Počet podniků využívajících cloudové služby pro své podnikatelské účely v České republice se každým rokem zvyšuje.[1] Využívání cloudových služeb neroste jen v neregulovaných odvětvích, ale také v odvětvích jako jsou finanční trhy či zdravotnictví,[2] na které dopadá speciální sektorová legislativa.

I když poskytování cloudových služeb není v oblasti správy a ukládání dat žádnou novinkou, v praxi se mohou stále objevovat různá nebezpečí, která plynou z nedostatečné znalosti těchto služeb. S přihlédnutím k běžně se vyskytujícímu přeshraničnímu aspektu je často předmětem diskuse zejména kontrola bezpečnosti ukládání dat a jejich přesun za hranice Evropské unie. Samotným smlouvám o cloudových službách a jejich specifikům je přitom věnováno mnohem méně pozornosti, ačkoliv nemalá část veřejně dostupných smluv z této oblasti znatelně limituje odpovědnost poskytovatele a jen minimálně zohledňuje zájmy a práva druhé strany.

Způsob a rozsah nakládání s osobními údaji se dynamicky vyvíjí s možnostmi, které uživatelům poskytují moderní technologie. Zejména v oblasti informačních technologií je zřejmý neustálý rozvoj a nové způsoby administrace interních procesů podnikatelů a zajištění nezbytných činností i prostřednictvím třetích osob. Jako příklad takového nástroje můžeme uvést tzv. cloud computing.

Technologický pokrok posledních několika let se logicky promítá do všech lidských aktivit, činnosti pracovní nevyjímaje. Proto stále více lidí při své práci přichází do styku s technologickými řešeními a postupy, které by ještě v nedávné minulosti nebyly vůbec myslitelné. Jedním z těchto zcela nových přístupů k organizaci práce je právě cloud. Pojem jako takový má několik definic a jeho přesné vymezení či náplň ještě nikdo jednoznačně neposkytl. Proto se můžeme setkat s více pohledy na to, co jako cloud vlastně lze chápat. V článku se nebudeme pokoušet cloud definovat, spíše se zaměříme na různá úskalí s jeho používáním spjatá.