Zřízení, vznik a zánik svěřenského fondu a související dokumentace

V této souvislosti se zaměříme na obligatorní a fakultativní dokumentaci, která se pojí se zřízením a vznikem svěřenského fondu, přičemž zvláštní pozornost bude věnována statutu svěřenského fondu, který představuje základní stavební kámen svěřenského fondu. V závěru se pak zaměříme na zánik svěřenského fondu.

Další informace o svěřenských fondech naleznete v jednotlivých dílech tohoto seriálu - Pojem a vymezení svěřenského fondu, Svěřenský fondu, jeho původ a vývoj a Osoby zúčastněné na svěřenském fondu. 

Zřízení a vznik svěřenského fondu

Právní úprava nepřiznává svěřenskému fondu právní subjektivitu a jak bylo podrobněji rozebráno v prvním díle[1] tohoto seriálu, nejedná se o právnickou osobu. Od roku 2018 lze nicméně i v případě svěřenských fondů sledovat dvoufázovost jejich vytvoření.[2] Rozhodným pro vymezení jednotlivých fází, je rovněž právní titul, na základě kterého dochází ke zřízení svěřenského fondu. Ustanovení § 1448 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že ke zřízení svěřenského fondu dochází „vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu (i) smlouvou nebo (ii) pořízením pro případ smrti.“ Rozlišujeme tak svěřenské fondy zřízené za života zakladatele (inter vivos) na základě zřizovací smlouvy a svěřenské fondy zřízené pro případ smrti (mortis causa) na základě pořízení pro případ smrti.

Svěřenský fond se za života zakladatele ve smyslu  § 1451 odst. 1 občanského zákoníku zřizuje, jakmile svěřenský správce přijme pověření ke správě majetku, který zakladatel vyčlenil ze svého vlastnictví. Jestliže má mít svěřenský fond vícero správců, postačí, pokud pověření přijme alespoň jeden z nich. Svěřenský fond zřízený pro případ smrti se pak zřizuje pořízením pro případ smrti, typicky se bude jednat o závět, v úvahu lze však vzít i dědickou smlouvu, nebo dovětek.[3]

Rozdílný je pak i samotný vznik svěřenského fondu. Vznik svěřenského fondu zřízeného inter vivos je navázán na okamžik zápisu svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů.[4] Zápis pak má v daném případě konstitutivní účinek. Toto řešení je v mezinárodním kontextu poměrně ojedinělé, jelikož zahraniční právní úpravy, jenž vyžadují registraci trust-like struktur, na zápis do evidence neváží vznik entity. Příkladem je Lichtenštejnské knížectví, kde se pro vznik Treuhänderschaftu vyžaduje (pouze) písemná smlouva[5]. Registrace je zde nezbytná u struktur zřízených na dobu delší než dvanáct měsíců, a to pouze s deklaratorními účinky[6].

Svěřenský fond zřízený mortis causa vzniká smrtí zakladatele.[7] Zápis do evidence svěřenských fondů má pak na rozdíl od svěřenského fondu zřízeného inter vivos deklaratorní účinek. Podstatným rozdílem u svěřenských fondů zřízených pro případ smrti je skutečnost, že v okamžiku jeho zřízení a vzniku nemusí být zřejmé, zda se předpokládaná osoba ujme funkce svěřenského správce. Svěřenský fond vznikne tedy i za situace, kdy se žádný zakladatelem zamýšlený správce[8] neujme své funkce. Zákonodárce pro takové případy stanovil v § 1455 odst. 2 občanského zákoníku podpůrné pravidlo, dle kterého svěřenského správce jmenuje soud na návrh osoby mající na tomto právní zájem. Následně nastává právní fikce a na svěřenského správce se hledí jako by tuto funkci vykonával již v okamžiku vzniku svěřenského fondu. V těchto případech se ujímá své funkce se zpětnými účinky.[9]

Na základě výše popsaného lze shrnout, že k bezvadnému vzniku svěřenského fondu, jsou nezbytné tři následující předpoklady:

• právní jednání zakladatele, které může být inter vivos nebo mortis causa,
• přijetí závazku držet a spravovat daný majetek ze strany svěřenského správce, a
• smrt zakladatele v případě svěřenského fondu mortis causa a v případě svěřenského fondu zřízeného inter vivos jeho následný zápis do evidence svěřenských fondů.[10]

Dokumentace související se zřízením, vznikem a chodem svěřenského fondu

Svěřenské fondy představují vysoce flexibilní nástroj, přičemž tento fakt se projevuje i v otázce dokumentace, kterou můžeme v obecné rovině rozlišovat na obligatorní, tedy dokumentaci, bez které není možné zajistit zřízení, vznik či následný chod svěřenského fondu a fakultativní, bez které je možné svěřenský fond vytvořit. 

Mezi obligatorní dokumentaci řadíme zřizovací právní jednání a statut svěřenského fondu. Fakultativní dokumentace pak zahrnuje zejména další dokumenty, které specifikují vůli zakladatele a nejsou vyžadovány právní úpravou. Typicky se jedná o seznam přání neboli wish list zakladatele. Na vybranou dokumentaci jsou pak typicky vázány i určité formální a obsahové požadavky, které jsou specifikovány zejména u obligatorní dokumentace.

Obligatorní dokumentace

Před vznikem svěřenského fondu dochází ke svěření majetku do správy na základě smluvního vztahu mezi zakladatelem a svěřenským správcem, přičemž tento smluvní vztah označujeme jako zřizovací smlouvu. Zřizovací smlouva obsahuje projev vůle zakladatele na straně jedné a přijetí pověření ke správě na straně druhé, které však může být i předmětem jednostranného prohlášení.[11] Zpravidla je obsahem zřizovací smlouvy rovněž specifikace vyčleněného majetku a závazek svěřenského správce tento spravovat s péčí řádného hospodáře. S výjimkou svěřenských fondů ve smyslu ZISIF,[12] a vyčlenění nemovité věci a práv k ní prostřednictvím zřizovací smlouvy,[13] není na zřizovací smlouvy kladen požadavek co do zvláštní formy. Smlouva tak může být uzavřená i konkludentně, ve většině případů je pak součástí notářského zápisu.

Základním dokumentem svěřenského fondu je statut, který je jakýmsi ekvivalentem zakladatelského právního jednání,[14] není jej nicméně možné směšovat se zřizovacím jednáním[15], které bylo popsáno výše. Obsahem statutu je úprava rozložení práv a povinností osob zúčastněných na svěřenském fondu, jeho organizace, nastavení jeho chodu a samotného fungování. Statut přijímá zakladatel a zpravidla má povahu jednostranného právního jednání.[16] Statut musí mít formu veřejné listiny, tzn. musí být pořízen notářským zápisem.[17]

Obligatorní náležitosti statutu stanoví § 1452 odst. 2 občanského zákoníku. Zakladateli je při soupisu statutu dána poměrně velká flexibilita. Kromě obligatorních náležitostí statutu svěřenského fondu může zakladatel ze své vůle vymezit další fakultativní náležitosti. Některé fakultativní náležitosti statutu předvídá sám zákon, jiné jsou výsledkem samotné tvůrčí vůle zakladatele. V praxi se často do statutu zařazuje zřízení funkce protektora, rodinné rady či jiného fakultativního orgánu svěřenského fondu. Typicky se také ve statutu vymezují další práva zakladatele nad rámec zákonné úpravy. V této souvislosti je však nezbytné respektovat hranice obsahu správy svěřenského fondu, neboť není přípustné, aby se zakladatel ocitl v postavení nahrazujícím funkci svěřenského správce.

Určitými specifiky se vyznačuje statut svěřenského fondu mortis causa. Statut je v daném případě obsažen v pořízení pro případ smrti při přiměřeném použití právní úpravy založení nadace pro případ smrti.[18] Díky konceptu přiměřené aplikace bude i statut obsažený v pořízení pro případ smrti obsahovat obligatorní náležitosti jako statut svěřenského fondu inter vivos.[19] 

S vymezením obsahu statutu svěřenského fondu neodmyslitelně souvisí i problematika možnosti jeho změny. Vzhledem k rozsahu této problematiky a předmětu tohoto dílu nicméně odkazujeme na podrobný rozbor této otázky obsažený v publikaci Svěřenské fondy pro praxi.[20] V krátkosti však lze shrnout, že zastáváme názor, že změna statutu je při naplnění dalších podmínek možná.

Mezi další dokumentaci, která je potřebná pro vznik svěřenského fondu lze řadit souhlasy se zápisem osob do evidence svěřenských fondů v souladu s § 12 zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů. 

Fakultativní dokumentace

Vedle obligatorní dokumentace se lze setkat i s tzv. fakultativními dokumenty, které nejsou zákonem vyžadovány, a které upravují či blíže specifikují dílčí aspekty chodu svěřenského fondu. Typickým příkladem je tzv. wish list zakladatele neboli seznam přání, který je sepsaný zakladatelem svěřenského fondu a který má zpravidla důvěrnou povahu. Zakladatel v tomto dokumentu podává výklad své vůle, rozšiřuje či upřesňuje své myšlenky a přání ohledně směřování správy a fungování svěřenského fondu. Představuje tak prováděcí dokument konkretizující ustanovení statutu svěřenského fondu. Mezi další dokumenty, které pak přímo či nepřímo souvisí s chodem svěřenského fondu, můžeme řadit rodinnou ústavu, wish listy obmyšlených či další dokumenty.

