Exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného – část II.

Manželské majetkové právo je upraveno v ustanoveních § 708-753 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), kdy ustanovení § 708 obč. zák. explicitně stanovuje, že to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů.

OK
exekutorský kandidát Exekutorského úřadu Plzeň-město soudního exekutora JUDr. Jitky Wolfové
Náklady exekuce
Foto: Shutterstock

První část článku si můžete přečíst zde.

Právní úprava dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, rovněž nepočítala s tím, že majetek ve společném jmění manželů měl sloužit k úhradě dluhů pouze jednoho z manželů, který netvoří součást společného jmění manželů, tedy základem byla skutečnost, zda závazek vznikl za doby trvání manželství, respektive společného jmění, či nikoliv. Současná právní úprava pak od tohoto konceptu upouští a na rozdíl od předchozí právní úpravy umožňuje postihnout majetek ve společném jmění manželů nejen za účelem uspokojení dluhů ve společném jmění manželů, ale i dluhů jen jednoho z manželů, které netvoří součást společného jmění, a dokonce jeho dluhů vzniklých i před uzavřením manželství. Pokud se tedy jedná o závazek pouze jednoho z manželů, je při postihování majetku ve společném jmění, a případně výlučného majetku manžela povinného, nutné vycházet ze skutečnosti, zda závazek vznikl za doby účinnosti starého nebo nového občanského zákoníku, kdy právní úprava starého občanského zákoníku jednoduše neumožňovala postižení společného jmění za situace, kdy pohledávka vznikla před uzavřením manželství a oprávněný nemůže mít tedy právo uspokojit se v takovém případě z majetku ve společném jmění ani po účinnosti nového občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4368/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016).[1]

Jak již bylo zmíněno, platná právní úprava na základě novely č. 303/2013 Sb. upustila od možnosti postižení výlučného majetku manžela povinného, jak jej umožňoval občanský soudní řád ve znění účinném do 30. 6. 2015, neboť pohledávky manžela na vyplacení mzdy nebo jiného příjmu uvedeného v ustanovení § 299 odst. 1 o. s. ř. na výplatu finančního plnění z účtu u peněžního ústavu, na vyplacení jiné peněžité pohledávky nebo jiných majetkových práv netvoří součást společného jmění manželů, ale jedná se pouze o pohledávky manžela povinného, kdy součástí společného jmění manželů je až plnění, které manžel povinného na základě těchto pohledávek obdrží, proto před účinností novely č. 396/2012 Sb. nebylo možno žádnou z těchto pohledávek manžela povinného postihnout v rámci exekuce vedené proti povinnému (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99).[2]

Lze tedy zmínit situaci, kdy pohledávka vznikla již za účinnosti nového občanského zákoníku a exekuční příkaz postihující mzdu manžela povinného byl vydán před účinností novely č. 139/2015 Sb. s tím, že byl doručen plátci mzdy manžela povinného a na jeho podkladě začala být exekuce i před datem 1. 7. 2015 prováděna. S odkazem na přechodná ustanovení zákona č. 139/2015 Sb. lze k tomuto jednoznačně konstatovat, že právní účinky spojené s vydáním exekučního příkazu postihujícího výlučný majetek manžela povinného nastaly a i po 1. 7. 2015 zůstávají zachovány. Samotné provádění srážek ze mzdy manžela povinného lze mít nikoliv za procesní úkony nastalé po 1. 7. 2015, nýbrž za pomocné úkony, které nastalé právní účinky procesních úkonů s tím spojené provázejí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1874/2016).

Výlučný majetek manžela povinného lze tak v současnosti postihnout pouze přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného (§ 262a odst. 4 o. s. ř.) za podmínky, že lze vést exekuci na majetek ve společném jmění manželů (§ 42 odst. 4 ex. řádu). Tímto je posílena jak ochrana oprávněného, tak i manžela povinného, neboť s postihem pohledávky na účtu manžela povinného není spojen zákaz nakládání s majetkem do výše poloviny peněžních prostředků nacházející se na účtu manžela povinného v okamžiku doručení exekučního příkazu bance, pokud tyto přesahují trojnásobek životního minima (§ 304b odst. 4 o. s. ř.).[3]

Výše trojnásobku životního minima byla do citovaného ustanovení implementována novelou č. 38/2021 Sb., s účinností od 1. 7. 2021, přičemž právní úprava exekučních příkazů vydaných před 1. 7. 2021 se řídí podle právních předpisů účinných ke dni vydání exekučního příkazu (dvojnásobek životního minima), a to v případě, pokud byly tyto exekuční příkazy ve zmiňovaném období doručeny peněžnímu ústavu.

