Přestože je přechod daňové povinnosti aplikován i na právnické osoby, předložený článek je zaměřen na osoby fyzické.
Obecně k pojmu přechodu daňové povinnosti
Podle ustanovení § 239 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) se přechodem daňové povinnosti rozumí přechod povinností a práv daňového subjektu, tj. např. povinnost k úhradě daně, povinnost podat daňové tvrzení, právo nahlížet do daňového spisu, právo podávat opravné prostředky apod.
Přechod daňové povinnosti u fyzických osob
Byť daňový subjekt (fyzická osoba) zemřel, tak se na základě ustanovení § 239a odst. 1 daňového řádu hledí na právní skutečnosti (jen pro účely správy daní!) tak, jako by daňový subjekt, resp. zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Důležité je pak poznamenat, že podle ustanovení § 239a odst. 2 daňového řádu se daňovou povinností zůstavitele rozumí (jen pro účely správy daní!) daňová povinnost, která zůstaviteli vznikla do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Uvedené tedy znamená, že daňová povinnost může v některých případech vzniknout daňovému subjektu i po jeho smrti, neboť se zde uplatňuje zvláštní daňová fikce žití.
„(3) Daňová povinnost zůstavitele přechází na jeho dědice rozhodnutím soudu o dědictví; dědic tak získává postavení daňového subjektu namísto zůstavitele. (4) Pokud je dědiců více, přechází na ně společná daňová povinnost. Daňové dluhy z ní vzešlé hradí dědicové společně a nerozdílně v rozsahu podle občanského zákoníku. Společnou daňovou povinnost spravuje správce daně, který byl příslušný ke správě daňové povinnosti zůstavitele v den předcházející dni skončení řízení o pozůstalosti.“ (Ustanovení § 239a odst. 3 a 4 daňového řádu)
U daňové pohledávky vzniklé z daňové povinnosti zůstavitele pak ustanovení § 239a odst. 5 daňového řádu upravuje stavění lhůty pro placení daně, která neběží ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti.
Plnění daňové povinnosti osobou spravující pozůstalost, likvidačním správcem, nebo státem
Daňovou povinnost zůstavitele plní, vlastním jménem a na účet pozůstalosti, osoba, která pozůstalost spravuje; v případě více správců, kteří jsou povinni daňovou povinnost plnit, pak tito činí společně a nerozdílně. Daňovou povinnost zůstavitele spravuje správce daně, jenž byl ke dni úmrtí zůstavitele příslušný k její správě. Ve lhůtě do 3 měsíců od úmrtí zůstavitele (lhůtu nelze prodloužit), je osoba spravující pozůstalost povinna podat řádné daňové tvrzení za část zdaňovacího období uplynuvší den před jeho úmrtím. Ve lhůtě do 30 dnů od skončení řízení o pozůstalosti, je osoba spravující pozůstalost povinna podat řádné daňové tvrzení za část období, jež uplynula den před skončení řízení o pozůstalosti (Ustanovení § 239b daňového řádu).
Pokud však dědictví po zůstaviteli připadne státu, je případná daňová povinnost zůstavitele vypořádána správcem daně (Ustanovení § 239d daňového řádu).
Závěr
Z předestřené problematiky tedy vyplývá, že se daňový řád vypořádal s otázkou daňových povinností po zemřelém daňovém subjektu - fyzické osobě. Nechť je toto vědomo všem osobám, které dědí nejen po zemřelých podnikatelích, ale také po osobách nepodnikajících, neboť tyto mohou mít například dluh na dani z nabytí nemovitých věcí. Samozřejmě je pak na místě neopomíjet eventualitu zřeknutí se dědictví, pokud se dají předpokládat dluhy převyšující hodnotu dědictví.
Diskuze k článku ()