K dotváření práva soudy dochází nepochybně již řádově mnoho let, u nás se však o něm začalo hovořit až relativně nedávno, první výslovné zmínky o něm nalézáme v časopisecké literatuře, monografiích a sbornících, formulované pod vlivem především německých autorů, spíše až počátkem tohoto století.
Problematika tzv. překvapivých rozhodnutí v občanskoprávních soudních řízeních je úzce spjata se zásadou právní jistoty a zásadou legitimního očekávání.
Zatímco v předchozích příspěvcích jsem se zabýval náležitostmi závětí z hlediska formy, dnes se zaměřím na zajímavou náležitost obsahovou. Závěť je totiž právním jednáním a jako taková nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Kdyby byl občanský zákoník dítětem, již by v tuto chvíli dostával své první vysvědčení. Doba šesti let však z hlediska života zákona příliš neznamená, takže je ještě brzy zákon komplexně hodnotit.
Nejvyšší soud se v průběhu prosince roku 2020 vyjádřil ke třem kauzám, které měly společného jmenovatele, jímž byla snaha dotčených celebrit domoci se poměrně vysokých částek po mediálních domech provozujících bulvární média.