K tomuto je nutné se zmínit o zákonu č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, dle kterého se, ve znění novel č. 460/2020 Sb., a č. 155/2021 Sb., podle ustanovení § 27 odst. 1 zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 o. s. ř. nevztahují na peněžní prostředky do výše čtyřnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu, a to v období od 24. 4. 2020 do 28. 2. 2021 a od 31. 3. 2021 do 30. 6. 2021. Ustanovení § 27 odst. 1 citovaného zákona pak uvádí, že ustanovení § 304b o. s. ř. se použije obdobně.

Ze shora uvedeného tedy plyne skutečnost, že po dobu účinnosti zákona č. 191/2020 Sb. mohl manžel povinného disponovat s majetkem do výše poloviny peněžních prostředků nacházejících se na účtu manžela povinného v okamžiku doručení exekučního příkazu bance, pokud tento přesahoval čtyřnásobek životního minima, případně se čtyřnásobkem životního minima. Účinky tohoto zákona však zanikly ke dni 30. 6. 2021.

Pokud by se na účtu manžela povinného nenacházely vůbec prostředky spadající do společného jmění manželů, je právem manžela povinného domáhat se zastavení exekuce co do tohoto způsobu provedení exekuce.[4] Otázkou ovšem je, že vzhledem ke skutečnosti, že důkazní břemeno by v tuto chvíli bylo na straně manžela povinného, jakým způsobem by prokázal, že se jedná skutečně pouze o výlučný majetek manžela povinného, a nikoliv o majetek náležící do společného jmění manželů. Takovým případem by mohlo být doložení skutečnosti, že se jednalo o dar nebo například o dědictví či odkaz.

Podle ustanovení § 736 a § 765 obč. zák. lze postihnut i společné jmění manželů, kdy manželství a společné jmění již zaniklo rozvodem, ale společné jmění ještě v době podání exekučního návrhu nebylo vypořádáno. K podpoře tohoto tvrzení lze analogicky odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4636/2017, kdy zcela jistě není dán důvod, proč by závěry Nejvyššího soudu měly platit jen v případě postižení jiných majetkových hodnot zaniklého, ale dosud nevypořádaného společného jmění, a nikoliv i v případě postižení účtu manžela povinného, a to i s ohledem na skutečnost, kdy z pohledu aktuálního hmotného práva je součástí společného jmění výslovně vše, co i jen jeden z manželů nabyl za trvání manželství (§ 709 obč. zák.).[5]

Procesní obrana manžela povinného

Co se týká možné procesní obrany manžela povinného, tak ta je zakotvena v ustanovení § 262b o. s. ř., kdy pokud je exekucí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho exekucí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení exekuce (odst. 1); exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného bude zastavena, nejsou-li na něm ani zčásti uloženy peněžní prostředky, které by jinak náležely do společného jmění manželů. Není-li prokázán opak, má se za to, že peněžní prostředky na účtu manžela povinného by náležely do společného jmění manželů (odst. 2).

Zvláštním právním předpisem ve smyslu ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě se posoudí, zda je majetek ve společném jmění nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016), kdy tato skutečnost platí i pro posouzení, zda je pro vymožení pohledávky povinného vůbec možné postihnout majetek ve společném jmění nebo majetek manžela povinného, přičemž tento právní názor je také v souladu s hmotněprávní úpravou (srov. ustanovení § 3028 odst. 2 obč. zák.).[6]

Podle ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, společné jmění manželů tvořily závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého, přičemž závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně a z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně (§ 145 odst. 3 a 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník).

