Rozhovor: Lukáš Klee a Kateřina Nováková - O českém smluvním stavebním právu ve světle mezinárodní konkurence Zdroj: ccconsulting.cz

Rozhovor: Lukáš Klee a Kateřina Nováková - O českém smluvním stavebním právu ve světle mezinárodní konkurence

Stavebnictví je v současné době velmi dynamicky se rozvíjejícím oborem. Jsme svědky stále větších a složitějších výstavbových projektů, přičemž právo musí na tento vývoj reagovat. V zahraničí jsou běžnou součástí stavební praxe tzv. smluvní standardy FIDIC, jež pomáhají celý proces výstavby všem zúčastněným zjednodušovat.

Karolina Drachovská

Karolina Drachovská

redaktorka

Karolina Drachovská

redaktorka

Zdá se, že i v tuzemském právu se v této oblasti začaly již ledy hýbat správným směrem, neb tuzemská odborná veřejnost již na přípravě českých standardů intenzivně pracuje. Jak jsme v tomto procesu daleko? Jaké novinky se ve smluvním stavebním právu chystají? V čem tkví budoucnost (nejen) českého stavebnictví? Jaké klíčové body by měly být ve smlouvě vždy vyjasněny? Co je největším lákadlem stavebního práva? Kde se o tématu dozvědět více? V rozhovoru odpovídali přední čeští odborníci na smluvní stavební právo JUDr. Lukáš KleeMgr. Kateřina Nováková.

Lukáši, Vy jste vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, poté jste působil jako podnikový právník, kde jste postupně začal pronikat do tajů univerzálních smluvních pravidel FIDIC, dnes patříte mezi přední odborníky na stavební právo[1] – co Vás přivedlo ke stavebnímu právu a co Vás na tomto oboru nejvíce baví?

Lukáš: Ke stavebnímu právu mě přivedla v podstatě shoda několika okolností. V posledním ročníku studia na právnické fakultě jsem se dostal na praxi do společnosti Metrostav a.s., kde mi bylo nabídnuto, abych se věnoval mezinárodním standardům a smlouvám na reálných projektech. Tím jsem se dostal nejen k běžné právní praxi, ale též k praxi projektového řízení, řešení harmonogramů a změn v průběhu realizace a souvisejícím záležitostem.

Na oboru stavebního práva a stavebnictví obecně je zajímavá jeho komplexnost a víceoborový přesah. V souvislosti se stavebnictvím nelze dělat „čisté“ právo. Bez znalosti prostředí stavby a jednotlivých procesů nemůže být právník v oblasti stavebnictví zcela orientován, a tak ani nemůže svou práci dělat efektivně a dostatečně kvalitně.

Kateřino, Vy jste studium na Právnické fakultě Masarykovy univerzity úspěšně ukončila před necelými dvěma roky, téměř stejnou dobu pracujete jako právnička pro statutární město České Budějovice, kde se věnujete především stavebnímu smluvnímu právu a právu veřejných zakázek. Od ledna 2019 jste navíc členkou pracovní skupiny PS02 v rámci Koncepce BIM, jejímž vedoucím je Lukáš Klee. Stejná otázka i na Vás – co Vás přivedlo ke stavebnímu právu a co Vás na tomto oboru nejvíce baví?

Kateřina: Má cesta ke stavebnímu právu, resp. stavebnímu smluvnímu právu, byla souhrou několika náhod. Před státnicemi na právnické fakultě jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na volné místo právníka, kterého hledali na statutárním městu České Budějovice. Výběrové řízení jsem úspěšně zvládla a byla jsem na toto místo přijata. O tom, zda nastoupím, jsem snad ani chvíli nepřemýšlela, i když jsem až do svého nástupu netušila, jaké odbory Magistrátu města České Budějovice mi budou přiděleny a jakým oborům práva se tak budu věnovat. Nakonec mi byly přiděleny odbor investiční a odbor rozvoje a veřejných zakázek a začala jsem se věnovat stavebnímu smluvnímu právu.

Nicméně, stavební smluvní právo pro mě rozhodně nebylo láskou na první pohled. Teprve po delší době jsem začala zjišťovat, jak komplexní a náročné, ale přesto úchvatné stavební smluvní právo je. To je také to, co mě na něm nejvíce baví. Jedná se o složité právní odvětví, které vyžaduje spoustu znalostí. Platí ale, že kolik úsilí dáte do projektu při jeho přípravě, tolik se vám při jeho realizaci vrátí. A odměnou za celé počáteční snažení při přípravě smlouvy a všech podkladů k realizaci je konkrétní stavební projekt s minimem komplikací při jeho realizaci.

V praxi se podílíte na projektovém řízení a realizaci velkých stavebních projektů. Jaká je hlavní úloha právníka v takových projektech a v čem může být svou přítomnostní v procesu výstavby největším přínosem?

Lukáš: Podstatným prvkem celého výstavbového procesu je zejména kvalitně připravená smlouva, která povede k řádnému a efektivnímu průběhu realizace výstavbového projektu. Smlouvy musí stavět na reálných událostech na staveništi, a tudíž předpokládat řešení pro řadu situací – pro změny, případné komplikace, ale i pro zabránění sporům. Takové smlouvy musí vycházet z pravidel projektového řízení. Právníci se projektové řízení ale bohužel na školách neučí, a je tak na každém jednotlivém právníkovi, aby se věci týkající se výstavby doučil a ztotožnil se s tím, že jeho práce je především službou ve prospěch stavebního odvětví.

Právník, který si takové věci osvojí, je přínosem pro výstavbový projekt pro svůj znalostní přesah, kdy je schopen právo aplikovat na složité stavební prostředí. Do jaké míry ale právník ve stavebnictví zůstává právníkem a nakolik je spíše projektovým manažerem, je však otázkou.

Kateřina: Významné je, aby právník celému výstavbovému procesu „nepřekážel“. Když pominu pomoc při kvalitní přípravě projektu, v rámci realizace by měl pomáhat především s řešením sporných nebo komplikovaných situací, ale vždy tak, aby vedlo ideálně k hladké realizaci stavby. Jakmile se právník začne snažit řešit problémy stavby pomocí paragrafů, je to dle mého cesta k nedůvěře, a tím i větší pravděpodobnosti neúspěchu celé stavby.

Lukáši, ve své praxi se dlouhodobě zabýváte mezinárodními smluvními standardy FIDIC. Co se pod tímto označením skrývá a v čem tkví hlavní kouzlo tohoto institutu? 

Lukáš: FIDIC je označením velkého množství dokumentů a aktivit vycházejících z dobré praxe, včetně mezinárodních smluvních standardů využívaných na výstavbových projektech po celém světě. Důležité je, že tyto standardy píší stavaři za pomoci těch nejlepších stavebních právníků, kteří rozumí projektovému řízení a mají za sebou spoustu staveb.

Kouzlem vzorů FIDIC je, že nabízí řešení pro různé typické situace z praxe. Taková smlouva je jakýmsi manuálem projektového řízení zakázky. Proces výstavby velkých projektů totiž s sebou přináší stovky a tisíce komplikací, které se objevují takřka denně, a je tak nezbytné mít pravidla pro jejich řešení. Když je máte, spory se mohou redukovat.

Díky standardům je tak jasné, co je normální, a investoři nemusí složitě vymýšlet pořád něco nového.

V zahraniční jsou tyto smluvní standardy běžnou součástí stavební praxe. Daří se implementace univerzálních smluvních pravidel do českého stavebnictví?

Lukáš: V českém stavebnictví je patrná snaha zejména Ministerstva dopravy a Státního fondu dopravní infrastruktury o sjednocení smluvních postupů v resortu dopravy. V posledních letech v tomto směru došlo k velkému vývoji a posunu – velcí státní investoři jako ŘSD, SŽDC i ŘVC postupují podle zhruba stejné smlouvy – a to právě na základě mezinárodního standardu FIDIC. Tuto smluvní formu začínají postupně přebírat i další investoři.

Souběžně s tímto procesem se v rámci činnosti Odboru koncepce BIM na České agentuře pro standardizaci ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu připravuje český standard, jehož první návrh je již hotový a v následujících týdnech by měl být představen veřejnosti, která k němu bude připojovat své připomínky. Aktivní zapojení veřejnosti do vzniku českého standardu je velmi důležité. Je totiž nezbytné, aby standard vyhovoval především těm, kteří s ním budou denně reálně pracovat.

