Povinnost daňových úředníků zachovávat mlčenlivost a některé výjimky se zaměřením na spolupráci s orgány činnými v trestním řízení

Dlužno podotknout, že tzv. „daňová mlčenlivost“ je ukotvena rovněž mezi základními zásadami správy daní, kdy ustanovení § 9 odst. 1 DŘ stanoví, že: „Správa daní je neveřejná. Osoby zúčastněné na správě daní a úřední osoby jsou povinny za podmínek stanovených tímto nebo jiným zákonem zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti se správou daní dozvěděly.“. Existují však některé zákonné výjimky, pro něž lze učinit průlom do předmětné mlčenlivosti. Důraz na povinnost zachovávat daňovou mlčenlivost je o to umocněn, když porušením daňové mlčenlivosti lze naplnit skutkovou podstatu přestupku podle ustanovení § 246 DŘ, umožňujíc uložit pokutu až do výše 500 000,- Kč. Povinnost zachovávat daňovou mlčenlivost se netýká informací veřejně známých, nebo informací dostupných veřejnosti z informačních systémů veřejné správy[1], stejně tak nejde o porušení mlčenlivosti v případě zveřejnění zobecněných informací, z nichž nelze identifikovat osobu, které se informace týká.[2] Mlčenlivost není porušena ani v případě, kdy úřední osoba poskytne informace jiné úřední osobě správce daně pro výkon jeho pravomoci, nebo úřední osobě v rámci plnění povinností v archivnictví, anebo osobě zúčastněné na správě daní v rozsahu, v jakém jsou její práva a povinnosti správou daní dotčena.[3]

Na základě ustanovení § 52 odst. 2 DŘ, může být správce daně zproštěn povinnosti zachovávat mlčenlivost, a to výhradně jen daňovým subjektem jde-li o údaje, jež se ho týkají, a údaje použité při dokazování jeho daňových povinností. Musí být přesně vymezen rozsah a účel zproštění, z čehož usuzujeme, že nejvhodnější bude písemná forma. „Zanikne-li daňový subjekt bez právního nástupce, nebo zemře-li bez dědice, má oprávnění ke zproštění povinnosti mlčenlivosti ministr financí.“[4]

Za specifických podmínek vymezených ustanovením § 53 odst. 1 DŘ, nepůjde o porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost v některých případech, kdy jsou informace poskytovány např. Finančně analytickému úřadu, Ministerstvu práce a sociálních věcí, Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, Veřejnému ochránci práv, apod. (blíže viz § 53 odst. 1 DŘ)

Nyní přejděme k meritu věci, tedy na výjimky týkající se spolupráce správce daně s orgány činnými v trestním řízení. Tyto výjimky z povinnosti zachovávat mlčenlivost lze rozdělit do dvou skupin, a to jednak výjimky stanovené DŘ a jednak výjimky stanovené jinými právními předpisy.

Ustanovení § 53 odst. 2 DŘ stanoví, že: „O porušení povinnosti mlčenlivosti rovněž nejde, poskytne-li správce daně informace získané při správě daní pro účely trestního řízení, pokud je požaduje státní zástupce a po podání obžaloby soud v souvislosti s objasněním okolností nasvědčujících tomu, že byl spáchán a) některý z trestných činů daňových a poplatkových, který se týká porušení povinnosti při správě daní, b) trestný čin, jehož nepřekažení nebo neoznámení je trestným činem, c) trestný čin dotačního podvodu, trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění a trestný čin poškozování finančních zájmů Evropských společenství, d) některý z trestných činů proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby, některý z trestných činů úředních osob, některý z trestných činů úplatkářství a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, nebo e) trestný čin udávání padělaných a pozměněných peněz, padělání a pozměňování veřejné listiny, nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka.“

Výše uvedené tedy znamená, že v případech vyjmenovaných trestných činů je státní zástupce, resp. soudce, oprávněn vyžadovat od správce daně informace získané při správě daní, přičemž podle našeho názoru nepřichází v úvahu jiná nežli písemná forma. Ustanovení § 53 odst. 3 DŘ se pak týká trestních oznámení podávaných správcem daně, poukazujíc na povinnost správce daně podat trestní oznámení, pokud při své činnosti zjistí skutečnosti nasvědčující tomu, že mohl být spáchán některý z trestných činů vyjmenovaných v ustanovení § 53 odst. 2 DŘ. V případě daňové trestné činnosti si neumíme představit ústní trestní oznámení do protokolu, tudíž takové trestní oznámení by mělo mít výhradně písemnou formu.

K trestním oznámením bychom rádi upozornili na skutečnost, že podané trestní oznámení prolamuje daňovou mlčenlivost toliko v rozsahu informací v něm obsažených. Představme si, že trestní oznámení je podáno na skutek, který se týká daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2020 daňového subjektu XY s.r.o. a policejní orgán si vyžádá doplnění trestního oznámení o kopie daňových přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 a 2016. Poskytnutí takových informací by bylo zjevným excesem. V praxi je nutné posoudit ad hoc každou žádost.

Podle ustanovení § 71a zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů je specializovaný útvar policie určený policejním prezidentem oprávněn „…pro účely trestního řízení nebo pro účely zahájení trestního řízení žádat od správce daně informace získané při správě daní, je-li to nezbytné pro plnění konkrétního úkolu v oblasti boje proti korupci, terorismu, organizovanému zločinu, daňové, finanční a závažné hospodářské kriminalitě a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Poskytnutí informací podle tohoto ustanovení není porušením povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu.“

Podle ustanovení § 11a zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů je pověřený celní orgán oprávněn „…pro účely trestního řízení nebo pro účely zahájení trestního řízení žádat od správce daně informace získané při správě daní, je-li to nezbytné pro plnění konkrétního úkolu v oblasti boje proti trestné činnosti v případech, kdy jsou celní orgány orgány činnými v trestním řízení. Poskytnutí informací podle tohoto ustanovení není porušením povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu.“

Podle ustanovení § 40 zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, je Generální inspekce bezpečnostních sborů oprávněna „…pro účely trestního řízení nebo pro účely zahájení trestního řízení žádat od správce daně informace získané při správě daní, je-li to nezbytné pro plnění konkrétního úkolu v oblasti boje proti korupci, terorismu, organizovanému zločinu, daňové, finanční a závažné hospodářské kriminalitě a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Poskytnutí informací podle tohoto ustanovení není porušením povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu.“

Nad rámec shora uvedených výjimek, týkajících se orgánů činných v trestním řízení, dále uvádíme, že na základě ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 153/1994, o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jsou zpravodajské služby, tj. Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace a Vojenské zpravodajství, oprávněny „…od Generálního finančního ředitelství nebo Generálního ředitelství cel požadovat poskytnutí informací získaných při správě daní. Generální finanční ředitelství nebo Generální ředitelství cel žádosti vyhoví, ledaže by poskytnutím informací mohlo dojít k narušení řádného výkonu správy daní. Poskytnutí informací podle tohoto ustanovení není porušením povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu; porušením této mlčenlivosti není ani použití těchto informací zpravodajskými službami podle tohoto zákona.“

Domníváme se, že povinnost úředních osob zachovávat mlčenlivost, včetně výjimek z této povinnosti, je v českém právním řádu upravena precizně a adekvátně. Závěrem bychom rádi upozornili na skutečnost, že podle ustanovení § 55 odst. 4 DŘ, trvá povinnost úřední osoby zachovávat mlčenlivost i pokud se tato již nepodílí na výkonu pravomoci správce daně, z čehož vyvozujeme, že zaniká až jejím úmrtím.

Zdroje

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 153/1994, o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů