Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody II.

V této části se hodlám věnovat konkrétním podmínkám pro rozhodování o žádostech o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a navážu tak na předchozí text[1]. Ostatně, již se zde tomuto tématu věnovali i další autoři.[2]

předseda senátu Městského soudu v Praze, prezident Soudcovské Unie

Základní podmínky pochopitelně stanoví zákon, v tomto případě § 88 trestního zákoníku:

(1) Soud může odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného, a

a) odsouzený vykonal alespoň polovinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody, nebo

b) odsouzený, jenž nebyl odsouzen za zvlášť závažný zločin,

1. kterým byla nebo měla být způsobena smrt, nejde-li o trestný čin zabití podle § 141 odst. 1,

2. kterým byla nebo měla být způsobena těžká újma na zdraví,

3. jehož znakem je spáchání na těhotné ženě nebo na dítěti,

4. který spáchal jako člen organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině (§ 361),

5. který spáchal v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činu, trestného činu účasti na teroristické skupině (§ 312a), financování terorismu (§ 312d), podpory a propagace terorismu podle § 312e odst. 3 nebo vyhrožování teroristickým trestným činem (§ 312f), nebo

6. který je uveden v hlavě třetí, sedmé, deváté, dvanácté a třinácté zvláštní části tohoto zákona nebo v odstavci 4,

a který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, vykonal alespoň třetinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody.

(2) Jestliže odsouzený za přečin prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba, může ho soud podmíněně propustit na svobodu i předtím, než vykonal část trestu odnětí svobody vyžadovanou pro podmíněné propuštění podle odstavce 1. Soud nevyhoví návrhu ředitele věznice na podmíněné propuštění odsouzeného na svobodu, jen je-li zjevné, že by odsouzený po propuštění na svobodu nevedl řádný život.

(3) Soud při rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného za zločin přihlédne také k tomu, zda odsouzený včas nastoupil do výkonu trestu a zda částečně nebo zcela nahradil či jinak odčinil škodu nebo jinou újmu způsobenou trestným činem nebo zda vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem. Jestliže odsouzený vykonával ochranné léčení před nástupem výkonu trestu odnětí svobody nebo v jeho průběhu, přihlédne soud i k projevenému postoji odsouzeného k výkonu ochranného léčení.

(4) Osoba odsouzená za trestný čin vraždy (§ 140), zabití podle § 141 odst. 2, těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 3, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149 odst. 4, nedovoleného přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy podle § 159 odst. 3, 4, neoprávněného odebrání tkání a orgánů podle § 164 odst. 3, 4, obchodování s lidmi podle § 168 odst. 4, 5, zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 2, 3, zavlečení podle § 172 odst. 2, 3, loupeže podle § 173 odst. 3, 4, braní rukojmí podle § 174 odst. 3, 4, vydírání podle § 175 odst. 3, 4, znásilnění podle § 185 odst. 3, 4, pohlavního zneužití podle § 187 odst. 3, 4, obecného ohrožení podle § 272 odst. 2, 3, nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 4, získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 292 odst. 3, vlastizrady (§ 309), rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312), sabotáže (§ 314), vyzvědačství podle § 316 odst. 3, 4, válečné zrady (§ 320), násilného překročení státní hranice podle § 339 odst. 3, organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 4, genocidia (§ 400), útoku proti lidskosti (§ 401), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402), agrese (§ 405a), přípravy útočné války (§ 406), styků ohrožujících mír (§ 409), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje podle § 411 odst. 3, válečné krutosti (§ 412), perzekuce obyvatelstva (§ 413), plenění v prostoru válečných operací (§ 414) nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle § 415 odst. 3, jakož i osoba odsouzená k výjimečnému trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let (§ 54 odst. 2), mohou být podmíněně propuštěny až po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody, nehrozí-li s ohledem na okolnosti činu, za který byla odsouzena, a povahu její osobnosti opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu.

(5) Osoba odsouzená k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí může být podmíněně propuštěna až po nejméně dvaceti letech výkonu tohoto trestu, nehrozí-li s ohledem na okolnosti činu, za který byla odsouzena, a povahu její osobnosti opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu.

V dalším textu se budu opírat zejména o rozhodnutí Ústavního soudu, který se otázce podmíněného propuštění co do četnosti věnuje bohatě. Většina z těch, kteří se na Ústavní soud v této agendě obrátí, není úspěšná již proto, že podmíněné propuštění z výkonu trestu je „institut zcela mimořádný, na který neexistuje právní nárok“, jak v mnoha rozhodnutích strážce ústavnosti zdůraznil.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu neexistuje ústavně zaručené právo na to, aby bylo vyhověno žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Posouzení splnění zákonných podmínek je věcí soudcovské úvahy. Je tedy na obecných soudech, aby zkoumaly a posoudily, zda podmínky pro aplikaci tohoto institutu jsou dány a aby své úvahy v tomto směru přiměřeným způsobem odůvodnily. Ústavní soud zásadně respektuje takové nezávislé rozhodnutí obecných soudů; nicméně je povolán zasáhnout, vybočuje-li výklad obecných soudů ze zásad spravedlivého procesu [srovnej nálezy ze dne 5. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 599/14 (N 194/79 SbNU 207) či ze dne 3. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 2201/16 (N 4/84 SbNU 69), dostupné tak, jako ostatní zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu na https://nalus.usoud.cz/]. 