Tyto dva směry, využití mezinárodního standardu FIDIC a vznik českého standardu, u nás posouvají standardizaci dopředu a dá se říci, že je to na dobré cestě. Vedle toho se tvoří metodiky pro projektové řízení (řešení změn, časové řízení apod.) a hodnocení ekonomické výhodnosti, které jsou už dnes dostupné na stránkách SFDI (viz www.sfdi.cz, pravidla metodiky a ceníky) a budou též dostupné na webu koncepce BIM (www. koncepcebim.cz). Je však nutné celý proces dotáhnout do konce.

Kateřina: Důležité je, že v českém stavebnictví vznikla poměrně unikátní situace, kdy jak investoři, tak dodavatelé volají po změně. Obě strany přestává bavit nevraživost v prostředí stavebnictví, soutěžení veřejných zakázek na nejnižší nabídkovou cenu a další nešvary, které sužují české stavebnictví. To je příležitost, kterou nesmíme promarnit. Spousta práce v tomto ohledu se odvede zejména v jednotlivých pracovních skupinách Odboru koncepce BIM České agentury pro standardizaci.

Jak významná je v tomto směru práce pracovní skupiny PS02 Odboru koncepce BIM České agentury pro standardizaci?

Kateřina: Pracovní skupina PS02 má definovanou řadu cílů. Všechny tyto cíle však mají společného jmenovatele, a to zvýšení přitažlivosti prostředí stavebních zakázek. Chceme, aby se prostřednictvím standardizace projektového řízení, standardizace smluv a zlepšení zadávání veřejných zakázek do stavebnictví navrátili lidé, kteří budou mít zájem na prosperitě svého oboru.

Co se aktivního zapojení veřejnosti a vůbec zvýšení povědomí o změnách týče, snažíme se zvyšovat povědomí o činnosti naší skupiny prostřednictvím článků na oborově zaměřených webech a celkovou osvětou veřejnosti. Není to tak jen o přípravě kvalitních metodik a doporučení, ale také o práci s lidmi a pro lidi.

Stavebnictví je velmi rizikovou oblastí, kde jakákoliv chyba může vzhledem k nákladnosti a složitosti projektů způsobit velmi citelné peněžní ztráty. Jakých nejčastějších chyb se zadavatelé a objednatelé dle Vašich zkušeností dopouštějí a na co by si měl dát každý při procesu kontraktace pozor? Např. jaké klíčové body by měly být ve smlouvě vždy vyjasněny? 

Lukáš: Největším nedostatkem smluv o dílo je nejasně určený princip tvorby ceny. Investoři, a to zejména ti veřejní, nevědí, jaký je základní princip tvorby ceny u jejich zakázky. Mají ve smlouvě napsáno, že cena je maximální, nejvýše přípustná, pevná, nepřekročitelná. O pár stran dále je však obvykle uvedeno, že cena je tvořena podle soupisu prací s výkazem výměr a že se bude měsíčně měřit skutečné množství práce. Naprosto chybí pochopení rozdílů mezi měřeným kontraktem, kdy je zhotoviteli zaplaceno skutečně odebrané množství, a paušálním kontraktem, kdy je zhotoviteli zaplacena částka uvedená v nabídce. 

Dalším významným problémem ve smlouvách o dílo jsou nedostatečně ošetřená rizika. Smlouvy o dílo se zejména u veřejných zadavatelů většinou tváří, že v průběhu realizace žádné problémy nevzniknou. Když ale vzniknou, smlouva neříká, co se bude dít.

V oboru stavebnictví chybí vyjasnění základních a triviálních věcí. V souvislosti se smluvními standardy se budeme muset znovu naučit věci, které byly před sto lety naprosto jasné. Ve smlouvě je nezbytné vyjasnit pár zásadních bodů. Předně je to tvorba ceny, tzn. jak za danou zakázku zhotoviteli zaplatit. Dále je důležité definovat formu spolupráce mezi objednatelem a zhotovitelem, popsat rozdělení rizik, definovat kompetence zástupce investora, tedy projektového manažera, na staveništi, dále také, jak se bude projektovat, jak se budou řešit finanční a časové změny a jaké má mít parametry harmonogram.

To všechno jsou základní kameny kvalitní smlouvy pro úspěšně realizovaný stavební projekt.

