Restituenti často při zápisu vlastnického práva k náhradním pozemkům do katastru nemovitostí narážejí na překážku, která jim takový postup znepříjemňuje.
Jak je to se zveřejňováním výsledků řízení o zápisu vlastnického práva nabytého na základě řízení o nahrazení projevu vůle povinné osoby v praxi katastrálních úřadů?
Developerské projekty nabízí atraktivní příležitost k pořízení vlastního bydlení. Rezervační smlouva, kupní smlouva na byt v novostavbě a jiná smluvní dokumentace, kdy na straně prodávajícího stojí developer, má svá specifika. Níže se podíváme, jak eliminovat některá rizika.
Podle ustanovení § 3060 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) platí, že pokud zatěžuje věcné právo stavbu nebo pozemek, nestane se stavba součástí pozemku, dokud toto věcné právo trvá a pokud to jeho povaha vylučuje. Co to ovšem znamená v praxi?
V katastru nemovitostí jsou v současné době zapsány řádově stovky tisíc pozemků či staveb (nebo podílů na nich), jejichž vlastníka nelze na základě zapsaných údajů dostatečně identifikovat.
Obecně platí, že zástavní právo k věcem zapsaným ve veřejném seznamu vzniká zápisem do tohoto seznamu. V některých zvláštních případech se ale okamžik vzniku zástavního práva liší. Samotným nahlédnutím do veřejného seznamu (katastru nemovitostí) se proto nemusíme dozvědět o všech zástavních právech týkajících věci.
Podání katastrálnímu úřadu lze učinit dvěma způsoby. V papírové podobě, kdy je nutné takové podání doručit příslušnému katastrálnímu úřadu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo osobně na podatelnu, anebo v elektronické podobě.
Institut zástavního práva je komplexně upraven v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“) přičemž v praxi jde o nejužívanější způsob zajištění pohledávek věřitelů.
Koupě staršího domu nebo bytu s sebou nese řadu specifických rizik. Milionová cena nemovitosti a vidina bezproblémového bydlení jsou dostatečným důvodem, proč se mít při obchodu na pozoru.
V nedávné době Nejvyšší soud rozhodoval řadu sporů, ve kterých se jedna ze stran dovolávala uplatnění principu materiální publicity katastru nemovitostí. Tento článek pak přibližuje závěry přijaté Nejvyšším soudem ve dvou z nich, přičemž v obou hrála roli (ne)platnost převodního jednání.