Za takový exces lze považovat například rozhodování na základě zcela nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a opření rozhodnutí o informace z doby odsouzení stěžovatele [nález ze dne 22. 3. 2001 sp. zn. III. ÚS 611/2000 (N 51/21 SbNU 439)], posouzení zákonné podmínky prognózy vedení řádného života na svobodě na základě minulého chování stěžovatele, respektive okolností vztahujících se k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu [nález ze dne 12. 5. 2011 sp. zn. III. ÚS 1735/10 (N 90/61 SbNU 405)] či porušení principu kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní [nález ze dne 4. 10. 2016 sp. zn. II. ÚS 2503/16 (N 185/83 SbNU 37)].[3] 

Mimořádnost podmíněného propuštění ovšem dle téhož nálezu neznamená, že by snad soudy měly možnost libovolného rozhodování, či že by se na toto rozhodování nevztahovala povinnost rozhodovat předvídatelně a přesvědčivě. V nálezu ze dne 28. 11. 2018 sp. zn. II. ÚS 482/18 (N 195/91 SbNU 411) Ústavní soud zdůraznil, že mimořádným je institut podmíněného propuštění pouze v tom, že benevolencí státu odsouzený za určitých podmínek nemusí vykonat uložený trest celý. Mimořádnost daného institutu ale nespočívá v tom, že by soud měl možnost zamítnout žádost odsouzeného o podmíněné propuštění, naplnil-li odsouzený zákonná kritéria. Z požadavku právního státu vyplývá povinnost obecného soudu odsouzeného podmíněně propustit, pokud odsouzený splnil všechny zákonné podmínky.

Tak si znovu pro pořádek zopakujme zákonné podmínky:

Pro všechny typy trestných činů platí tři[4]:

  1. časová podmínka 
    • po ½  výkonu trestu obecně
    • po 1/3 – je-li ve výkonu trestu poprvé a není odsouzen pro zvlášť závažný zločin uvedený v § 88 odst. 1 písm. b) tr. zák. (např. trestným činem byla nebo měla být způsobena smrt a nejde o trestný čin zabití)
    • po 2/3 – za taxativně vymezené trestné činy (např. vražda) a pokud nehrozí opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu
    • výjimečně i před uplynutím shora uvedených lhůt – prokázání vzorným chováním a pouze s kladným stanoviskem ředitele věznice

Časovou podmínku asi nemusíme příliš řešit, pokud byla do výkonu trestu správně započítána délka případné vazby, či již vykonaný trest, k němuž byl ukládán trest souhrnný nebo společný[5], nemělo by posouzení této podmínky činit potíže ani žadateli, ani komukoli dalšímu.

  1. podmínka polepšení
    • zařazení ve věznici – prostupné skupiny a oddělení 
    • počet odměn a zejména posouzení, za co byly uděleny, absence kázeňských postihů
    • chování ve věznici - požadováno nadstandardní chování, nikoliv pouhá adaptace na prostředí věznice, plnění stanoveného programu, aktivní přístup ke vzdělávacím a výchovným činnostem ve věznici, spolupráce s adiktologem, spolky, zájmová činnost a podobně.
    • aktivní řešení svých finančních závazků
    • sebereflexe a náhled na spáchanou trestnou činnost

Podmínka polepšení však již dává velký prostor k soudcovské úvaze a vyžaduje v optimálním případě i co nejustálenější judikaturu příslušného soudu.

To, že je žadatel v I. prostupné skupině značí, že svým příkladným plněním povinností si to během výkonu trestu zasloužil. Náš senát považuje tuto podmínku dlouhodobě za významnou pro úspěšnou žádost, nicméně u velmi krátkých trestů není v silách odsouzeného se k této metě propracovat, k čemuž přihlížíme. Stejně tak bereme do úvahy u počtu odměn a chování ve věznici, že v odměnách jsou často znevýhodněni odsouzení, kteří nemohou pracovat, ať už kvůli zdravotnímu hendikepu, věku, či faktu, že vůbec nerozumí česky. Poslední bariéra pochopitelně omezuje vězně i v dalších aktivitách, které odborníci vězeňské služby nabízejí, kulturních, vzdělávacích a podobně.

Vysoký počet odměn a absence kázeňských postihů jsou tradičně v očích soudců významným argumentem. Stejně tak i řešení finanční situace odsouzeného, ten mnohdy nedluží „jen“ poškozeným. Je-li předlužen, pak může mít problémy s alespoň symbolickým splácením škody, kterou trestnou činností způsobil, což rovněž soudy pečlivě sledují.