Kateřina: Vše, co zmiňuje Lukáš, je naprostá pravda. V rámci své práce jsem poměrně dlouho pracovala se smlouvami, které všechna rizika přenášela na zhotovitele. Dokonce jsme ve smlouvách měli i pevnou a nepřekročitelnou cenu, která se ale platila na základě skutečně provedených prací. Bohužel se takové věci na právnických fakultách běžně neučí a někomu, kdo právě dokončil studia, tyto formulace sice mohou přijít divné, ale nemá odvahu k jejich změně. Já měla to štěstí, že techniky investičního odboru, a vlastně ani mě, nebavilo s takovými smlouvami pracovat. Stavby si stejně žily svým vlastním životem, a když nastal problém, smlouva nebyla prostředkem, který by ho uměl vyřešit.

Smlouvy nakonec prošly významnou proměnou. Řada ustanovení byla zjednodušena. Už je jasné, jak se tvoří cena, a společně se učíme pracovat s riziky a změnovými mechanismy.

Pro všechny to byla a stále je velká změna, ale doufám, že k lepšímu. Jsem přesvědčena o tom, že vztah založený na kvalitě a vzájemné důvěře nepotřebuje smlouvu, ta nastupuje teprve ve chvíli, kdy se objeví nějaký problém. V žádném případě ale nenastupuje v roli jakéhosi biče na zhotovitele, nýbrž jako návod, jak postupovat, aby vztah mezi zhotovitelem a investorem nebyl zatížen zbytečnými spory. Takto přistupuji i k tvorbě českého standardu. Změna bude zásadní, ale vyplatí se.

K základním stavebním kamenům kvalitní stavební smlouvy, které zmiňoval Lukáš, bych jen doplnila, že veřejní investoři by měli využívat institutu vyhrazených změn závazku dle zákona o zadávání veřejných zakázek. Je zbytečné, aby se investor bál udělat jakoukoli změnu v rámci stavby. Jsou skutečnosti, které se v rámci realizace pravidelně opakují. Není tak nic jednoduššího než si takové změny ve smlouvě vyhradit. Když nám zákon o zadávání veřejných zakázek takovou možnost dává, tak ji využijme.

Jaký je status quo českého stavebnictví a jak si stojíme v porovnání se světovou konkurencí? Je české stavebnictví konkurenceschopné?

Lukáš: Status quo českého stavebnictví poměrně přesně vystihla výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2018, která uvádí: „Na rozdíl od soukromého sektoru, který se dynamicky změnám přizpůsobuje, veřejný sektor výrazně zaostává. V roce 2018 zhodnotilo Světové ekonomické fórum konkurenceschopnost České republiky 29. místem ze 140 hodnocených zemí, zatímco výkonnost veřejného sektoru nás zařadila až na 97. příčku, tedy za země, jako jsou Moldávie, Ukrajina či Rumunsko. Toto srovnání je pro veřejný sektor varováním, že veřejná správa není připravena na dynamické změny ve společnosti a dosavadní úpravy často neřeší podstatu problémů. Adaptace na dynamické změny je obtížná v každé době. První podmínkou pro nalezení řešení je uvědomit si závažnost situace.“

Z tohoto jakéhosi „varování“ Nejvyššího kontrolního úřadu je patrné, že je potřeba mobilizovat zejména veřejné investory, aby se aktivně zapojili do změn v oboru stavebnictví, protože zejména oni budou významnými hybateli celého procesu vedoucího k efektivnějšímu a konkurenceschopnému českému stavebnictví.

Současným trendem postupně prostupujícím do všech oblastí lidského života je elektronizace. V čem je podle Vás skryt největší potenciál pro změnu a zlepšení spolupráce v oblasti stavebnictví? Mohou být tím správným hnacím motorem k inovaci právě elektronizace a digitalizace?

Lukáš: Co se digitalizace a elektronizace týče, je nezbytné rozlišit, ve které z těchto dvou podob se dokument nachází. Dnes existuje velké procento dokumentace v elektronické podobě, tedy například dokumenty v PDF, ale neumíme s tímto dokumentem dále pracovat, sdílet ho, analyzovat či propojovat. K tomu potřebujeme informace digitalizovat a vytvářet informační modely. Digitalizací informací, komunikace a procesů ve sdílených pracovních prostředcích pak jednoznačně lze zvýšit produktivitu práce v oboru stavebnictví. Veškeré úkony mezi účastníky výstavbového procesu na staveništích se budou dělat digitálně, prostřednictvím společného datového prostředí v daný okamžik, a opadne tak nebezpečí dodatečných zápisů, ztráty dat apod. Veškeré informace budou přístupné na jednom místě a spolu s digital-friendly veřejnou správou bude dosah digitalizace mnohem větší a citelnější.

