Jaká jsou pro a proti navrhované novely insolvenčního zákona? Jaké benefity přinese účinnost Nařízení o volném pohybu neosobních údajů do podnikatelského prostředí? O své názory se v rozhovoru podělil přední český ekonomický odborník a Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku Radek Špicar.
Mezi odbornou veřejností se objevuje řada hlasů, které volají po novelizaci zákona o investičních pobídkách (zák. č. 72/2000 Sb.). Ministerstvo průmyslu a obchodu v této věci předložilo vládě návrh takové novely.[1] Svaz průmyslu a dopravy se též připojil k připomínkovému řízení. Jaká jsou z Vašeho pohledu pro a proti tohoto návrhu?
Svaz průmyslu dlouhodobě požaduje zásadní revizi investiční podpory. Současné nastavení je překonané a neodpovídá aktuální situaci na trhu práce a stavu české ekonomiky. Zapojili jsme se do odborných prací nad směřováním novely a předložili jsme, na rozdíl od ostatních, řadu konkrétních návrhů. Hlavním pilířem investiční podpory nemůže být počet vytvořených míst. O tom se nám podařilo přesvědčit MPO a u výrobních investic tuto podmínku zrušit. Kromě vyšší flexibility v zaměstnávání je zásadní posouzení „vyšší přidané hodnoty“. Novela zákona tak směřuje investiční podporu více do technologických center s aplikovaným výzkumem a vývojem a do center strategických služeb, která působí např. v hi-tech sektoru nebo v oblasti zpracování dat. Nalézt síto pro investice s vyšší přidanou hodnotou je samozřejmě složitější, ale určité parametry novela nabízí. Jak tyto parametry nastavit je samozřejmě politická otázka. My ale říkáme, neberme si úplně možnost podpořit unikátní technologie, investice s významnou přidanou hodnotou pro ekonomiku, stávající investory a jejich další investice u nás. Nastavení podmínek ale musí být transparentní se základními objektivními kritérii. Nelze vybírat co podpořit, jen podle nálady a názoru momentálně vládnoucích politiků. Investoři musí mít jistotu, že když splní jasně nastavená kritéria, tak podporu získají.
V roce 2004, před referendem o vstupu ČR do EU, jste se se svými kolegy významně podílel na ,,agitaci” pro vstup do Evropské unie, osvětu toho, jak vlastně Unie funguje a jaké výhody členství přinese. Od vstupu uplynulo 14 let a v otázce přínosu členství se objevuje skepticismus, stále častěji se skloňuje myšlenka tzv. Czexitu. To může mít mimo jiné výrazný vliv na českou ekonomiku a na oslabení postavení ČR na poli mezinárodního obchodu. Čím je tato skepse podle Vás především zapříčiněna a jak se proti ní případně bránit? Pomohl by např. zvýšený důraz na výuku o EU v osnovách středních škol?
Jsme země, která z evropské integrace profituje téměř nejvíce ze všech zemí EU. Unie sice v mnoha oblastech nefunguje ideálně a je potřeba ji významně reformovat, zároveň ale platí, že výhody našeho členství dramaticky převažují nad nevýhodami. Tak bychom k ní měli přistupovat. Debaty o možném czexitu proto považuji za nesmírně nebezpečné. Vysílá to negativní signál zahraničním investorům. Zpochybňování našeho členství v EU a z něj vyplývající nejistota by zahraniční investory mohly vést k pozastavení plánovaných investic a v krajním případě i k odchodu ze země. Že se nejedná jen o hypotetickou možnost, můžeme sledovat na příkladu Velké Británie. Největší obavy u českých firem a zahraničních investorů vzbuzuje ztížený přístup na společný evropský trh, který je pro ně klíčovým benefitem. V roce 2003 byl náš export 1.3 bilionu korun a po 14 letech v EU jsme ho i díky přítomnosti na vnitřním trhu dokázali zvednout až na 4.2 bilionu v loňském roce.
Kritika Unie, kterou od lidí slýchám, je často zcela na místě, zároveň ale cítím, že lidé mají mnohdy o Evropské unii a o důvodech, proč je pro nás důležité v ní být, jen kusé a nepřesné informace. Veřejný prostor je naplněn řadou dezinformací, které se bohužel šíří mnohem rychleji a snáze než ověřené zprávy, a EU je snadný cíl, protože na ní lze svádět všechno možné. Není to jen český problém. Evropská unie přitom v poslední době dosáhla například v obchodní politice mnoha úspěchů. Dotáhla dohody o volném obchodu s Japonskem, Singapurem, Kanadou. Neustoupila od principů férového mezinárodního obchodu. Především má ale z Unie prospěch každý náš občan, i kdyby nikdy nepřejel hranice ČR. Každodenně využíváme silnice, chodníky, železniční nástupiště nebo dětská hřiště, která by bez fondů EU nevznikla. Bylo vytvořeno obrovské množství pracovních míst, peníze z EU pomohly při zlepšování životního prostředí, a tak bych mohl pokračovat. To vše je potřeba férově a srozumitelně připomínat co nejširšímu spektru lidí. Proto jsem se rozhodl opět začít jezdit po republice a s lidmi o unii diskutovat. Vysvětluji, co z mého pohledu v EU nefunguje a jak je potřeba to změnit a zároveň jaké výhody pro nás z členství v EU vyplývají.