Podmínka sebereflexe a náhled na spáchanou trestnou činnost je velmi citlivý požadavek zákonodárce, jak v třetí části tohoto článku ukážu na některých rozhodnutích Ústavního soudu. Tato podmínka totiž může u některých žadatelů kolidovat se zákazem vynucování doznání, respektive sebeobviňování, vždyť někteří i během výkonu trestu se stále snaží své pravomocné odsouzení zvrátit v řízeních o mimořádných opravných prostředcích, což jim pochopitelně brání v žádosti o podmíněné propuštění upřímně a hlavně věrohodně litovat spáchané trestné činnosti.

  1. prognóza vedení řádného života
    • zejména sebereflexe 
    • vývoj trestné činnosti a její případná eskalace v době před odsouzením
    • hodnocení, zda již byl v minulosti ve výkonu trestu odnětí svobody, zda byl již v minulosti podmíněně propuštěn a s jakým úspěchem
    • představa odsouzeného, jak bude dále žít a řešit např. dluhy
    • zajištění bydlení
    • zajištění zaměstnání
    • podpora rodiny a okolí

Opět velký prostor pro úvahu soudu, a to s řadou nástrah. 

Předchozí vývoj trestné činnosti, četnost odsouzení, to, že trestnou činnost spáchal v době výkonu jiného alternativního trestu, nejčastěji podmíněného odkladu výkonu trestu, to vše velmi pravděpodobně již bral do úvahy soud, který příslušný trest uložil. Byť zásada zákazu dvojího přičítání má zabránit zejména tomu, aby se jedna a tatáž skutečnost určité kvantity a intenzity přičítala pachateli dvakrát při samotném rozhodování o vině a trestu, a to jednou jako znak skutkové podstaty při hodnocení viny a podruhé jako okolnost přitěžující či polehčující, tedy při ukládání trestu, tak to neznamená, že by jí neměl respektovat i soud rozhodující o podmíněném propuštění.

Na druhou stranu, pokud v nedávné minulosti odsouzený v jiném podmíněném propuštění z výkonu trestu neobstál, bude jeho úkol přesvědčit soud o své dobré prognóze opravdu obtížný.

Podle mých zkušeností je pro vězně, z drtivé většiny jsou to mnohočetní recidivisti, velmi obtížné zvládnout věrohodně naplánovat v případě podmíněného propuštění z vězení řešení svých dluhů, zaměstnání a bydlení. Pokud nemají podporu rodiny, přátel, Probační a mediační služby, nebo některé z věrohodných neziskových organizací, působících v této oblasti, tak skoro nemají šanci to z vězení zvládnout.

U zločinu[6] pak soud přihlédne[7]:

  • zda odsouzený včas nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody
  • zda nahradil či jinak odčinil způsobenou újmu poškozeným
  • jak přistupoval k výkonu ochranného léčení, pokud jej vykonával

Zrovna ve dnech, kdy tento článek píšu, tak média řeší příběh pana Janouška, který se do výkonu trestu dostavil sám, nicméně v době, kdy již na něj byl vydán příkaz k dodání do výkonu trestu. Každopádně případy, kdy odsouzený je do výkonu trestu dodán policií, protože nedbal výzvy soudu (což se v tomto případě nestalo), je u zločinu vážnou okolností snižující šance na podmíněné propuštění. Nicméně k této okolnosti soudci pochopitelně přihlížejí i v ostatních případech.

Když se podíváme na statistiky zločinnosti na území naší vlasti, tak podíl násilné trestné činnosti mezi zločiny spíše klesá. Častější je zločinnost „bílých límečků“, majetkové delikty, od krádeží a daňové kriminality, přes dotační a pojistné podvody až po celou škálu trestných činů hospodářských. Náš trestní zákoník majetkovou trestnou činnost trestá poměrně dost přísně, zejména pokud jde o sazby nepodmíněných trestů. Na straně druhé tito pachatelé nemají problém s resocializací, s chováním ve věznici, obvykle nejde o recidivisty, mají pevné rodinné zázemí. Ale často za sebou také mají milionové škody spáchané trestnou činností. Takže logicky se soudci v podobných případech hodně zaměřují na to, jak se odsouzený žadatel o podmíněné propuštění snaží splácet způsobenou škodu, či zda naopak zašantročil veškerý svůj majetek tak, aby obětem zbyly jen oči pro pláč.

Tolik ke znění zákona a mému pohledu na některé výkladové problémy, ve třetí části shrnu některá z rozhodnutí Ústavního soudu, která bývají často v agendě podmíněného propuštění citována.


[1] https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/podminene-propusteni-z-vykonu-trestu-odneti-svobody-i

[2] https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/podminene-propusteni-z-vykonu-trestu-odneti-svobody-a-hodnoceni-naplneni-podminky-prognozy-vedeni-radneho-zivota-v-budoucnu

[3] Citováno dle nálezu  III. ÚS 688/21

[4] § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku

[5] § 43 a 45 trestního zákoníku

[6] § 14 odst. 3 trestního zákoníku

[7] § 88 odst. 3 trestního zákoníku

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu