K povinnosti provozovatele přijímat hotovostní platby
V roce 2023 se často v zahraničí setkáváme s tím, že například v kavárnách není možno zaplatit hotovostí, ale pouze bezhotovostním způsobem. Důvodů, proč by provozovatelé chtěli umožnit placení pouze bezhotovostním způsobem je mnoho, zejména rychlost a pohodlnost pro zákazníky i provozovatele, někteří zákazníci již u sebe hotovost nenosí nebo jde o hygienické důvody (to bylo zřejmé obzvláště v době pandemie).
Mohou provozovatelé tento zahraniční model přebrat i v České republice a zakotvit výhradní placení bezhotovostním způsobem? Odpověď bohužel není zcela jednoznačná a tato debata se rozvířila v nedávné době návrhem poslanců SPD na ústavní zakotvení práva na placení v hotovosti.
Právní úprava
Základem pro vyřešení dané otázky je zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon o oběhu bankovek“), konkrétně jeho ustanovení § 5, který stanoví následující:
„(1) Každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ledaže je oprávněn jejich příjem odmítnout.
(2) Příjem tuzemských bankovek nebo mincí může odmítnout
- úvěrová instituce provádějící pokladní operace, jestliže se jedná o bankovky nebo mince znějící na koruny české prohlášené Českou národní bankou za neplatné a jestliže uplynula doba stanovená na základě zákona upravujícího činnost a postavení České národní banky3), po kterou je povinna provádět jejich výměnu,
- každý s výjimkou České národní banky a úvěrové instituce provádějící pokladní operace, jestliže se jedná o pamětní bankovky, pamětní mince nebo o tuzemské bankovky nebo mince prohlášené Českou národní bankou za neplatné,
- každý s výjimkou České národní banky a úvěrové instituce provádějící pokladní operace, jestliže se jedná o více než 50 tuzemských mincí v jedné platbě.
Z výše uvedeného vyplývá, že obecně platí podle ustanovení § 5 odst. 1 Zákona o oběhu bankovek, že každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ledaže je oprávněn jejich příjem odmítnout. Kdo je oprávněn odmítnout příjem tuzemských bankovek je následně upraveno v odstavci 2 daného ustanovení, jehož výklad je však nejednotný.
Demonstrativní nebo taxativní výčet?
V odborné literatuře panuje odchylný názor na skutečnost, zda výčet v ustanovení § 5 odst. 2 Zákona o oběhu bankovek je taxativní či demonstrativní. Tento zásadní rozpor nepanuje pouze v odborné literatuře, ale zejména i mezi Českou národní bankou a Ministerstvem financí.
Podle České národní banky je výčet v ustanovení § 5 odst. 2 Zákona o oběhu bankovek taxativní, a proto v zásadě každý provozovatel je povinen přijímat tuzemské bankovky a mince. Tento závěr vyplývá i ze stanoviska České národní banky ze dne 1. 3. 2019.[1]
Na druhé straně Ministerstvo financí zaujímá názor, že daný výčet je naopak demonstrativní, a proto s odkazem na ustanovení § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zakotvující pro závazky autonomii vůle stran má za to, že provozovatel může zakotvit výhradní placení bezhotovostním způsobem. Nicméně v souladu se zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jakož i dalšími právními předpisy týkající se ochrany spotřebitele, je v takovém případě provozovatel povinen o tomto spotřebitele důkladně poučit (například vyvěšením viditelného poučení na dveřích, u pokladny, na nápojových lístcích apod.). Konkrétně se Ministerstvo financí k dané problematice vyjádřilo ve svém stanovisku ze dne 21. 7. 2023 následovně:
„(…) český právní řád nestanovuje povinnost přijímat hotovost. Zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí, ve znění pozdějších předpisů, totiž nestanovuje bezvýjimečnou povinnost každého přijímat hotovost. V § 5 odst. 2 tohoto zákona jsou uvedeny pouze některé případy, kdy může k odmítnutí tuzemské hotovosti dojít.
Podle názoru Ministerstva financí se uplatní smluvní svoboda jako jeden ze základních pilířů soukromého práva. Ustanovení § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, stanovuje, že v mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Tedy, obchodník si může se zákazníkem sjednat například to, že kupní cena bude hrazena bezhotovostně platební kartou nebo například v hotovosti v eurech. Nedomluví-li se obchodník se spotřebitelem na jiném plnění peněžitého dluhu, pak platí, že se plní v tuzemských bankovkách a mincích. Podstatná je zde nicméně otázka transparentnosti – obchodník by měl zákazníka o neakceptaci českých korun či například hotovosti obecně dopředu informovat.“
K předmětné otázce se dále vyjádřila i Česká obchodní inspekce podle které „S odkazem na zákon o oběhu bankovek a mincí, jehož dozorovým orgánem je Česká národní banka, lze v obecné rovině uvést, že prodávající má povinnost přijímat jako zákonný platební prostředek pouze peníze, tedy tuzemské bankovky a mince. Naopak přijímání platebních karet je vždy dobrovolné.“ A také Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace z.s., které uvedlo, že „_Podle citovaného ustanovení § 5 zákona o oběhu bankovek a mincí skutečně platí, že každý je povinen přijímat hotovost… Pokud byste v kavárně umožňovala platby pouze kartou, pak byste se dopouštěla protiprávního jednání v rozporu s _§ 5__.“ Česká obchodní inspekce i Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace z.s., jak vyplývá z výše uvedeného, se přiklonily k výkladu České národní banky.