Pokud v exekučním řízení vedeném pro vymožení pohledávky povinného, která vznikla za účinnosti starého občanského zákoníku, byl postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek považovaný za součást společného jmění manželů, manžel povinného se může úspěšně domoci zastavení exekuce co do takto postiženého majetku z řady důvodů, pro které hmotněprávní úprava neumožňovala postižení takového majetku za účelem vymožení pohledávky jen jednoho z manželů, například pokud: vymáhaná pohledávka nevznikla za trvání manželství, a tedy do společného jmění nenáleží; vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství, ale při používání majetku náležejícímu pouze povinnému například proto, že jej povinný nabyl před manželstvím, dědictvím nebo darem, za majetek náležející do jeho výlučného majetku, nebo že slouží podle své povahy jen jeho osobní potřebě; vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství, ale její rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a povinný ji převzal bez souhlasu manžela (takový závazek není neplatný, ale není součástí společného jmění, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2199/2008); vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství, ale exekucí postižený majetek náleží manželu povinného (nepatří do společného jmění) z důvodu uzavření smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství při splnění podmínky, že smlouva byla uzavřena před vznikem pohledávky oprávněného a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy; vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství, ale exekucí postižený majetek je ve výlučném vlastnictví manžela povinného (nepatří do společného jmění), ovšem pouze v případě, že exekuce ohledně tohoto majetku manžela povinného představuje neoprávněný zásah do jeho práva.[7]

V případě, že pohledávka vymáhaná v exekučním řízení vznikla za účinnosti nového občanského zákoníku, se manžel povinného může rovněž domáhat zastavení exekuce z důvodu, že exekucí postižený majetek je ve výlučném vlastnictví manžela povinného (nepatří do společného jmění), nicméně jen v případě, že exekuce ohledně tohoto majetku manžela povinného představuje neoprávněný zásah do jeho práva.

Manžel povinného se návrhu na částečné zastavení exekuce může dovolávat dále skutečnosti, že manželský majetkový režim byl modifikován, a to tehdy, kdy je v exekuci vymáhaná pohledávka vzniklá až po zápisu takové modifikace v Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, neboť v takovém případě se manželé mohou takové smlouvy nebo rozhodnutí soudu dovolat vůči třetím osobám, i když tyto nebyly s jejich obsahem seznámeny. Současná právní úprava umožňuje, aby modifikace manželského majetkového režimu zasáhla i do právních vztahů vzniklých již před modifikací manželského majetkového režimu, nicméně pouze v případě, že dotčená třetí osoba s obsahem smlouvy souhlasí. Pokud by třetí osoba nesouhlasila, je taková modifikace vůči této osobě ex lege neúčinná.

Pokud je exekucí vymáhán dluh jen jednoho z manželů vzniklý proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, nebo je-li vymáhán dluh na výživném, dále dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů nebo dluh jen jednoho z manželů vzniklý ještě před uzavřením manželství, pro jehož vymožení může být společné jmění postiženo jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno, je exekucí postihován majetek, jehož postižení za účelem uspokojení pohledávky oprávněného hmotné právo sice umožňuje, ale pouze v omezeném rozsahu. V tomto případě obrana manžela povinného spočívá v tvrzení, že společné jmění bylo postiženo ve větším rozsahu, než odpovídá podílu povinného, kdyby společné jmění bylo zrušeno a vypořádáno podle ustanovení § 742 obč. zák. Před rozhodnutím o částečném zastavení exekuce soud tak musí jako předběžnou otázku řešit hodnotu podílu povinného na společném jmění, kdyby společné jmění bylo zrušeno a vypořádáno podle ustanovení § 742 obč. zák.[8]

Ustanovení § 262b odst. 2 o. s. ř. pak stanovuje zvláštní důvod pro zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného, kdy tento důvod lze uplatnit pouze v případě, že exekuce je vedena za účelem vydobytí dluhu, který patří do společného jmění povinného a jeho manžela nebo dluhu povinného, pro který je možno i nařídit exekuci na majetek ve společném jmění povinného a jeho manžela, neboť pokud se manžel povinného domáhá zastavení exekuce z důvodu, že pro vydobytí dluhu povinného nelze postihnout majetek ve společném jmění povinného a jeho manžela, postupuje se podle ustanovení § 262b odst. 1 o. s. ř. Exekuci přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu nelze zastavit jen částečně, kdy pro posouzení, zda z prostředků na účtu ani jejich minimální část není tvořena prostředky, které by jinak náležely do společného jmění manželů, je podstatné, jaké prostředky a po jakou dobu byly na účet vkládány. „Závěr, že na účtu se nachází výhradně prostředky, které jsou výlučným majetkem manžela povinného jako majitele účtu, bude možno učinit pouze tehdy, jestliže v období, které předchází okamžiku, kdy se posuzuje splnění předpokladů pro zastavení exekuce, a předchází i zahájení exekuce, na účet byly činěny vklady nebo na něj docházely výhradně platby výlučných prostředků manžela povinného, a zároveň součet těchto plateb musí být minimálně roven, ale spíše musí převyšovat zůstatek prostředků na účtu. Jedině tak je vyloučeno, že exekuce nepostihuje ani v minimálním rozsahu prostředky, které by jinak náležely do společného jmění manželů.“[9]

