Zákaz cenové reklamy na léky

Členské státy musí zakázat jakýkoli reklamní obsah, který by mohl podporovat neúčelné používání léčivých přípravků

Foto: Fotolia

Lotyšské právní předpisy zakazující reklamu na léčivé přípravky zaměřenou na ceny, propagační nabídky nebo na kombinovaný prodej léčivých přípravků a jiných produktů, jsou slučitelné s unijním právem. Takový reklamní obsah podporuje neúčelné používání léčivých přípravků a musí být členskými státy zakázán.

Směrnice 2001/83[1] harmonizuje ustanovení v oblasti reklamy na léčivé přípravky tak, že pro takovou reklamu stanoví podmínky, omezení a zákazy za účelem ochrany veřejného zdraví.

„EUROAPTIEKA“ SIA je lotyšská společnost s ručením omezeným, která v Lotyšsku vykonává farmaceutickou činnost. V roce 2016 jí lotyšská zdravotní inspekce – na základě vnitrostátního právního ustanovení zakazujícího reklamu na léčivé přípravky zaměřenou na ceny, propagační nabídky nebo na kombinovaný prodej léčivých přípravků a jiných produktů – zakázala šířit reklamu na prodejní akci léčivých přípravků. V roce 2020 podala EUROAPTIEKA k lotyšskému Ústavnímu soudu ústavní stížnost, ve které zpochybnila legalitu tohoto vnitrostátního ustanovení vzhledem ke směrnici 2001/83.

Lotyšský Ústavní soud se Soudního dvora dotázal, jak musí být vykládán pojem „reklama na léčivé přípravky“ ve smyslu uvedené směrnice, a zejména zda tento pojem zahrnuje i reklamu na neurčité léčivé přípravky, tedy reklamu, která se vztahuje na léčivé přípravky obecně nebo na určitou množinu blíže neidentifikovaných léčivých přípravků. Dále jej zajímalo, zda je zákaz cenové reklamy a reklamy na propagační nabídky nebo na kombinovaný prodej léčivých přípravků a jiných produktů, stanovený dotčeným vnitrostátním ustanovením, slučitelný s uvedenou směrnicí.

Velký senát Soudního dvora v dnešním rozsudku nejprve konstatoval, že pojem „reklama na léčivé přípravky“ zahrnuje všechny formy informování, průzkumu nebo pobídek, které mají za účel podpořit předepisování, výdej, prodej nebo spotřebu určitého léčivého přípravku nebo neurčitých léčivých přípravků.

Tento pojem je totiž ve směrnici 2001/83 definován velmi široce tak, že zahrnuje „všechny formy“ informování, průzkumu nebo pobídek, a zejména též „reklamu na léčivé přípravky určenou široké veřejnosti“.

Kdyby reklama na neurčité léčivé přípravky byla vyloučena z oblasti působnosti směrnice 2001/83, byly by zákazy, podmínky a omezení, které pro reklamu tato směrnice stanoví z důvodu rizik, jež mohou vyplývat z přehnaného nebo neuváženého používání léčivých přípravků, do značné míry zbaveny užitečného účinku a hlavní cíl ochrany veřejného zdraví sledovaný touto směrnicí by byl do značné míry ohrožen.

V této věci dospěl Soudní dvůr k závěru, že šíření informací, které vybízejí ke koupi léčivých přípravků tím, že nutnost takové koupě odůvodňují cenou, oznamují propagační nabídku nebo sdělují, že jsou prodávány v kombinaci s jinými léčivými přípravky či s jinými produkty, jako je šíření informací zakázané vnitrostátním ustanovením napadeným před předkládajícím soudem, má propagační účel. Podle Soudního dvora proto takové šíření informací spadá pod pojem „reklama na léčivé přípravky“, a to i tehdy, když se tyto informace vztahují na neurčité léčivé přípravky.

Ke slučitelnosti takového vnitrostátního ustanovení se směrnicí 2001/83 Soudní dvůr podotkl, že reklama na léčivé přípravky, které nepodléhají omezení výdeje na lékařský předpis ani nemohou být hrazeny, jichž se toto vnitrostátní ustanovení konkrétně týká, je touto směrnicí v zásadě povolena. Za účelem zabránění riziku pro veřejné zdraví mají členské státy nicméně povinnost zakázat jakýkoli reklamní obsah, který by mohl podporovat neúčelné používání takových léčivých přípravků.

Soudní dvůr v tomto ohledu zdůraznil, že reklama na léčivé přípravky, které nepodléhají omezení výdeje na lékařský předpis ani nemohou být hrazeny, může mít zvláště významný vliv na to, jak koncový spotřebitel hodnotí a volí kvalitu léčivého přípravku a množství, které se má zakoupit. Cenová reklama a reklama na propagační nabídky nebo kombinovaný prodej léčivých přípravků a jiných produktů navíc může vést koncové spotřebitele ke koupi a spotřebě těchto léčivých přípravků, aniž provedli objektivní posouzení založené na terapeutických vlastnostech léčivých přípravků a na konkrétních zdravotních potřebách. Takový reklamní obsah mimoto staví léčivé přípravky na roveň jinému spotřebnímu zboží, na něž se běžně vztahují slevy a snížení cen.

Podle Soudního dvora tedy cenová reklama a reklama na propagační nabídky nebo kombinovaný prodej léčivých přípravků a jiných produktů podporují neúčelné a přehnané používání léčivých přípravků, které nepodléhají omezení výdeje na lékařský předpis ani nemohou být hrazeny. Vnitrostátní ustanovení napadené před předkládajícím soudem, které zakazuje šíření takového reklamního obsahu, je proto slučitelné se směrnicí 2001/83.


Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora

Celý text rozhodnutí ve věci C-530/20

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. 2001, L 311, s. 67; Zvl. vyd. 13/27, s. 69), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/27/ES ze dne 31. března 2004 (Úř. věst. 2004, L 136, s. 34; Zvl. vyd. 13/34, s. 262).

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články