Mezi fakultativní dokumenty se rovněž řadí i další smlouvy, např. smlouva o správě svěřenského fondu, která obsahuje bližší podrobnosti týkající se výkonu správy, postavení správce včetně jeho odměňování apod. anebo smlouvy mezi zakladatelem a fakultativně zřízenými orgány.

Zánik svěřenského fondu

Zánik svěřenského fondu není synonymem zániku správy svěřenského fondu, který sám o sobě nevede k zániku svěřenského fondu, a to z důvodu potřeby vypořádat závazky vůči oprávněným subjektům. Pro tyto účely § 1472 občanského zákoníku stanoví, že při zániku správy vydá svěřenský správce majetek tomu, kdo na něj má právo.

Zánik svěřenského fondu tak lze rozdělit na čtyři fáze, tj. zánik správy, vypořádání spravovaného jmění, zánik svěřenského fondu a jeho výmaz z evidence svěřenských fondů, který má deklaratorní účinky.[21]

K zániku správy může dojít z vůle zúčastněných osob, nebo i bez ní, a to včetně rozhodnutí soudu. Důvody pro zánik správy svěřenského fondu mohou být následující:

• uplynutí doby, na kterou byl svěřenský fond zřízen,
• naplnění rozvazovací podmínky,[22]^,[23]
• dosažení účelu, pro který byl svěřenský fond zřízen,
• rozhodnutí zakladatele či jiné oprávněné osoby na základě výhrady ve statutu,
• rozhodnutí soudu,
• vzdání se práva na plnění všemi obmyšlenými,[24]
• vyčerpání veškerého majetku ve svěřenském fondu.[25] 

Jakmile nastane důvod zániku správy, svěřenský správce je povinen vypořádat jmění spravované ve svěřenském fondu. Svěřenskému správci v této souvislosti vznikají zejména následující povinnosti:

• vypořádat dluhy, včetně dluhů veřejnoprávních,
• vydat zbylý majetek oprávněným osobám, a
• předložit vyúčtování obmyšleným.[26]

K vydání zbylého majetku oprávněným osobám ze svěřenského fondu je zapotřebí určit, kdo se stane vlastníkem takového majetku. V prvé řadě má na tento majetek právo osoba, kterou zakladatel určil ve statutu svěřenského fondu. Jestliže takové osoby není, má právo na majetek obmyšlený. Není-li obmyšleného, má na majetek právo zakladatel. V praxi může nastat situace, že zde nebude ani obmyšlený ani zakladatel svěřenského fondu. Zákonodárce pamatoval i na takovou eventualitu a stanovil podpůrné pravidlo, dle kterého v této situaci připadne majetek státu.[27]

Poté co dojde k vypořádání veškerého majetku svěřenského fondu, nastává zánik svěřenského fondu. Posledním krokem je pak výmaz daného svěřenského fondu z evidence svěřenských fondů. Svěřenský správce je povinen podat návrh na výmaz svěřenského fondu z evidence svěřenských fondů do třiceti dnů od jeho zániku,[28] přičemž výmaz z evidence má již pouze deklaratorní účinky.

Exit doložka

Vedle „standardních“ způsobů zániku správy svěřenského fondu a navazujícího zániku svěřenského fondu jako takového se lze setkat ještě s dalším způsobem, který nevede ani tak k zániku svěřenského fondu jako spíše k transferu majetku, či struktury jako takové, buď do jiného svěřenského fondu založeného v České republice, nebo častěji do zahraničí, a to prostřednictvím tzv. exit doložky, která se aktivuje při naplnění statutem předvídaných podmínek. Hlavním důvodem nárůstu popularity těchto doložek je zejména aktuální sociopolitická krize, globální konflikty a strach společnosti z budoucnosti a její nepředvídatelnosti. Cílovými destinacemi, kam je majetek směřován, jsou zejména jurisdikce, které se vyznačují dlouholetými zkušenostmi se správou majetku a ekonomickou a bankovní stabilitou. Jedná se tak zejména o Lichtenštejnské knížectví či Velkou Británii.

V rámci tohoto dílu bylo pojednáno o zřízení a vzniku svěřenského fondu, a to včetně vymezení rozdílů svěřenského fondu zřízeného právním jednáním inter vivos a mortis causa. V této souvislosti jsme se také zaměřili na obligatorní a fakultativní dokumentaci spjatou se vznikem a existencí svěřenského fondu. V neposlední řadě byl taktéž rozebrán proces zániku svěřenského fondu, včetně důvodů zániku správy a souvisejících povinností svěřenského správce a krátkého pojednání o exit doložkách. V příštím díle se zaměříme na majetek jako hlavní atribut svěřenského fondu, konkrétně bude rozebrána problematika vkladu a zvýšení majetku, plnění poskytovaného ze svěřenského fondu a souvisejících daňových konsekvencí.

---

[1] HOLLMANN, J., Pojem a vymezení svěřenského fondu. Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/pojem-vymezeni-sverenskeho-fondu