Za poslední dva roky se počet exekuovaných fyzických osob snížil o 27 %, ale současně se o 29 % zvýšil počet exekucí vedených na tyto osoby. Očekáváte v následujících letech pokračování tohoto trendu, tedy další zvýšení kumulace exekucí u osob, které již v exekuci jsou?
Současný trend je takový, že se stále zvyšuje počet lidí, kteří mají více exekucí, a to i z toho důvodu, že momentálně neexistuje žádný legislativní nástroj k tomu, abychom takovým lidem pomohli a jejich finanční situaci vyřešili. Bude tedy záležet na tom, jak se nastaví legislativní proces, jaké prostředky se připraví a co těmto lidem budeme moci nabídnout. Například to, že bude jednodušší se pro ně oddlužit v insolvenčním řízení. Současný mechanismus insolvenčního řízení mnohým neumožňuje si na insolvenci sáhnout, protože zkrátka na oddlužení nemají. Takže moje otázka je, jak dokážeme pomoci lidem, u kterých vidíme a víme, že zůstávají v zamrzlém bodě a další exekuce jim přibývají pouze proto, že se dostali do začarovaného kruhu.
Počet fyzických osob v exekuci se dlouhodobě snižuje, ale naopak roste počet osob s multiexekucemi, resp. počet osob s více jak čtyřmi exekucemi. Z dluhové pasti je těžké se vymanit. Jaká je tedy šance, že se daný dlužník ze situace, kdy čelí například deseti exekucím naráz, dostane?
Obávám se, že momentálně moc šancí není, ale je to problém, který nějakým způsobem řešit jako společnost musíme. Nemůžeme lidem říci, že do konce svého života zůstanou v dluhové pasti a že se z ní nebudou moci vymanit. Dnes se exekuce týkají více než 700 tisíc osob a nezapomeňme na to, že byť je dlužníkem jedna osoba, ovlivňuje negativně životní úrověň celé rodiny, která žije s daným dlužníkem například v jedné domácnosti. Prozatím jsme opravdu nenašli odpověď, jak těmto lidem pomoci a stále znovu při debatách a diskuzích s politiky a legislativci opakuji, že takovým lidem je nutné nabídnout rozumné řešení. Byť můžeme říci, že se dlužníci do dané situace dostali zejména vlastním přičiněním, později se často dostanou do dluhové spirály, která je táhne ke dnu. Kromě politiků však svou roli musí sehrát, a oni sehrávají, různé neziskové organizace. Vím, že Ministerstvo spravedlnosti se momentálně tímto problémem zabývá, ale je to na samém počátku jednání a hledání. Chtěla bych ale take podotknout, že řešení v podobně generálních odpuštění dluhů, dluhové amnestie nebo něčeho podobného nevidím jako rozumné východisko. Dlužník musí nést za svoji situaci určitý díl odpovědnosti. Jinak vyšleme nebezpečný signál, že dluhy se platit nemusí. Tedy diskuse by měla být vedena v rovině, jaká míra participace na řešení je u lidí v dluhové pasti rozumná.
Na jaké bázi funguje spolupráce s neziskovými organizacemi a jak se Exekutorská komora dále ve věci angažuje?
Jak určitě víte, Exekutorská komora poskytuje bezplatné poradny. Průběžně se snažíme rozšiřovat počet bezplatných poraden, v současnosti plánujeme otevřít další poradenské místo v Ostravě. Úspěšně jsme také navázali kontakt s Člověkem v tísni a společně se snažíme spolupracovat a hledat cestu k tomu, abychom nejen dlužníkům pomohli lépe se orientovat v různých situacích a složitosti exekučního řízení. Našli jsme společná témata, jakým je například určitá humanizace rozesílaných dokumentů, zejména výzev, které dlužníci dostávají. Usilujeme o jejich zjednodušení tak, aby byly psány více tzv. „jejich řečí“ – to znamená tak, aby tomu „obyčejní“ lidé rozuměli. Je pravda, že jsou exekuční listiny a dokumenty často složité, takže chceme zjednodušit především obsah a jasně v nich vymezit co, kolik, kam a proč mají dlužníci zaplatit. Společně s neziskovými organizacemi tedy hledáme další a další prostředky a možnosti jak současný, do určité míry deformovaný, systém vymáhání pohledávek, zlepšit.
Takže si osobně myslíte, že současný průběh exekučního řízení je poměrně složitý a nákladný?