Dalším návrhem zákona, který aktuálně vzbuzuje výraznou pozornost, je návrh novely insolvenčního zákona, který chce mimo jiné zavést i tzv. nulové oddlužení. Jak se jako přední ekonomický odborník na tuto otázku díváte? Není tato cesta jen řešením důsledku? Neměly bychom se vydat spíše cestou hledání příčiny (např. nedostatečná finanční gramotnost)?
Problém mnoha zadlužených lidí je v tom, že nemají motivaci pracovat. Ví totiž, že jejich příjmy z velké části pohltí exekuce. Zaměstnat lidi s exekucemi je navíc pro zaměstnavatele dost velká zátěž, protože musí provádět srážky ze mzdy ve prospěch exekučních věřitelů a poskytovat součinnost exekutorům, a to na vlastní náklady. Zejména pokud ve firmě pracuje zadlužených zaměstnanců více, administrativní zátěž neúměrně roste. Pravidlem u takových zaměstnanců bývá, že mají i více exekucí najednou, u některých "rekordmanů" je to třeba i přes dvacet souběžných exekučních řízení.
Těžko předjímat, jak nakonec novela dopadne, víme, že na jednání podvýborů už několik měsíců probíhají živé diskuse o různých pozměňovacích návrzích. Je tedy možné, že tzv. nulová varianta nakonec neprojde.
Umožnit oddlužení více lidem než dosud vidíme z pohledu zaměstnavatelů jako pozitivní krok. Lidé v oddlužení bývají stabilní zaměstnanci, mají motivaci pracovat, protože před sebou vidí jasný časový horizont, kdy se dluhů zbaví. Na druhou stranu ale samozřejmě musí legislativci brát vážně i „morální hazard“, který by příliš vstřícný návrh mohl posilovat.
Co je ale jisté, musíme se ještě více zaměřit na zvyšování finanční gramotnosti a další preventivní opatření, která pomohou, aby se tak obrovské množství lidí jako v minulosti už do dluhové pasti nikdy nedostalo.
Česká republika se ve spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy výrazně podílela na prosazení Nařízení o volném pohybu neosobních údajů. V souvislosti s tímto nařízením se někdy hovoří o tvz. páté svobodě. Jaké benefity přinese účinnost tohoto nařízení do podnikatelského prostředí?
Firmy i veřejná správa budou moci uchovávat a zpracovávat neosobní údaje kdekoli v Evropské unii. Nově tak budou mít přístup ke všem poskytovatelům digitálních služeb, se kterými si mohou uzavřít smlouvu o využití jejich datového prostoru, a ne pouze k těm, kteří mají v jejich zemi datové centrum.
České firmy tím získávají velkou příležitost rozšířit své podnikání. Nově totiž budou moci nabízet své služby, aniž by musely investovat do datových center v každé zemi EU, kde zamýšlí podnikat. Pro uživatele to bude znamenat větší výběr služeb.
Ekonomika a právo se výrazně ovlivňují a navzájem prolínají. Jejich vzájemný vztah je předmětem zkoumání tzv. ekonomické analýzy práva (Law & Economics). Mezi její nejvýznamnější představitele patří např. Richard Posner či Ronald Coase. Je však všeobecně známo, že v našem prostředí spolu ekonomové a právníci mluví málo a jejich spolupráce tak v řadě oblastí pokulhává. Nemyslíte si, že bychom spolu měli více spolupracovat? Jak by případná spolupráce mohla například vypadat?
Působím jako člen Hodnotící komise RIA, kde se díváme na legislativní návrhy i z pohledu dopadů na firmy, a to včetně těch ekonomických dopadů. Dnešní ekonomika je poměrně hodně regulovaná. Často se tak setkáváme s právně sice čistými verzemi zákonů, které jsou ale psané bez znalosti praxe a možných dopadů, nereflektují vnímání těch, kterých se zákony týkají, ani trendy v průmyslu. Pokud dnes chceme dělat svou práci dobře, nemůžeme si dovolit opomíjet pohled i z té „druhé“ strany. Chceme a musíme spolupracovat. Bez spolupráce budeme ztrácet všichni.
[1] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-72/monitor?sttp=typ-zmeny-novely
Diskuze k článku ()