Rozhodnutí, které mě zaujalo, vydal senát Vrchního soudu v Praze, specializovaný na vraždy. Při zásadě zákonného soudce tak, jak jej vnímá naše judikatura, je pak pochopitelné, že v řadě procesních rozhodnutích musí řešit otázky s jeho skutečnou specializací vůbec nesouvisející.
Majitelem vozidla byl obžalovaný důchodce, stíhaný pro vraždu, přípravu vraždy a těžkou újmu na zdraví, trestní případ byl velmi mediálně sledovaný. Soud prvního stupně ještě před konáním hlavního líčení rozhodl, že „podle § 12 odst. 2 písm. b) zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, bez souhlasu obviněného rozhodl o prodeji majetku obžalovaného, který byl zajištěn podle § 47 trestního řádu usnesením státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 8. 9. 2021, které nabylo právní moci dne 28. 9. 2021: a to osobního motorového vozidla tovární značky Hyundai Santa Fe, barvy modré, registrační značka …. objem motoru 2188, jehož vlastníkem a provozovatelem je obžalovaný, neboť lze důvodně předpokládat, že majetek bude rychle ztrácet na tržní hodnotě. Peněžní částka získaná prodejem se uloží do úschovy soudu na účet vedený u ČNB….“
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný v souladu s § 143 odst. 1 trestního řádu řádně a včas stížnost. Ve své stížnosti namítl, že prodej shora specifikovaného vozidla je přinejmenším předčasný, neboť tržní hodnota „ojetých“ vozů stoupá. To doložil odkazem na článek uveřejněný dne 19. května 2022 na webovém portálu Lidovky.cz pod titulkem „Prodám jetou octavii, chci přes milion. Stará auta dramaticky zdražila, překonávají i pořizovací cenu“, nemluvě o tom, že Hyundai Santa Fe je velmi oblíbeným typem combi. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.
A co na to stížnostní soud? Úvodem konstatoval, že vozidlo bylo zajištěno pravomocným usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v souladu s § 47 odst. 1 trestního řádu, podle něhož lze nárok poškozeného, jemuž byla způsobena trestným činem škoda nebo nemajetková újma, nebo na jehož úkor se obviněný takovým trestným činem bezdůvodně obohatil, zajistit až do pravděpodobné výše škody nebo nemajetkové újmy nebo až do pravděpodobného rozsahu bezdůvodného obohacení na majetku obviněného. Rozebral i další související právní úpravu a uzavřel, že soud prvního stupně postupoval v rámci proběhnuvšího řízení v souvislosti s prodejem zajištěného majetku obžalovaného v souladu se zákonem.
Pak se věnoval námitce obžalovaného. Připustil, že ceny „ojetých“ vozidel v současné době rostou, a to zejména z důvodu zvýšené poptávky kvůli nedostatku nových vozů způsobeného pandemií Covid-19 spolu s rostoucím zájmem o individuální dopravu, nemluvě o probíhajícím konfliktu na Ukrajině, na straně druhé nelze přehlížet, že se tak děje primárně ve vztahu k poměrně specifickému okruhu tzv. „oblíbených“ vozidel, jejichž stáří navíc nepřesahuje 7, maximálně 10 let. Na podporu tohoto tvrzení srovnával stížnostní soud obžalovaným citovaný článek ze dne 19. května 2022 uveřejněný na webovém portálu Lidovky.cz pod titulkem „Prodám jetou octavii, chci přes milion. Stará auta dramaticky zdražila, překonávají i pořizovací cenu“ s článkem ze dne 27. dubna 2022 uveřejněný na webovém portálu AutoŽivě pod titulkem „Ojetiny zdražily a budou zdražovat dál. Víme o kolik a jak dlouho – stane se z nich dopravní prostředek jen pro bohaté?“.
