Digitální novela občanského zákoníku a modernizace ochrany spotřebitele
Cílem novely je náprava nedostatků v transpozici starších unijních směrnic a transpozice 3 „nových“ unijních směrnic, a to modernizační směrnice, směrnice o digitálním obsahu a směrnice o prodeji zboží.
Na schůzi Poslanecké sněmovny konané od 31. 5. 2022 by se mělo konat první čtení dlouho očekáváné a poměrně rozsáhlé novely zákona o ochraně spotřebitele a občanského zákoníku. Tato novela má za cíl jednak napravit zjištěné nedostatky v transpozici starších unijních směrnic, jednak transponovat 3 „nové“ unijní směrnice, a to 2019/2161 (tzv. modernizační směrnice), 2019/770 (směrnice o digitálním obsahu) a 2019/771 (směrnice o prodeji zboží).
Uvozovky u „nových“ směrnic píši proto, že všechny tyto směrnice již měly být transponovány a v době plánovaného prvního čtení měla být tato úprava účinná (účinnost k 1. 1. 2022 u směrnic o digitálním obsahu a prodeji zboží, k 28. 5. 2022 u modernizační směrnice). Legislativní proces sice jednou již začal, nicméně nemohl být dokončen kvůli obměně Poslanecké sněmovny, čímž tato zajímavá novelizace upadla do zapomnění. V tomto článku se podíváme na nejzásadnější změny, které nás po přijetí čekají.
Modernizační směrnice
Modernizační směrnicí se mění několik dílčích směrnic, a to směrnice Rady 93/13/EHS (o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách), směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES (o ochraně spotřebitelů při označování výrobků), 2005/29/EU (o nekalých obchodních praktikách) a 2011/83/EU (o právech spotřebitelů), a to v duchu zajištění lepšího vymáhání a modernizace těchto právních předpisů.
Díky této úpravě dojde k novelizaci zákona o ochraně spotřebitele, přičemž mezi novinky v českém právním řádu patří:
- nové nároky spotřebitelů, jejichž práva byla dotčena nekalou praktikou obchodníka; nově budou moct takoví spotřebitelé nad rámec nároků plynoucích z občanského zákoníku taktéž odstoupit od smlouvy ve lhůtě 90 dnů či požadovat přiměřené snížení ceny;
- povinnost obchodníka při uvádění slevy uvést cenu, ze které je sleva vypočtena, přičemž tato cena musí odpovídat nejnižší ceně, za kterou byl produkt prodáván v období ne kratším než 30 dnů před uplatněním slevy;
- zahrnutí dvojité kvality výrobků do klamavých konání (tzn. jakékoliv uvádění výrobku na trh jako výrobku totožného s výrobkem uváděným na trh v nejméně 2 dalších členských státech Evropské unie, přestože takový výrobek má podstatně odlišné složení nebo znaky, pokud to není odůvodněno oprávněnými a objektivními skutečnostmi).
Za nejzajímavější změnu ovšem považuji propojení soukromoprávních ustanovení na ochranu spotřebitele v § 1810 a násl. občanského zákoníku a veřejnoprávních ustanovení ze zákona o ochraně spotřebitele. Na ochraně spotřebitele tak, jak je zamýšlena občanskoprávní úpravou, totiž je veřejný zájem, nicméně chybí veřejnoprávní důsledky porušení těchto ustanovení.
Zákonem o ochraně spotřebitele tak bude nově zakázáno chování obchodníka, které je v rozporu s vyjmenovanými ustanoveními občanského zákoníku. Zatímco dosud je tak např. u zakázaných ujednání dle § 1814 občanského zákoníku stanoven následek v podobě zdánlivosti, nově bude moct být užití takového ujednání ve smlouvě kvalifikováno jako přestupek a správně sankcionováno pokutou až do 5 mil. Kč. S tím souvisí také to, že ČOI a dalším orgánům je nově svěřena pravomoc v podobě dohledu nad dodržováním ustanovení občanského zákoníku, oproti dosavadní pravomoci v dohledu nad dodržováním povinností vyplývajících ze zákona o ochraně spotřebitele.
Směrnice o digitálním obsahu
Směrnice o některých aspektech smluv o digitálním obsahu míří na všechny typy smluv, jejichž předmětem je poskytování digitálního obsahu (data vytvořená a poskytovaná a digitální podobě) či digitálních služeb (služby vytváření, zpracovávání, uchovávání a sdílení digitálního obsahu).
Transpozice této směrnice přináší do občanského zákoníku celý nový oddíl 6 v rámci dílu o přenechání věci k užití jinému (§ 2389a - § 2389u) a nový smluvní typ, kterým je smlouva o poskytování digitálního obsahu. Závazky z této smlouvy se budou lišit jednak na základě toho, zda se jedná o jednorázové plnění (jednorázový akt zpřístupnění, např. koupě CD, a následný časově neomezený přístup) či soustavné plnění, jednak na základě toho, jak je digitální obsah poskytován (na hmotném nosiči, na dálku stažením, na dálku streamováním). Uvedené rozlišení má vliv zejména na okamžik pro stanovení odpovědnosti prodávajícího za vadu a povinnost digitální obsah aktualizovat.
Mezi základní závazky vyplývající ze smlouvy o poskytování digitálního obsahu patří povinnost poskytnout obsah bez zbytečného odkladu (není-li ujednáno jinak), a to v nejnovější verzi dostupné v době uzavření smlouvy; povinnost obsah průběžně aktualizovat a související odpovědnost za nezávadnost obsahu po dobu trvání závazku. Oddíl obsahuje taktéž zvláštní pravidla pro tento typ smluv uzavíraný se spotřebiteli, ve kterém je kladen větší důraz na odpovědnost poskytovatele za kvalitu dodávaného obsahu.
Směrnice o prodeji zboží
Dosavadní unijní úprava spotřebitelské koupě je upravena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, která je postavena na principu minimální harmonizace – ponechává členským státům prostor pro příznivější úpravu pro spotřebitele. Nová směrnice tento princip opouští, zavádí princip úplné harmonizace a výslovně zakazuje členským státům užít ustanovení odchylných od této směrnice, ať už přísnějších či méně přísnějších. Kromě novinky v podobě úplné harmonizace spotřebitelských smluv tato směrnice nově obsahuje úpravu pro zboží s digitálními prvky, tzn. zboží s digitálním obsahem nebo službou digitálního obsahu, pokud jsou digitální prvky se zbožím spojeny takovým způsobem, že by bez nich zboží nemohlo plnit své funkce, a současně jsou poskytovány podle kupní smlouvy.
Směrnice o prodeji zboží tak zejména harmonizuje oblast spotřebitelských kupních smluv v celé Unii, nově pak stanoví pro zboží s digitálním prvky výslovně odpovědnost prodávajícího (nikoliv poskytovatele digitálního obsahu). I na základě cíle novely spočívajícím v odstranění nedostatků předchozích transpozic a nejasností v občanském zákoníku pak dochází k dílčím úpravám v oblasti záruky za jakost, vad, vytýkání vad, práv z vadného plnění a smluv uzavíraných se spotřebiteli.
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.