Digitalizace v prvním kroku předpokládá zjednodušení a očištění procesů v rámci stavebnictví. Je potřeba si však uvědomit, že digitalizace je z pouhých 20 % adopce technologií a významných 80 % znamená organizační změnu. Vše to vždy je a bude o lidech, kteří musejí chtít změnu prosazovat a změnit do určité míry i sami sebe.

Kateřina: Zásadním potenciálem pro změnu v oblasti digitalizace disponuje zavedení metody BIM do českého stavebnictví. Věřím, že využitím procesů a nástrojů, které BIM, jakožto správa informací o stavbě po celou dobu její živostnosti, přináší, dojde ke zlepšení spolupráce mezi jednotlivými účastníky výstavbového projektu, a tím i k zefektivnění celého stavebního odvětví.

Lukáši, jak již bylo zmíněno výše, aktivně se podílíte na vzdělávání „nové stavební krve“ a hojně spolupracujete s odborníky z celého světa. 16. května se pod Vaším vedením bude konat velká nadnárodní konference International Construction Contracts Conference. Na co se mohou návštěvníci konference těšit a pro jaké posluchače je určena? 

Lukáš: Účelem konference je upozornit na nedostatek spolupráce a inovace ve stavebnictví, začít více mluvit o vztazích, chování a lidské motivaci. Návštěvníci se mohou těšit na řadu zajímavých a excelentních odborníků z oboru stavebnictví, jejichž příspěvky budou velmi kvalitní a pro obor přínosné. V tuto chvíli se blížíme k 500 registrovaným účastníkům a je tedy jasné, že se bude jednat o akci, která v oboru stavebnictví na českém území nemá obdoby. Ujít by si ji tak neměl nechat nikdo, kdo se zajímá o stavebnictví a není mu jedno, kam tento obor směřuje, kdo chce potkat zajímavé lidi z oboru a dozvědět se něco nového.

Lukáši, přednášejícími budou přední odborníci z celého světa. Můžete uvést příklad těch nejzajímavější jmen a příspěvků? 

Lukáš: Přednášejících bude téměř 40, je těžké jmenovat pouze nějaká jména nebo příspěvky. Všichni svým příspěvkům věnují maximum a veškerá vystoupení budou zajisté zajímavá a svým způsobem speciální.

Mezi přednášejícími se objeví odborníci z celého světa, kromě evropských zemí budou mít své zastoupení například Spojené arabské emiráty, Indie nebo Brazílie. Mezi příspěvky se objeví například témata týkající se vzorů FIDIC, a to i na příkladech případových studií, digitalizace ve stavebnictví́, integrace projektanta a zhotovitele a efektivní alokace rizika včetně nových metod dodávky směřovaných k aliancím a partnerství. Zajisté je na co se těšit a byla by škoda nechat si ujít takovouto neopakovatelnou příležitost.

Kateřino, a co považujete za největší lákadlo konference Vy?

Kateřina: Kromě řady zajímavých příspěvků, a tudíž i nových informací, jsou velkým lákadlem i samotní návštěvníci konference, kteří se k nám do srdce Evropy sjedou z celého světa. Věřím, že se nás nakonec sejde více než 500, a celá akce bude tak jednou z nejzajímavějších akcí tohoto roku, a to i v globálním měřítku.

Mezi účastníky bude zastoupena celá řada profesních odborností. Možnost navazování kontaktů a výměna názorů a zkušeností se zajímavými lidmi z oblasti stavebnictví tak budou velmi významnou přidanou hodnotou celé konference. To je věc, na kterou se nejvíce těším.


[1] JUDr. Lukáš Klee smluvnímu stavebnímu právu vyučuje na pražské právnické fakultě a na brněnském VUT, v minulém roce vyšlo 2. vydání knihy o mezinárodním stavebním smluvním právu, jíž je spoluautorem, je vedoucím pracovní skupiny PS02 v rámci Koncepce BIM a na svém kontě má řadu dalších národních i mezinárodních úspěchů.

rozhovor smlouva konference stavební právo podímínky FIDIC

Líbil se vám náš článek, prosím, ohodnoťte ho
Hodnotil 1 čtenář

Diskuze k článku 0 komentářů

Všechny komentáře se zobrazí po vstupu do diskuze

Vstoupit do diskuze

Nejčtenější články