V návaznosti na uvedené články zdůraznil, že zajištěné vozidlo, jenž má být předmětem prodeje, bylo vyrobeno v roce 2006 a je tedy prakticky 16 let staré. Ačkoliv se trend růstu cen nevyhnul ani této kategorii „ojetých“ vozidel, dle veřejně dostupných informací se nejednalo o růst nikterak markantní. Dle sledovaného vývoje ceny u vozidla Hyundai Santa Fe, rok výroby 2006, na webovém portálu Kurzy.cz bylo zjištěno, že od roku 2019, tedy od počátku pandemie Covid-19, do roku 2022 vzrostla průměrná nabídková cena z 118 700 Kč na 125 200 Kč, tj. o necelých 6 300 Kč, respektive zhruba o 5 % za 3 roky. Krom dalšího pak dodává, že přesvědčení obžalovaného o popularitě vozidla Hyundai Santa Fe je ryze subjektivní a evidentně se nikterak neprojevuje na jeho nabídkové ceně.
Ve své ekonomické úvaze pak pokračuje v argumentaci, že zajištěné vozidlo se momentálně nachází na Odstavném parkovišti Klíčany, kam bylo ke dni 30. června 2021 odtaženo. Příslušná společnost si za odtah vozidla naúčtovala částku 4 913 Kč. Společnost spravující parkoviště si na základě smlouvy o úschově naúčtovala za převzetí vozidla jednorázovou částku ve výši 2 900 Kč a dále si účtuje 60 Kč za každý den úschovy. Náklady na úschovu ke dni rozhodování o stížnosti, tj. 14. června 2022, činí 20 940 Kč, neboť předmětné vozidlo se na odstavném parkovišti nachází bezmála rok, konkrétně 349 dní (349 × 60 Kč). Celkové náklady na odtah a úschovu zajištěného vozidla pak dohromady činí 28 753 Kč (4 913 Kč + 2 900 Kč + 20 940 Kč). Vzhledem k tomu, že probíhající trestní řízení se momentálně nachází ve fázi před konáním hlavního líčení, je namístě předpokládat, že celkové náklady na úschovu i nadále porostou, což se vzhledem k průměrné nabídkové ceně za předmětné vozidlo nejeví jako hospodárné, už jenom z toho důvodu, že potenciální růst jeho ceny ani zdaleka nevyváží náklady potřebné na jeho úschovu. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani aktuální míra inflace a její další případný růst, pokračuje Vrchní soud v Praze, neboť s rostoucí mírou inflace současně klesají reálné výdělky potenciálních kupujících, nemluvě o neustále rostoucích cenách pohonných hmot, které paradoxně hovoří v neprospěch nákupu vozidla s objemem motoru 2 188 cm3. V tomto kontextu nelze současně odhlédnout od toho, že předmětné vozidlo bylo užito v souvislosti se spácháním trestné činnosti a lze si jen stěží představit, že by tato okolnost měla mít jakkoli pozitivní vliv na jeho nabídkovou cenu.
Navzdory výše uvedenému Vrchní soud v Praze napadené usnesení z podnětu podané stížnost i přesto zrušil a ve věci znovu sám rozhodl, neboť původní výrok napadeného usnesení zcela nelogicky odkazoval na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, respektive jeho územní pracoviště pro hl. m. Prahu (srov. cit. „Hospodaření s majetkem v operativní evidenci I, Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2“), jakožto na jednoho z možných správců zajištěného majetku zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, přičemž v odůvodnění napadeného usnesení se zcela explicitně hovoří o tom, že prodejem zajištěného majetku je pověřeno Ministerstvo vnitra, odbor správy majetku. Ve prospěch závěru, že zamýšleným správcem zajištěného majetku, respektive jeho prodejem, bylo pověřeno právě Ministerstvo vnitra, odbor správy majetku bezpochyby svědčí opatření Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2022 č. j. 3 T 7/2022-2330. Vrchní soud v Praze tedy shora nastíněným postupem toliko odstranil formální pochybení ve výroku napadeného usnesení tak, aby bylo postaveno najisto, kdo je pověřeným správcem zajištěného majetku odpovědný za jeho následný prodej.
Jakého dalšího odborného problému se senát specializovaný na nejzávažnější násilnou trestnou činnost dočká příště?
Diskuze k článku ()