Krátký úvod do problematiky institutu smluvní pokuty
Institut smluvní pokuty je upraven v ustanoveních § 2048 – 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „Občanský zákoník“). Smluvní pokuta je ve smluvních vztazích velmi populárním institutem, a to zejména pro její jednoduchost a účinnost. Smluvní volnost stran je v daném ohledu sice vcelku široká, ale rozhodně není neomezená, a to zejména s ohledem na přiměřenost výše smluvní pokuty. Smluvní pokuta může být formulována jako povinnost dlužníka zaplatit věřiteli jednorázovou peněžní částku, nebo i jako povinnost zaplatit sjednanou sankci za každý den prodlení (stanovenou například jako určité procento z dlužné částky).
Nemusí však být sjednána jen ve formě peněžní sankce, ale může představovat i nepeněžité plnění. Plnění na smluvní pokutu nicméně nezbavuje dlužníka povinnosti splnit smluvní pokutou utvrzený závazek. Nadto věřitel může požadovat zaplacení smluvní pokuty bez ohledu na to, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla újma. Naopak, při sjednání smluvní pokuty věřitel automaticky ztrácí právo požadovat náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke které se smluvní pokuta vztahuje – není-li smluvními stranami výslovně sjednán opak, což lze jen doporučit.
Podmínka návrhu dlužníka pro aplikaci moderačního práva
Soud může v souladu s ustanovením § 2051 Občanského zákoníku nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. Jinými slovy – k tomu, aby soud mohl přistoupit k aplikaci moderačního práva, musí to soudu dlužník navrhnout. Návrh dlužníka na moderaci smluvní pokuty ovšem nemusí nutně být výslovný – stačí, když je implicitní. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1398/2022 totiž „za návrh na snížení smluvní pokuty ve smyslu § 2051 ObčZ lze považovat i takový procesní úkon (námitku) dlužníka (žalovaného), ze kterého je patrné, že se dlužník domáhá (byť i jen částečného) zamítnutí žaloby z důvodu, že má požadovanou smluvní pokutu za nepřiměřenou (popírá přiměřenost její výše); není nezbytné, aby se dlužník výslovně dožadoval aplikace moderačního oprávnění soudem, tj. aby výslovně navrhoval snížení smluvní pokuty.“
Nová pravidla aplikace moderačního práva
Nejvyšší soud svým nedávným rozhodnutím velkého senátu ze dne 11. 1. 2023, ve věci sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, nastavil zcela nová pravidla pro moderaci smluvní pokuty za strany soudů. Před vydáním zmíněného rozhodnutí soudy přezkoumávaly výhradně samotný obsah ujednání o smluvní pokutě (s ohledem na jeho přiměřenost). Nyní soudy již nemají zkoumat nepřiměřenost samotného ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost nároku na smluvní pokutu, a to s přihlédnutím k individuálním okolnostem daného případu.
Podle zmíněného rozhodnutí velkého senátu má při aplikaci moderačního práva soud nejprve povinnost zjistit, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se má soud zabývat konkrétními okolnostmi daného případu, a to opět s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom bere na všechny okolnosti daného případu, přičemž zohlední nejen (i) okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž také (ii) okolnosti, které byly dány v okamžiku porušení smluvní povinnosti, jakož i (ii) okolnosti nastalé později. Soudy tedy nově mají povinnost zkoumat jak okolnosti vzniklé při sjednávání smluvní pokuty, tak i okolnosti nastalé později, které smluvní strany při sjednávání smluvní pokuty nemohly znát. Na základě těchto pravidel by soud měl rozhodnout, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, či nikoliv. Rozsah případné moderace tak může do jisté míry záviset na okolnostech, které smluvním stranám při sjednávání smluvní pokuty nebyly a ani nemohly být známy. Dalo by se říci, že takovýto přístup oslabuje princip právní jistoty a legitimního očekávání. I pokud by tomu tak bylo, je třeba nezapomenout na to, že tento přístup na druhou stranu posiluje princip ekvity, jelikož případná moderace smluvní pokuty by podle nových pravidel měla vycházet z mnohem širšího spektra skutečností a okolností, nežli tomu bylo dříve.
Dospěje-li soud na základě shora uvedeného postupu k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování dostatečně objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nesmí nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši, a to opět se zřetelem k funkcím, které má smluvní pokuta plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Při tom všem je limitován výší škody vzniklé porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.
Důraz na funkci smluvní pokuty
Smluvní pokuta v zásadě plní tři základní funkce. První z nich je (a) funkce preventivní, jejímž účelem je vytvořit na dlužníka dodatečný nátlak, aby smluvní povinnosti dostál, další je funkce (b) paušalizační, jejímž účelem je paušalizace náhrady škody věřitele a poslední je (c) funkce sankční, která má za cíl dlužníka za porušení smluvní povinnosti „potrestat“. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, která již přezkoumávala správnou aplikaci nových pravidel pro posuzování přiměřenosti smluvní pokuty obecnými soudy, je zřejmé, že důraz bude kladen na splnění funkce smluvní pokuty v individuálním kontextu každého případu. V případech, kdy se soudy nižšího stupně dostatečně nevypořádaly s posouzením funkce smluvní pokuty, totiž uvedená rozhodnutí Nejvyšší soud zrušil (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1491/2020). Nadto svůj požadavek na vyhodnocování funkce smluvní pokuty při rozhodování o její přiměřenosti ve své rozhodovací praxi Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1354/2023 a sp. zn. 23 Cdo 1050/2022).
Závěr
Při rozhodování o přiměřenosti smluvní pokuty a její následné moderaci už do budoucna nebude možné tak dobře spoléhat na to, že se soudy budou řídit dříve ustálenou praxí (např. že smluvní pokuty, které nepřesahují horní hranici 0,05 % denně z dlužné částky, budou považovány za přiměřené a nebudou podléhat moderaci). Nově totiž bude při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty kladen podstatně větší důraz na zjištění a přihlédnutí ke konkrétním (individuálním) okolnostem každého jednotlivého případu.
Diskuze k článku ()