(Zdánlivě) bez sankce
Pro všechny provozovatele je důležité, že v současné době Zákon o oběhu bankovek žádnou sankci za porušení daného ustanovení zákona nestanoví.[2] Nicméně Rada vlády pro lidská práva doporučila předložit vládě návrh zákona, kterým se mění Zákon o oběhu bankovek, čímž by došlo k zakotvení sankce za přestupek spočívající v odmítnutí přijetí tuzemské bankovky a mince. Výbor pro základní práva a předcházení diskriminaci, který dal k zavedení sankce za porušení povinnosti akceptace hotovostních plateb podnět, tento odůvodňuje tak, že zavedení systému výhradního přijímání bezhotovostních plateb vede k diskriminaci v přístupu ke službám u skupin osob, které nevyužívají z různých důvodů bankovní účty či platební karty. Zejména jde o seniory a dále například o osoby s nestabilními příjmy, či postižené exekucemi, které často nemají vlastní bankovní účty.[3]
Závěr
Debata ohledně povinnosti přijímat platby v hotovosti se rozvířila v nedávné době v souvislosti s podáním návrhu[4] poslanců opozičního hnutí SPD na ústavní zakotvení práva na placení v hotovosti. Návrh je odůvodněn zejména potřebou zajištění práva na ochranu soukromí, avšak vláda na své schůzi dne 26. 7. 2023 zaujala k danému návrhu nesouhlasné stanovisko pro nadbytečnost a věcnou neopodstatněnost předloženého návrhu.[5]
Bude zajímavé sledovat, jaký další osud placení hotovostí bude mít. Nicméně s ohledem na princip právní jistoty by bylo vhodné předmětný rozpor ve výkladu Zákona o oběhu bankovek vyřešit co nejdříve. Je otázkou, zda se nakonec prosadí výklad zastávaný Ministerstvem financí, který je odůvodněn smluvní volností a více reflektuje aktuální vývoj ve společnosti nebo výklad zastávaný Českou národní bankou, který naopak podporuje stanovisko Výboru pro základní práva a předcházení diskriminaci. Tento závěr by pak byl ještě upevněn zakotvením sankce za porušení povinnosti akceptace hotovostních plateb.
[1] Dostupné na: https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/casto-kladenedotazy/.galleries/stanoviska_a_odpovedi/pdf/k_povinnosti_akceptace_hotovosti_obchodniky.pdf.
[2] Za stávající situace by mohlo dojít k uložení sankce pouze v případě, kdy by porušení povinnosti dosáhlo intenzity trestného činu a došlo by k naplnění skutkové podstaty ohrožování oběhu tuzemských peněz podle § 239 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Nicméně s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe trestněprávní kvalifikace může dopadnout pouze na ty nejextrémnější případy porušení povinnosti akceptovat hotovostní platby.
[3] Dostupné na: https://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/cinnost-rady/zasedani-rady/jednani-rady-dne-22—dubna-2021190805/#.
[4] Návrh ústavního zákona, kterým se mění Listina základních práv a svobod, vyhlášená usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&t=484.
[5] Dostupné na: https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&t=484.
Další články
Odklad AI Actu firmy uklidnil. Kvůli Shadow AI přitom porušují povinnosti už dnes
Od neděle 2. srpna se začala uplatňovat další důležitá část evropského AI Actu, která se týká transparentnosti. Firmy si sice po červnovém odkladu části pravidel oddechly, ale většina z nich stále podceňuje rizika takzvané Shadow AI. Fenoménu, kdy zaměstnanci potají využívají veřejné nástroje umělé inteligence a vkládají do nich firemní know-how či osobní údaje.
Veřejná podpora: Co potřebujete vědět, abyste byli v souladu se zákonem
Představte si, že město nebo stát chce finančně podpořit váš podnikatelský záměr, poskytnout vám dotaci na rozvoj společnosti nebo třeba zvýhodněný nájem prostor. Zní to skvěle, že? Ale pozor – právě jste vstoupili do světa veřejné podpory, který má svá přísná pravidla.
NIS2 v praxi: nový zákon o kybernetické bezpečnosti dopadne na tisíce firem, které to zatím netuší
Zákon č. 264/2025 Sb., o kybernetické bezpečnosti (ZoKB), který do českého práva přenáší evropskou směrnici NIS2, nabyl účinnosti 1. listopadu 2025. Pro veřejnost i pro řadu firem jde stále o právní úpravu „někde na okraji”. Čísla ale ukazují něco jiného: nový zákon zasáhne řádově patnáctkrát více subjektů než předchozí úprava a mnohé z nich zatím nevědí, že mezi ně patří.
Transparentní odměňování v Česku má zpoždění, firmám bez jasného systému přesto hrozí pokuty i doplacení mezd
Česko má podle Eurostatu jeden z nejvyšších rozdílů v odměňování žen a mužů v EU – gender pay gap dosahuje okolo 18 %. Evropská pravidla pro transparentní odměňování, jejichž cílem je narovnat informační asymetrii na pracovním trhu a dlouhodobě tak přispět i ke zmenšení rozdílu ve mzdách mužů a žen, však nabrala v České republice zpoždění.
Kdy je možné sáhnout po jinak urážlivých označeních?
Tento článek shrnuje nedávný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) v kauze Mortensen proti Dánsku, který může sehrát roli v dalším řešení obdobných případů na ochranu osobnosti, zejména pokud se jedná o působení na sociálních sítích, předchozího jednání poškozeného a reálných základů pro hodnotící úsudek.