Shrnutí

S odkazem na novelu č. 38/2021 Sb., s účinností od 1. 7. 2021, je rovněž nutné položit si otázku, zda se institut tzv. chráněného účtu vztahuje i na manžela povinného. Nová ustanovení § 304b§-304e o. s. ř. zakotvují možnost povinného zřídit si chráněný účet. Pro potřeby tohoto článku není nutné specifikovat, za jakých okolností a podmínek je možné chráněný účet zřídit. Budeme-li vycházet z jazykového výkladu zákona, tak tento neumožňuje zřízení chráněného účtu manželu povinného, pokud proti němu jako povinnému není vedeno exekuční řízení. Ochrana manžela povinného je tedy nadále upravena tak, že s postihem pohledávky na účtu manžela povinného není spojen zákaz nakládání s majetkem do výše poloviny peněžních prostředků nacházejících se na účtu manžela povinného v okamžiku doručení exekučního příkazu bance, pokud tyto přesahují trojnásobek životního minima (§ 304b odst. 4 o. s. ř.). Chráněný účet si však manžel povinného zřídit nemůže.

Ustanovení § 306 odst. 2 o. s. ř. pak nově stanovuje, že exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného se vztahuje pouze na pohledávku manžela povinného z účtu ve výši, v jaké byly na účtu peněžní prostředky v okamžiku, v němž byl peněžnímu ústavu doručen exekuční příkaz. Z uvedeného se podává, že při opakujícím se plnění nebo při pohledávce, která bude úročena, se nárůst výše vymáhané pohledávky při provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného nezohlední a lze vymáhat pouze částku, která je splatná ke dni doručení exekučního příkazu peněžnímu ústavu.

Citovaná novela č. 38/2021 Sb., pak novelizuje také ex. řád, a to v ustanovení § 42 tak, že se na konci odstavce 4 doplňuje věta: „Exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu lze v jednom exekučním řízení provést nejvýše jednou.“ Předmětná novela je však dle mého názoru v této části zcela nejednoznačná. Je možné postihnout pouze jeden účet manžela povinného za celé řízení nebo jeden konkrétní účet pouze jednou? Z důvodové zprávy je patrný záměr zákonodárce, že konkrétní účet bude možné postihnout pouze jednou a soudní exekutor tak bude oprávněn postihnout vícero účtů manžela povinného, ale každý pouze jednou.

Z praktických poznatků lze shrnout, že díky častým novelizacím občanského soudního řádu a exekučního řádu a zásahu Ústavního soudu se exekutoři často dostávají do určitých interpretačních problémů. Komplexně se však současná právní úprava dá považovat v rozsahu materie tohoto tématu za dostačující.

Článek byl publikován v Komorních listech č. 3/2022.


[1] SVOBODA, K. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1060–1069. ISBN 978-80-7400-673-9.

[2] SVOBODA, K. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1060–1069. ISBN 978-80-7400-673-9.

[3] HRABALOVÁ, R. 2017. Exekuce společného jmění manželů a obrana povinného. Komorní listy č. 2/2017 (Exekutorská komora ČR: Praha), dostupné na https://www.ekcr.cz/admin/priloha//2017-02-Komorni-listy.pdf (22. 4. 2022).

[4] SVOBODA, K. Společné jmění manželů a exekuce. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021. ISBN 978-80-7400-847-4.

[5] SVOBODA, K. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1242. ISBN 978-80-7400-828

[6] SVOBODA, K. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1244. ISBN 978-80-7400-828-3.

[7] SVOBODA, K. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1249. ISBN 978-80-7400-828-3.

[8] SVOBODA, K. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1249. ISBN 978-80-7400-828-3

[9] Do 31.12.2012.

[9] HRABALOVÁ, R. 2017. Exekuce společného jmění manželů a obrana povinného. Komorní listy č. 2/2017 (Exekutorská komora ČR: Praha), dostupné na https://www.ekcr.cz/admin/priloha//2017-02-Komorni-listy.pdf (22. 4. 2022).

 

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články