Myslím, že se nespletu, pokud Vás označím za fanouška voleb, který rád sleduje různé zajímavosti, jež se jich týkají. Vzpomenete si na nějakou, kterou máte obzvláště rád?
Baví mě sledovat těsné výsledky, kdy dojde na lámání o pár hlasů. V komunálních volbách, které teď proběhly, dostaly některé subjekty 4,98 - 4,99 %. Na Praze 10 rozhodovalo v prvním kole do Senátu pět hlasů. Připadá mi zajímavé sledovat, jak málo stačí k tomu, aby se výsledky posunuly.
Jak byste ohodnotil právě tyto proběhlé komunální volby?
Zajímavé na nich bylo to, že se všichni prohlásili za vítěze. Přitom většinou když někdo vyhraje, druhý zase prohraje. Je ale pravda, že pokud se na výsledky člověk podívá blíže, tak mnohé subjekty opravdu nějakým způsobem vyhrály: některé v senátních volbách, jiné v komunálních. Zjevně neúspěšně dopadla jenom TOP 09.
Co říkáte na výsledky na Magistrátu hlavního města Prahy?
Myslím, že nejhorší na výsledcích je to, že všechny varianty koalic, které připadají v úvahu, nejsou zcela stabilní a hlavně jsou mnohočetné. Velká politická změna je, že se na magistrát dostali Piráti. Otázka je, kam až je jejich působení dovede.
Nepřemýšlel jste o tom, že byste se sám dal na politickou kariéru?
Mám několik kamarádů, kteří se v poslední době začali angažovat zejména v komunální politice. Všem z nich jsem říkal, že je to skvělá zpráva. Teprve v okamžiku, kdy se slušní lidé zajímají o své okolí a jsou ochotni někam kandidovat, se může zlepšovat celá politická situace. Těmto lidem já fandím. Zároveň ale nejsem sám připraven pro takovýto krok.
Myslíte, že to někdy v budoucnu „hrozí”?
Člověk nikdy neví. Není to cesta, která by mě momentálně lákala. Více se mi líbí to všechno sledovat a komentovat, než přímo účinkovat.
Ještě k těm volbám, změnil byste něco na současné podobě volebních systémů, které tu u nás máme?
Je zde několik věcí. Jedna změna, o které se diskutuje dlouho, je otázka volebního systému do Poslanecké sněmovny. Myslím, že náš současný systém je nešťastný. Vznikl jako takový výsledek shody okolností, poté co Ústavní soud zrušil opozičně-smluvní systém. Momentálně tedy není úplně poměrný a poškozuje menší strany, aniž by přitom výrazněji pomáhal vytváření většinových koalic. Já bych byl pro to ho úplně změnit, a to na systém většinový. Naopak do Senátu by se mohlo volit čistě poměrně. To by se mi líbilo víc. Umožnilo by to dosáhnout stabilnější vládní většiny a přitom umožnit i zastoupení menších názorových proudů ve společnosti. Tam by se nemusela třeba ani uplatňovat pětiprocentní uzavírací klauzule. Senát by tak případně mohl bránit straně, která by dosáhla velkého úspěchu v Poslanecké sněmovně, kdyby chtěla například výrazně měnit pravidla hry překreslením pravidel ústavního systému.
A co změna volebních zákonů?
Již delší dobu se řeší, zda je opravdu nutné mít speciální zákon pro každý typ voleb. Ministerstvo vnitra si myslí, podle mne oprávněně, že by bylo lepší jejich úpravu sjednotit ve volebním kodexu. V některých případech se totiž volební zákony liší. Před čtyřmi lety se objevil známý příklad, kdy došlo k uplácení voličů v Krupce. Krajský soud v Ústí nad Labem měl obtížný úkol posoudit tuto problematiku. V zákoně o volbách do Parlamentu České republiky se píše, že kampaň má být vedena poctivě a čestně, ale zákon o volbách do obecních zastupitelstev o tom úplně mlčí. Soud z toho dovodil, že pokud zákonodárce v těchto volbách nic takového neřekl, pak to znamená, že kampaň nemusí být vedena poctivě a čestně. Šlo o racionální úvahu soudu, i když došlo k následnému zrušení rozhodnutí Ústavním soudem. Jednotný volební zákoník by takové interpretační problémy odstranil.
Bohužel v okamžiku, kdy se jedná o změně volebních zákonů, jednotlivé strany logicky začnou myslet hlavně na svůj vlastní prospěch, a je proto obtížné najít shodu na výsledném znění.
V roce 2012 jste kritizoval zavedení přímé volby prezidenta. Jak tuto problematiku vidíte dnes?
Já jsem svůj názor nezměnil. Myslím, že přímá volba prezidenta je něco, co do parlamentního režimu nepatří. Je to nesystémový prvek, který může za určitých okolností vytvářet problémy. Přímo zvolený prezident se cítí silnější. A zdá se, že realita tyto obavy spíše potvrdila.
Myslíte, že pan Miloš Zeman změnil ústavní kulturu?
Řekl bych, že nakonec asi spíše ne. Můžeme procházet řadu sporných případů, které nastaly převážně v první polovině dosavadního výkonu funkce. Způsob výkonu funkce byl výrazně ovlivněn tím, že Miloš Zeman měl proti sobě slabou vládu, která neměla pevnou většinu v Poslanecké sněmovně, po volbách se zas projevily jeho kompetence při jmenování nové vlády. Dnes, kdy je vláda stabilní a opírá se o většinu v obou komorách Parlamentu, se prezident drží spíše zpátky. Bylo by tedy přehnané mluvit o tom, že se změnila celá kultura. Pokud by ovšem došlo k narušení stability vlády, pak by asi prezident měl tendenci přebírat na sebe větší míru rozhodování.
