. R. Gestational Surrogacy. Human Reproduction Update. 2003, Vol. 9, Iss. 5, s. 483–491.

[9] KLESSE, C. Polyamorous Parenting: Stigma, Social Regulation, and Queer Bonds of Resistance. Sociological Research Online. 2018, Vol. 24, No. 4, s. 625–643, SHEFF, E. Polyamorous Families, Same-Sex Marriage, and the Slippery Slope. Journal of Contemporary Ethnography. 2011, Vol. 40, Iss. 5, s. 487–520.

[10] SHENFIELD, F. – PENNINGS, G. – COHEN, J. – DEVROEY, P. et al. ESHRE Task Force on Ethics and Law 10:

Surrogacy. Human Reproduction. 2005, Vol. 20, Iss. 10, s. 2705–2707.

[11] VAN DEN AKKER, O. B. A. Surrogate Motherhood Families. Springer International Publishing, 2017.

[12] WALKER, R. – VAN ZYL, L. Towards a Professional Model of Surrogate Motherhood. Palgrave Macmillan, 2017. 13 RULLI, T. Preferring a Genetically-Related Child. Journal of Moral Philosophy. 2016, Vol. 13, 6, s. 669–698.

[13] SEGERS, S. – PENNINGS, G. – MERTES, H. Getting what You Desire: The Normative Significance of Genetic Relatedness in Parent-child Relationships. Medicine, Health Care, and Philosophy. 2019, Vol. 22, Iss. 3, s. 487– 495.

[14] RAPOSO, V. L. Wrongful Genetic Connection: Neither Blood of My Blood, nor Flesh of My Flesh. Medicine, Health Care and Philosophy. 2020, Vol. 23, 2, s. 309–319. KIRKMAN-BROWN, J. C. – MARTINS, M. V. ‘Genes versus Children’: if the Goal is Parenthood, Are We Using the Optimal Approach? Human Reproduction. 2020, Vol. 35, Iss. 1, s. 5–11. RULLI, T. Preferring a Genetically-Related ChildI. SEGERS, S. – PENNINGS, G. – MERTES, H. Getting what You Desire: The Normative Significance of Genetic Relatedness in Parent-Child Relationships.

[15] FREEMAN, T. Introduction. In: EBTEHAJ, F. – RICHARDS, M. – GRAHAM, S. – FREEMAN, T. (eds). Relatedness in Assisted Reproduction: Families, Origins and Identities. Cambridge: Cambridge University Press, 2014, s. 1–18.

[16] BRAVERMAN, A. M. – FRITH, L. Relatedness in Clinical Practice. In: EBTEHAJ, F. – RICHARDS, M. – GRAHAM, S. – FREEMAN, T. (eds). Relatedness in Assisted Reproduction: Families, Origins and Identitie, s. 129–144.

[17] GRIFFITHS, D. The (Re) Production of the Genetically Related Body in Law, Technology and Culture: Mitochondria Replacement Therapy. Health care analysis: HCA: journal of health philosophy and policy. 2016, Vol. 24, Iss. 3, s. 196–209.

[18] KIRKMAN-BROWN, J. C. – MARTINS, M. V. ‘Genes versus Children’: if the Goal is Parenthood, Are We Using the Optimal Approach?

[19] BERK, H. L. Savvy Surrogates and Rock Star Parents: Compensation Provisions, Contracting Practices, and the Value of Womb Work. Law & Social Inquiry. 2020, Vol. 45. Iss. 2, s. 398–431.

[20] HOLLEKIM, R. – SLAATTEN, H. – ANDERSSEN, N. A Nationwide Study of Norwegian Beliefs about Same-sex Marriage and Lesbian and Gay Parenthood. Sexuality Research and Social Policy. 2012, Vol. 9, Iss. 1, s. 15–30.

[21] FRIAS-NAVARRO, D. – GARCÍA, L. – GARCIA-BANDA, G. – PASCUAL-SOLER, M. et al. Attitudinal Change Toward Same-Sex Parents: the Effect of the Explanation of the Etiology of the Homosexual Sexual Orientation. Sexuality Research and Social Policy. 2018, Vol. 15, Iss. 4, s. 516–529.

[22] GOLOMBOK, S. – TASKER, F. Do Parents Influence the Sexual Orientation of Their Children? Findings from a Longitudinal Study of Lesbian Families. Developmental Psychology. 1996, Vol. 32, Iss. 1, s. 3–11.

[23] FARR, R. H. – BRUUN, S. T. – DOSS, K. M. – PATTERSON, C. J. Childrenʼs Gender-Typed Behavior from Early to Middle Childhood in Adoptive Families with Lesbian, Gay, and Heterosexual Parents. Sex Roles. 2018, Vol. 78, No. 7–8, s. 528–541.

[24] WATKINS, C. S. School Progress Among Children of Same-Sex Couples. Demography. 2018, Vol. 55, Iss. 3, s. 799–821.

[25] WERTHEIMER, A. Two Questions about Surrogacy and Exploitation. Philosophy & Public Affairs. 1992, Vol. 21, No. 3, s. 211–239.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články