Pět otázek pro Pavla Šámala

Předseda Nejvyššího soudu, Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., v krátkém rozhovoru zhodnotil stav české justice a nastínil téma přednášky, se kterou vystoupí na letošním ročníku odborného kongresu Právní prostor 2017.

Foto: Fotolia

Letos budete přednášet na odborném kongresu Právní prostor. Na co se mohou účastníci v rámci Vaší přednášky těšit?

Budu hovořit o nové směrnici o procesních zárukách trestně odpovědných dětí, které jsou podezřelými nebo obviněnými v trestním řízení; a to především o jejich právu na informace, právní pomoci obhájce či právu na individuální posouzení, které jsou zárukou přizpůsobení trestního řízení zvláštním potřebám dětí. V rámci výkladu se vyjádřím i k souladu stávající právní úpravy v zákonu o soudnictví ve věcech mládeže a v trestním řádu z hlediska jejich kompatibility s požadavky směrnice.

V nedávné době jsem se setkala s různorodými názory na současný stav české justice, především z hlediska vytíženosti soudů. Jaký máte názor na to, že podle mnohých je české soudnictví příliš pomalé? Co je příčinou - přetíženost, neefektivnost nebo nedostatek personálu?

České soudnictví, srovnáme-li ho se státy s obdobnou právní úpravou, lze jen stěží hodnotit jako pomalé. Nepochybně však před námi stále leží mnoho práce a je co zlepšovat. Pokud bych měl poukázat na některou z vámi uváděných příčin negativních jevů, vybral bych přetíženost soudů, která je daná neustále vzrůstajícím nápadem věcí, což se konkrétně projevuje i u Nejvyššího soudu. Ze statistik vyplývá, že téměř ve všech jeho agendách je nárůst nápadu v roce 2016 oproti roku 2015 o 5 – 10%. V současnosti je v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR projednávána novelizace občanského soudního řádu, která se týká úpravy dovolání a jež by měla tento nepříznivý trend v pozitivním smyslu ovlivnit. Určitě bychom se měli zabývat i odměňováním asistentů soudců a dalších zaměstnanců justice, kde je třeba dosáhnout podstatného zlepšení, abychom pro justici mohli získávat kvalitní zaměstnance, což nepochybně též podstatně ovlivňuje rychlost řízení.

Někteří se domnívají, že problémem je právě přílišná dostupnost soudnictví, která je mnohdy zneužívána. Myslíte si, že je tomu opravdu tak?

Právo na přístup k soudu je základem demokratické společnosti. Bohužel i tento produkt moderní společnosti je zneužitelný. Příkladem je agenda zákona o svobodném přístupu k informacím, která se někdy stává až legálním nástrojem pro šikanózní praktiky osob, které svými podáními zahlcují soudy a zneužívají cíle dané právní úpravy. Oproti roku 2015 došlo u Nejvyššího soudu ke zvýšení žádostí o poskytnutí informace v roce 2016 o 247%, přičemž nemalé procento z nich nesměřovalo k získání informací, ale mělo zneužívající povahu. Ukazuje se, že svoji roli zde musí sehrát správní soudy, které by měly zákon vykládat právě zejména ve světle jeho cíle.

Jak je na tom dnešní mladá generace studentů práv - mají o soudnictví zájem?

Určitě ano. Mnoho soudců působí na právnických fakultách a jsou pozitivním vzorem pro nastupující generaci právníků. Nejvyšší soud dlouhodobě využívá stážistů z řad nejlepších studentů ve vyšších ročnících právnických fakult a z rostoucího zájmu je vidět, že mnoho absolventů vidí svoji budoucnost v justici. Většímu zájmu o soudnictví nepochybně také napomáhá větší informovanost o činnosti justice a otevřenost soudů vůči veřejnosti. Z uvedeného důvodu jsme také zvýšili kapacitu oddělení pro styk s veřejností u Nejvyššího soudu, které denně vyřizuje 60 – 100 dotazů účastníků řízení na stav řízení před Nejvyšším soudem, zkvalitnili jsme naše webové stránky a připravujeme také internetový časopis Nejvyššího soudu.

Pokud byste měl ve stručnosti zhodnotit české soudnictví v porovnání s ostatními členskými státy EU, jak si stojíme?

Podle mého názoru si nevedeme špatně, i když zřejmě nikoliv excelentně. Myslím si, že však není žádný důvod k přehnaně negativním hodnocením, jež často plynou buď z neznalosti výkonnosti českých soudů v komparativním kontextu, anebo ze zveličování problémů spojených s jednotlivými negativními příklady, ale někdy také z nereálně optimistických představ o vývoji soudnictví v České republice z konce minulého století, které nezahrnovaly objektivní předpoklady složitosti současného společenského vývoje. Svoji roli může hrát i apriorní negativistický postoj vůči soudům. Z průzkumu EU Scoreboard Justice 2016, který srovnává evropské justiční systémy a jejich efektivitu v uplynulých letech, vyplynulo, že již třetím rokem roste u českých soudů počet věcí, kterými se soudci v občanskoprávních a obchodních agendách musí zabývat. V počtu civilních žalob Česká republika v roce 2014 zaujímá třetí místo hned za Belgií a Rumunskem. Přes výše uvedené je patrný velmi pozitivní trend v počtech vyřízených věcí v uvedených agendách. Zatímco v roce 2013 na soudy napadalo více věcí, než se stačilo vyřídit, rok 2014 přinesl zásadní obrat a soudy rozhodly více věcí, než ve stejné době napadlo na jejich podatelny. Ve vztahu k délce sporných řízení zaujímá Česká republika v rámci 28 států Evropské unie devátou příčku, přičemž průměrná délka sporných civilních řízení u soudů prvních stupňů osciluje stejně jako ve Švédsku a v Dánsku na hranici šesti měsíců, přičemž soudní řízení trvá déle například v Německu, ve Francii, ve Finsku či u našich polských sousedů. Délku řízení v počtu více než 500 dnů v prvním stupni uvádí Slovensko, Itálie a Malta.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články