Je třeba něco dalšího, co byste na Ústavě rád změnil, či vrátil do původní podoby?
Naše Ústava trochu trpí tím, že máme příliš slabou vládu. To zproblematizovalo i právě zavedení přímé volby prezidenta. Z jedné strany je vláda slabá a omezovaná parlamentem, a to i kvůli tomu, že obvykle nemívá silnou většinu. Z druhé strany ji omezuje prezident republiky. Po sečtení pro vládu zbývá jen velmi málo prostoru.
Snažil bych se proto změnit volební systém a také pravidla pro rozpouštění Poslanecké sněmovny, aby platila jakási rovnost zbraní. Poslanecká sněmovna může vládě vyslovit nedůvěru, pokud však nenásleduje jasná nová vládní většina, tak si myslím, že by bylo dobré Poslaneckou sněmovnu rozpustit a nechat voliče zvolit novou.
Jiná věc je větší kontrola vlády nad agendou Poslanecké sněmovny. Zejména tedy jde o způsob, jakým jsou přijímány zákony. Inspirovat se různými příklady bychom mohli v zahraničí.
Uvedl byste je?
Například se jedná o otázku spojení důvěry s návrhem zákona. Naše Ústava o tomto nástroji sice mluví, ale jeho nastavení je takové, že se prakticky nedá použít a také se nepoužívá. V parlamentním režimu je typické, že pokud se vláda snaží prosadit zákon, který je kontroverzní i mezi jejími vlastními poslanci, tak spojí návrh zákona s otázkou důvěry. Tím jednak zabrání tomu, aby mohli poslanci přikládat vlastní pozměňovací návrhy a tím návrh zákona případně rozložili. A především, pokud takový zákon neprojde, padá vláda a s tím dochází k rozpuštění Poslanecké sněmovny. Což si mnozí rozmyslí.
Příkladem může být i Německo, zde má vláda veto vůči návrhům zákona, které by uprostřed rozpočtového období zvyšovaly náklady státního rozpočtu nebo naopak snižovaly příjmy. Pokud už poslanci schválili rozpočet, tak by měli vládě umožnit se podle něj zařídit. U nás vláda se nemůže bránit jinak než politicky.
Po dlouhou dobu jste působil jako šéfredaktor serveru Lupa.cz, který jste založil spolu se svým společníkem Petrem Tesaříkem. Co pro Vás bylo na této pozici nejtěžší a co Vám naopak nejvíce přineslo?
Já jsem začal dělat Lupu krátce po gymnáziu. Byl to takový projekt, ze kterého nebylo úplně jasné, co se vyvine. V roce 1998 vypadal internet úplně jinak než dnes, stejně tak v něm bylo mnohem méně peněz. Žádné velké podnikání to rozhodně nebylo. Nejvíce mi dalo to, že jsem se mohl hrozně moc věcí naučit tím, jak projekt pozvolna rostl. Člověk si projde mnoha rolemi. Nejhorší bylo to, že se jednalo o deník: ne vždy se toho moc dělo, ale člověk stejně musel něco sepsat. Já jsem většinou něco sepisoval o půlnoci. Nebyly to úplně pěkné okamžiky, když člověk věděl, že tam něco musí druhý den být, a toho jsem se docela rád zbavil.
Na konci října vyvrcholí 9. ročník ankety Křišťálová Lupa, jehož pořadatel je Lupa.cz. Co bylo prvním impulzem pro vznik této „Ceny českého internetu?”
Lupa je pořád web, který monitoruje, co se děje na českém internetu a má v tom celkem unikátní postavení. Napadlo nás, že když o tom píšeme, že by bylo dobré mít i nějakou anketu, která by oceňovala dobré projekty. Postupně se anketa rozvíjela a myslím, že k českému internetu dnes už tak nějak patří.
Které projekty Vás letos nejvíce zaujaly?
Mě určitě zaujalo více věcí. V oblasti e-komerce mi připadá, že jsou úžasné věci, které dělá Tomáš Čupr, který před nějakou dobou začal se Slevomatem a postupně se přes DámeJídlo dostal k novému projektu Rohlík.cz, kde rozváží nákupy do domu. Je zajímavé pozorovat, jak sem přenáší koncepty ze zahraničí a je schopen je kvalitně provozovat. Pozoruhodné jsou také některé mediální projekty. V reakci na postupnou oligarchizaci českých médií z nich odešla spousta novinářů. Mnozí z nich získali pocit, že nemají kam jít, a tak si založili vlastní projekty. Máme tu Dotyk, Echo24, DVTV nebo Reportér, což jsou všechno zajímavé věci. DVTV bych podtrhl dvakrát, protože jsou úplně jiní než ostatní. Pokusili se na internetu rozjet naprosto jiný formát, než na který jsme byli zvyklí a podle všeho mají docela úspěch.
Děkuji za rozhovor. Prozradil byste ještě, co rád děláte ve volném čase?
Nejraději asi čtu, třeba po sauně. To je nejlepší kombinace. Rád mám literaturu faktu, teď už několik měsíců louskám paměti Margaret Thatcherové Roky na Downing street a můžu je vřele doporučit.
Diskuze k článku ()