John Henry Wigmore
John Henry Wigmore byl významným americkým právníkem a expertem na důkazní právo. Wigmore se narodil 4. března roku 1863 v San Franciscu. Po studiu na Urban Academy v San Franciscu získal titul na právnické fakultě Harvardské univerzity. Wigmore je znám pro své dílo Treatise on the Anglo-American System of Evidence in Trials at Common Law, známé jako Wigmore evidence, encyklopedický průzkum vývoje důkazního práva, a grafickou analýzu metody známou jako Wigmore chart, tvořící schéma znázorňující argumenty, jejichž cílem bylo pomoci advokátům v souvislosti s dokazováním skutečností na soudech.
Wigmore je rovněž znám pro sepsání a uveřejnění seznamu literárních děl, která by každý právník měl znát. Seznam byl dvakrát upraven a ve své finální podobě uveřejněn v americkém časopise Illinois Law Review[1]. John je považován za zakladatele nového směru, tzv. legal novel. Literární díla, které Wigmore do toho směru řadí, jsou typická tím, že musí nebo by přinejmenším měla zaujmout specificky určeného adresáta, v tomto případě právníka. Za motivy děl spadajících do „legal novel“ jsou často považovány pochybení, selhání systému a nespravedlnost. Dle názoru Wigmora jsou tato díla pro laickou veřejnost poněkud nebezpečná, neboť situace vykreslené v těchto dílech mohou pomoci utvořit či upevnit stereotypy, které neprávník o právnické profesi či spravedlnosti může mít.
Právníci nebo obecně osoby z právnické profese, by na rozdíl od laické veřejnosti neměli být tak snadno ovlivnitelné. Zmíněný seznam románů Wigmore rozdělil do několika skupin podle několika kritérií. Ty tvořily zobrazované motivy. Prvním z nich jsou díla zobrazující scény ze soudů. Druhou kategorii tvoří díla popisující typické vlastnosti a rysy právníků a soudců včetně klasických rysů jejich profesí. Třetí a čtvrtou kategorii tvoří díla popisující metody stíhání a trestání zločinců a díla, kde do zápletek vstupuje právo obecně.
Richard H. Weisberg
Richard H. Weisberg je profesorem ústavního práva na Cordozo School of Law at Yeshiva University v New Yorku. Jako zástupce oboru či směru „právo v literatuře“ věří, že literární díla, zejména vyprávění o právním konfliktu, nabízí právníkům a soudcům vhled do povahy práva, který by jinak v tradičně přísné studii právní rétoriky chyběl.
Literatura, konkrétně tedy ta s právní tématikou, má podle Weisberga skutečnou hodnotu. Slouží jako prostředek k diskusi o právních otázkách. Weisberg věří, že by literatura měla být oceněna pro svou schopnost vyvolávat vztah k druhým a pro politický a sociální kontext. Jedná se zejména o romány, které se se zákonem potýkají, resp. zabývají se jím. Takové romány dle Weisberga přimějí studenty, aby sami dospěli k závěrům ohledně lidského porozumění. Přeje si využívat literaturu jako způsob, kterým lze kritizovat sociální instituce a právní normy.
Weisberg volně navázal na myšlenku sepsání seznamu literárních děl, které by měl znát každý právník, a s čímž začal již Wigmore. Domníval se, že v praxi se stále neklade ten správný důraz na kvalitní psaný projev a ani na klasická díla z oblasti právnických profesí. Seznam, který Wigmore připravil, se mu nezdál dostatečně propracovaný, neboť obsahoval mnoho děl z tzv. brakové literatury a mnohá díla byla naopak opomenuta. Od seznamu sepsaného Wigmorem navíc uplynula řada let a v mezičase přitom došlo k sepsání dalších skvělých publikací. Do seznamu tak přidal například Dostojevského a Franze Kafku, kteří se dnes řadí k velikánům své profese.
Toto pojednání je volným pokračováním již publikovaných článků „Literatura v zajetí práva“ (k dispozici zde a zde), ve kterých se můžete dočíst o některých významných osobnostech, kterým se podařilo právo a literaturu propojit a jejichž odkaz se v tomto směru nese až do dnes.
[1] Friedman, Richard D. "John Henry Wigmore." In Yale Biographical Dictionary of American Law, edited by R. K. Newman, 587-9. New Haven, Conn.: Yale Univ. Press, 2009.
Diskuze k článku ()