Následující pojednání plynule navazuje na mou předchozí sérii příspěvků, neb rozebírá případ, jehož skutkové okolnosti by mohly upoutat pozornost nejednoho čtenáře bulvárních plátků. Na jeho pozadí se Nejvyšší soud vyjadřuje k limitům svobody projevu a výkladu právní úpravy způsobů odčinění zásahu do osobnostních práv na Facebooku.

Civilní soudní řízení je zahájeno dnem, kdy soudu dojde návrh na jeho zahájení (§ 82 odst. 1 o. s. ř.). Toto pravidlo má několik konsekvencí. Jednou z nich je povinnost soudu vypořádat se zákonem stanoveným způsobem s každým takovým návrhem, byť je sebevíce absurdní. Civilní soudy se tedy musí zabývat všemi žalobami, které jim napadnou.

Komentář k případu ženy, jejíž dvouletý postižený syn se utopil ve vaně, zatímco ona poslouchala hudbu a zřejmě usnula. Tento případ se týká jistého nešvaru, se kterým se potýká celá justice, a to problematiky znaleckých posudků.

Jsou-li dány konkrétní skutečnosti odůvodňující vazební důvod dle § 67 písm.c) tr.ř., spočívající v trestní minulosti obviněného, tak jejich pádnost dále posiluje jakákoli absence informací o legálním zdroji jeho příjmů.

Jistota za návrh na nařízení předběžného opatření je složena u soudu včas, je-li nejpozději v den podání návrhu na účet soudu připsána. Komentář k usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2014, č.j. 4 Cmo 338/2013-32