Víte, nedávno jsem někde uvedla, že z jednoduchého exekučního řízení se stal poměrně složitý až byrokratický proces. Dříve se vydal jednoduchý exekuční příkaz, který se doručil a vykonal, dnes exekuční příkaz obsahuje spoustu poučení a odkazů. Vedle toho je doprovázen spoustou dalších možných institutů, jako jsou návrhy na odklad, zastavení a jiných věcí, které řeší soudní exekutor, na něhož byla přenesena velká část rozhodování, kterou dříve řešili soudy. A proč se exekuční řízení stalo tak složitým? Neuvěřitelně často se vydávají další a další novely exekučního řádu a souvisejících předpisů. Ukázkou je letošní rok, kdy máme například jednu novelu účinnou od 1. 7. a druhou hned od 1. 9. To jsou tak silné zásahy do stability exekučního řízení a celého jeho průběhu, že popravdě řečeno ani sami exekutoři – je to smutné, ale musím to říci – mnohdy vůbec neví, který exekuční příkaz je ideální, vůči komu si můžou takový exekuční příkaz dovolit vydat, jaký majetek mohou postihnout, zda spadá do SJM, zda ne, apod. Jsou to tak složité právní problémy, že nás to v mnohých situacích skoro až paralyzuje. To určitě není v pořádku. Celkově se proces vymáhání zpomalil a prodloužil, tím pádem i prodražil. Rozhodně bychom uvítali, kdyby konečně nastal legislativní klid, ať praxe ukáže, zda systém potřebuje či nepotřebuje další úpravu.
Exekutoři jsou placeni z vymožených pohledávek. Jelikož se však zvyšuje počet případů s mnohočetnými exekucemi, nedostávají exekutoři za téměř 60 % exekucí zaplaceno. Jaké opatření by dle Vás bylo v této věci nejefektivnější? Někteří navrhují zavést povinné poplatky za podání návrhu na exekuci či povinné zálohy. V současnosti jsou pro věřitele vlastně exekutorské služby zdarma a existuje pouze institut dobrovolných záloh od věřitelů.
Pod to, co jste vyjmenovala, se můžu podepsat. Veškeré návrhy v této věci směřují k tomu, aby se věřitel stal více odpovědným za to, které pohledávky předává soudním exekutorům k vymožení. Ano, zálohy jsou na bázi dobrovolnosti, a proto se také velice brzy ukázalo, že nemůžou fungovat, jestliže nejsou povinné. V naprosté většině případů se tedy nevybírají. Věřitelé zkrátka zálohy platit nechtějí a my je k tomu prozatím nemůžeme žádným způsobem přinutit. Existuje samozřejmě ustanovení, které hovoří o tom, že pokud není zaplacena záloha, může dojít i k zastavení exekučního řízení. Vedle toho ale existuje poměrně četná judikatura, která říká, že důvodem k zastavení exekuce není nezaplacení zálohy, ale to, že dlužník nemá majetek. V takovém případě soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů. Trochu se nám to tedy otočilo a i tam, kde bychom chtěli zastavit řízení pro nezaplacení zálohy, narážíme na to, že pokud je to exekuce, kterou vedeme jako desátou, dvacátou v pořadí, nárok na to zkrátka nemáme. Důvodem totiž nebude ta úvodní nezaplacená záloha, ale to, že pokud se soud seznámí s obsahem exekučního spisu a zjistí, že dlužník žádný zpeněžitelný majetek nemá, tak exekutorovi úhradu nákladů nepřizná. Věřitelé tedy musí nést jistý díl odpovědnosti na tom, které pohledávky se budou exekučně vymáhat.
Tato situace může být napravena pouze zpoplatněním služby. Ať se někdo zlobí, nebo ne, když si objednám službu, mělo by být za tuto službu zaplaceno. Je to přeci normální požadavek a exekuční činnost je jediné soudní řízení, které je osvobozeno od jakýchkoliv poplatků. Nebavíme se o horentních částkách, jednalo by se řádově o stovky korun. Soudnímu exekutorovi by to mělo pokrýt alespoň nezbytné náklady.
Ve Velké Británii například fungují poplatky za podání exekučního návrhu.
Přesně tak. Měli jsme možnost hovořit s prezidentem soudních exekutorů Anglie a Walesu, který nám potvrdil, že každý věřitel, který chce vést exekuci, zaplatí 75 liber. O tomto poplatku se nediskutuje, neodvíjí se od ničeho, zatíží věřitele a slouží k pokrytí administrativních úkonů. Vedle toho jsou samozřejmě stanoveny odměny podle vymáhaných částek. Na Slovensku se za exekuční návrh platí 33 eur a v zásadě s tím také žádný problém není.
Myslíte si, že chyba je v nedostatečném povědomí věřitelů o majetkových poměrech dlužníků nebo v jejich nezodpovědném přístupu?
Myslím si, že věřitelé se naučili seznamovat se s majetkovými poměry dlužníků. Toto činí například před tím, než poskytnou půjčku. Podívají se do Centrální evidence exekucí či do úvěrových registrů. To jsou všechno věci, které věřitelé umí a myslím si, že tyto možnosti také využívají. Nezodpovědnost nastává v okamžiku, kdy chtějí dlužnou částku řešit exekučně. Vědí, že je exekuční řízení nebude nic stát…
Uvedla jste, že se v případě neřešení současné situace můžeme dostat do situace před rokem 2001, kdy se vymahatelnost pohledávek pohybovala kolem pouhých 3%. Pokles vymahatelnosti pohledávek může s dalšími faktory ohrozit celou ekonomiku. Kdo dle Vás především nese vinu za současný stav a kam až by mohla současná situace v extrémním případě dojít?
Máme obavy, že může nastat situace, kdy exekutorské úřady přestanou své služby nabízet. Ekonomický tlak a povinnosti, které jsou s exekučním řízením spojeny, jsou tak velké, že už dnes víme, že se některé exekutorské úřady dostávají do situace, kdy vážně zvažují, zda ve své činnosti dále pokračovat. Protože těch 60 % exekučních řízení, které nejsou propláceny, zatěžuje systém, nezbývá dostatek prostoru k tomu, abychom se více věnovali pohledávkám, které mají šanci k vymožení. Nakonec by to mohlo vést k tomu, že systém zkolabuje, protože exekutoři nebudou danou službu moci poskytovat. To samozřejmě cítíme o to více, o co hlasitěji ministr spravedlnosti volá po snížení exekučního tarifu. Minulý týden zasedal ústavně právní výbor, na kterém jsem ale zaznamenala názorový posun pana ministra, který teď vyčkává výsledků ekonomické analýzy, na které se podílíme. Věříme tomu, že ho ta čísla přesvědčí o tom, že zde prostor pro snižování exekutorského tarifu opravdu není a dokážeme se místo toho zaměřit více na řešení systémových problémů.
Problémů s exekucemi je několik. Jedním z nich je kolize exekucí a insolvencí. Změny v insolvenčním zákoně přinesly jak pozitivní, tak negativní změny. Nyní se exekuce nesmí provést již od zahájení insolvenčního řízení, tedy od podání insolvenčního návrhu. Tato změna přispívá k zneužívání institutu platební neschopnosti. Jsou v této chvíli exekutoři až do rozhodnutí soudu opravdu bezmocní? Setkáváte se v praxi s velkým množstvím případů, kdy dlužník podá insolvenční návrh, aby odložil exekuci?
My se domníváme, že posun okamžiku, od kterého nesmíme konat exekuční řízení nově k okamžiku, kdy je podán insolvenční návrh, jednoznačně naučil lidi insolvenčního návrhu zneužívat. Na tuto skutečnost upozorňujeme dlouhodobě. Nejvíce se to projevuje u přerušování nebo nemožnosti dokončit exekuci provedením prodeje nemovitého majetku. Dlužníci bohužel podání insolvenčního návrhu nechávají až na moment, kdy jim doslova „teče do bot“. To znamená k okamžiku, kdy cítí největší tlak na to, že dochází k prodeji jejich majetku. Často se tak stane dokonce až před samotným zahájením dražebního jednání. O tom, že se prodej majetku připravuje, vědí ale mnohem dříve. Proces prodeje nemovitého majetku trvá totiž v průměru jeden rok. Jak je tedy možné, že dlužník, který má pocit, že je v úpadku, podá insolvenční návrh těsně před dražbou nebo v okamžiku, kdy dostane dražební vyhlášku? Kdyby to myslel vážně, řešil by to na samém počátku, ne den před dražbou.
Další věcí je, že právní úprava je nastavena tak, že v momentě, kdy je podán insolvenční návrh, vypadne nám takzvaně tužka z ruky. Neuděláme vůbec nic. Musíme počkat, než bude insolvenční návrh soudem prozkoumán. Dlužník získá čas, dražba se odročí, efekt je nulový. Daný insolvenční návrh v mnoha případech nesplňuje náležitosti návrhu, takže se nám zase uvolní ruce a my nařídíme další exekuční dražbu a situace se opakuje. Na tom se dlužníci neuvěřitelně dobře naučili zneužívat insolvenčních návrhů a prodlužovat a oddalovat řešení jejich problémů. A tak jsme začali využívat institutu předběžného opatření a upozorňovat soudy, že daný dlužník se chová čistě účelově, insolvenční návrh podává pouze pro oddálení prodeje nemovitostí. Získali jsme několik rozhodnutí o předběžných opatřeních a dražbu dokončili. Pokud byl shledán úpadek, peníze jsme odevzdali insolvenčnímu správci, pokud tomu bylo naopak, dokončili jsme exekuci. Další obrat nastal v okamžiku zveřejnění rozhodnutí nejvyššího soudu, že ustanovení exekučního zákona o tom, že před vydáním výtěžku z prodeje nemovitých věcí si můžeme odpočítat náklady exekuce, vlastně neplatí. Jediné, co můžeme podle názoru soudů udělat, je přihlásit naší pohledávku na úhradu nákladů exekuce do insolvenčního řízení, ale ani tam nemáme jistotu, že bude uspokojena. Za současných podmínek čekáme v řadě jiných věřitelů, nemáme ani přednostní pohledávku, ani pohledávku postavenou na úroveň pohledávky za podstatou. Čekáme na to, jestli nám insolvenční správce popře či nepopře návrh, který jsme přihlásili. Často se nám bohužel stává, že naše nároky popírány jsou.
Diskuze k článku ()