Bitva za uznání Evropského dědického osvědčení úspěšně pokračuje

Evropské dědické osvědčení v ČR znovu na scéně: Zápis do katastru nemovitostí na základě německého notářského zápisu a nabytí v dobré víře na základě evropského dědického osvědčení jsou možné.

Senior Associate, bnt attorneys-at-law s.r.o.
Foto: Fotolia

Tímto článkem navazujeme na článek z ledna 2020, ve kterém jsme informovali o úspěšném uplatnění německého evropského dědického osvědčení na základě evropského nařízení o evropském dědickém osvědčení [Nařízení (EU) č. 650/2012] před českými soudy proti rozhodnutím českých katastrálních úřadů („Novinky ve světě EDO: vítězství v Praze, vyhrané odvolání v Olomouci a novela katastrální vyhlášky od 1. 1. 2020“). Začátkem dubna vyhověl Krajský soud v Praze všem našim žalobám, ačkoliv v předloženém evropském dědickém osvědčení (jednalo se stále o totéž evropské dědické osvědčení) nebyly specifikovány zděděné nemovitosti. Přesně to však vyžaduje český katastrální zákon. Od 1. 1. 2020 lze, vedle evropského dědického osvědčení, předkládat čestné prohlášení dědiců. Katastrální úřady po jeho předložení a po předložení platného evropského dědického osvědčení dědice bez problémů zapíší do katastru. Přesně stejný problém u dědických osvědčení, ve kterých nebyl specifikován majetek v příloze IV (tuto přílohu soudy v Bavorsku a Durynsku nevystavují), existuje i u katastrálních úřadů na Slovensku, v Litvě, v Chorvatsku, v Maďarsku a možná i jinde. V uvedených zemích se však tento problém, dle našich poznatků, neřeší ani soudně, ani úpravou zákona. Ani Soudní dvůr EU se k této otázce dosud nevyjádřil.

Nyní objasnily dva rozsudky Krajského soudu v Praze z 2. dubna 2020, zda i německý notářský zápis dostačuje pro zápis českých pozemků ve smyslu čl. 59 a násl. evropského dědického nařízení. Další rozsudek tohoto soudu ze stejného dne potvrdil, že nabytí české nemovitosti v dobré víře na základě německého evropského dědického osvědčení dle čl. 69 odst. 4 evropského dědického nařízení je možné, i když nemovitost v evropském dědickém osvědčení není vůbec uvedena.

Předložení německého notářského zápisu

Krajský soud v Praze nahradil svým rozsudkem zamítavá rozhodnutí katastrálního úřadu o zápisu do katastru na základě notářského zápisu a zápis do katastru nařídil. V mezidobí katastrální úřad nařízení soudu vyhověl. Důvod byl jednoduchý. Soud posoudil rozdělení majetku v německém notářském zápisu jako jiný dokument ve smyslu čl. 59 evropského dědického nařízení, a to v kombinaci s platným evropských dědickým osvědčením. Vzhledem k tomu, že v notářském protokolu byly zapsány pozemky, bylo učiněno zadost i katastrálnímu zákonu.

Nabytí v dobré víře české nemovitosti na základě německého evropského dědického osvědčení dle čl. 69 odst. 4 evropského dědického nařízení

Druhá žaloba byla pro Krajský soud v Praze již složitější, protože v tomto případě předložené německé evropské dědické osvědčení neobsahovalo specifikaci pozemků, a protože třetí osoba, tzn. nabyvatel, se odvolával na nabytí české nemovitosti v dobré víře dle čl. 69 odst. 4 evropského dědického nařízení. Tato úprava odpovídá nabytí v dobré víře na základě dokladu o postavení dědice dle § 2365 a násl. německého občanského zákoníku. Ačkoliv v evropském dědickém osvědčení nemovitosti nebyly uvedeny, vyhověl soud naší žalobě proti zamítnutí zápisu katastrálním úřadem a nařídil, že nabyvatel nemovitostí od dědiců, kteří nebyli zapsáni v českém katastru nemovitostí, může být přímo zapsán jako vlastník, ačkoliv evropské dědické osvědčení neobsahovalo údaj o pozemcích.

Soudní dvůr EU dosud k objasnění nepřispěl, v praxi však existuje více možností

Soudní dvůr EU dosud bohužel nevyjasnil otázky, týkající se uvádění majetku v evropském dědickém osvědčení, tedy otázku, zda soud na žádost musí majetek uvést, ani otázku, zda katastrální úřad v zemích, ve kterých katastrální zákon specifikaci majetku vyžaduje, musí přesto zápis provést. Pro praxi v zemích, ve kterých, na rozdíl od České republiky, neznají nouzové řešení čestného prohlášení, se nabízí možnost, jak předložení evropského dědického osvědčení katastrálním úřadům obejít. U více dědiců může být vyhotoven notářský zápis, ve kterém si dědicové mezi sebou nemovitost rozdělí. To však samozřejmě předpokládá více dědiců a více pozemků. Dědicové dále mohou převést pozemky na třetí osobu, která bude v dobré víře a která pak přímo podá žádost o zápis do katastru. V případě, že nemovitost zdědí jediný dědic a chce si ji ponechat, existuje v současné době pouze v České republice možnost dosažení zápisu do katastru na základě předložení čestného prohlášení dědice. V ostatních případech je třeba zápis do katastru vymáhat před českými soudy, ale také před soudy na Slovensku, v Litvě, Chorvatsku nebo Maďarsku, žalobou. Mimo Bavorsko a Durynsko existuje také možnost trvat u německého okresního soudu („Amtsgericht“) na tom, že nemovitosti mají být v evropském dědickém osvědčení zapsány do přílohy IV. To se ovšem musí stát hned na začátku řízení, a to s poukazem na použití evropského dědického osvědčení v zemích jako je Česká republika, Slovensko, Litva, Chorvatsko nebo Maďarsko.

zdroj: bnt journal

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu