Úvod do případu
Autoři předloženého článku vychází z konkrétních událostí, které se skutečně odehrály a jsou s nimi obeznámeni. Autoři spolupracují s osobou, říkejme jí Adam (smyšlené jméno), jejíž totožnost je autorům důvěrně známá, ale vzhledem k jeho přání a s ohledem na etická, morální, právní a další hlediska, nechť jsou Adamova totožnost a další konkrétní informace anonymizovány.
Adam jednoho dne na toaletách ve svém zaměstnání opakovaně (dvakrát) objevil níže uvedený hanlivý a nepravdivý vzkaz, adresovaný neznámou osobou vůči jeho osobě:
Vnitropodniková stížnost
Adam podal svému zaměstnavateli (konkrétně na Oddělení vnitřní kontroly) stížnost na neetické chování neznámé osoby mající přístup do budovy zaměstnavatele, neboť tato osoba umístila na toaletách vzkaz dehonestující jeho osobu.
Oddělení vnitřní kontroly konzultovalo s IT oddělením možnosti identifikace použité pracovní tiskárny, resp. počítače (byli-li k vytištění, resp. napsání hanlivého vzkazu využity). Bylo zjištěno, že stávající technické možnosti neumožňují identifikaci konkrétní tiskárny nebo počítače. Nabízí se však otázka, zda zaměstnavatel nečelil spíše morálním (etickým) zábranám v podobě ochrany soukromí zaměstnanců, byť se jedná o pracovní tiskárny a počítače. Vyjma poměrně širokého okruhu osob nacházejících se v inkriminovaných časech v budově (zjištěno z docházkového systému) neexistovala žádná objektivní indicie vedoucí k autorovi vzkazu a subjektivní dojmy nechme stranou. Dle závěrů Odboru vnitřní kontroly absentovaly konkrétní důkazy, které by mohly vést k zúžení okruhu „prověřovaných“ osob, pročež desítky osob zjištěných z docházkového systému nebyly osloveny. Konkrétního autora hanlivého vzkazu nebylo možno zjistit. S tímto závěrem se lze ztotožnit v případě, že neexistují svědci předmětného jednání (výroba a umístění vzkazu), protože by celé meritum věci spočívalo na rozhodnutí autora vzkazu, zda se při osobním pohovoru s Oddělením vnitřní kontroly přizná či nikoliv.
Ze závěru vyrozumění o vyřízení stížnosti:
Ačkoliv – jak vyplývá ze shora uvedeného – nedisponoval zaměstnavatel možnostmi (pravomocemi) „odhalit“ pisatele hanlivého vzkazu, velmi oceňujeme závěr přípisu Oddělení vnitřní kontroly, kde je alespoň deklarována závažnost události a přislíbeny preventivní kroky do budoucna. Je tedy zřejmé a přirozené, že vnitropodnikové šetření podobných událostí má svoje technické, etické, morální, právní a jiné mantinely. Na druhé straně se předmětné vnitropodnikové útvary (Odbor vnitřní kontroly) jeví jako funkční alespoň pro prevenci podobných incidentů do budoucna.
Trestní oznámení
Adam využil svého zákonného práva a podal Oznámení o podezření ze spáchání trestného činu pomluvy podle § 184 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“) na neznámého pachatele. Trestní oznámení bylo adresováno místně a věcně příslušnému Odboru obecné kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování.
Skutková podstata trestného činu pomluvy je definována v § 184 TZ následovně:
„(1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost
u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.“
Výňatek z textu trestního oznámení:
Závěr
Z uvedeného praktického příkladu jasně vyplývá, že v některých případech je obrana proti pomluvě dosti obtížná. Případ je komplikovaný tím, že se jedná vzkaz od anonymního pisatele umístěný na de facto anonymním místě (na toaletách v zaměstnání), které nemůže být žádným způsobem monitorováno. Co ale činí tento vzkaz zvláště škodlivým je jeho adresnost, neboť je adresován vůči konkrétní osobě, kterou mohl tímto způsobem poškodit.
Poškozený zaměstnanec Adam se tedy snažil předmětnou věc řešit vnitropodnikově, což k odhalení pisatele a vysvětlení jeho zvrácené motivace nevedlo. Vzhledem ke všem okolnostem případu, nezbyla Adamovi jiná možnost než podat trestní oznámení, s čímž se plně ztotožňujeme. Právní kvalifikace dle oznamovatele se jeví rovněž přiléhavě.
Jakým způsobem policejní orgán, resp. státní zástupce s oznámením naložil a jak se případ vyvíjí dále, bude uvedeno v navazujícím článku.
Oba autoři článku jsou státní zaměstnanci Finanční správy ČR. Shora uvedený text je vyjádřením soukromého názoru autorů, který se nemusí shodovat s právním názorem Finanční správy ČR, a tedy nemůže založit (nebo změnit) případnou správní praxi v dané oblasti.
Diskuze k článku ()