Skutkový stav
Skutkový stav případu, který řešil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1564/20, spočíval v tom, že stěžovatel byl při výkonu práce pro svého zaměstnavatele sražen na dálnici nákladním automobilem. V důsledku nehody utrpěl nejen mnoho fyzických zranění, včetně amputace dolní končetiny, ale následky nehody se projevily i v jeho psychickém stavu.
Stěžovatel se žalobou proti svému zaměstnavateli domáhal náhrady újmy na zdraví podle příslušných ustanovení zákoníku práce, přičemž v tomto sporu byl úspěšný, a byla mu přiznána náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění.
Kromě nároků proti zaměstnavateli se však stěžovatel další žalobou domáhal také kompenzace duševních útrap vzniklých porušením osobnostních práv stěžovatele způsobených nehodou proti samotnému škůdci, resp. vlastníkovi automobilu. V tomto sporu již stěžovatel úspěšný nebyl, neboť své nároky dle soudů nižších stupňů opíral o stejná skutková tvrzení, která byla podkladem pro rozhodnutí v řízení o náhradě nemajetkové újmy, v němž byl žalovaný jeho zaměstnavatel. Stěžovatel dle soudů nižších stupňů neoznačil žádné další duševní útrapy nad rámec těch již kompenzovaných zaměstnavatelem ve formě náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění.
Pokud jde o duševní útrapy stěžovatele, stěžovatel je popisoval tak, že trpí úzkostně depresivním syndromem, je vystaven trvalým nepříznivým důsledkům nehody a je omezen v běžném životě – sám si není schopen zajistit ani kompletní hygienu, nemůže se věnovat svým koníčkům a stresuje ho i ztížená možnost seznámit se s potenciální partnerkou, a to s ohledem na svůj hendikep. Stěžovatel své útrapy podložil také znaleckým posudkem vypracovaným znalcem z oboru zdravotnictví, v němž byly popsány psychické příznaky, které se u něj projevují, včetně psychických poruch, které se u něj rozvinuly, mj. posttraumatická stresová porucha a kognitivní porucha.
Právní základ
Stěžovatel svou žalobu proti škůdci opřel o ust. § 2956 občanského zákoníku, jež stanoví, že „Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.“ Pokud jde o právní úpravu relevantní pro tento případ, je však nutné odkázat na ust. § 2958 občanského zákoníku, které stanoví, že „Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ Tímto ustanovením jsou rozlišovány tři druhy náhrady, a to náhrada za bolest, náhrada za ztížení společenského uplatnění a náhrada další nemajetkové újmy.
Ústavní soud v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na požadavek plného odškodnění újmy na zdraví, který se v občanském zákoníku projevuje také v zavedení nové složky nemajetkové újmy v ust. § 2958, a to právě další nemajetkové újmy. Definici další nemajetkové újmy v občanském zákoníku nenalezneme, nicméně Nejvyšší soud tento pojem vymezil ve svém usnesení ze dne 29. 12. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017. V tomto usnesení bylo stanoveno, že má jít o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. Ústavní soud však restriktivní přístup Nejvyššího soudu při vymezení obsahu další nemajetkové újmy označil za kontroverzní s tím, že požadavek mimořádnosti a zvláštní intenzity újmy nevyplývá z textu zákona ani z jeho systematiky. S ohledem na princip plné náhrady újmy se naopak vyžaduje, aby pod další nemajetkovou újmu bylo podřazeno vše, co nelze zahrnout pod ostatní druhy náhrad.
Rozhodnutí Ústavního soudu
Ústavní soud všechna rozhodnutí soudů nižších stupňů v této věci zrušil a rozhodl, že došlo k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na ochranu tělesné integrity podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud zejména uvedl, že „Právo poškozeného na náhradu duševních útrap (psychického strádání) se za stávající interpretace ocitlo v podobě „další nemajetkové újmy“ v zóně mezi z časového hlediska spíše jednorázovou náhradou bolesti a náhradou ztížení společenského uplatnění, svázanou s trvalým stavem. Škodní děje tu mají spočívat v jednorázových či opakovaných ztrátách a strádáních poškozeného, zapříčiněných omezením jeho tělesné i duševní integrity a znamenajících omezení v jeho soukromém i rodinném životě.“ Nakonec Ústavní soud uzavřel, že obecné soudy musí takové případy rozpoznat, i když to může být spojeno s obtížemi, a v objektivizovatelných případech přiznat náhradu nemajetkové újmy.
Možný dopad rozhodnutí do oblasti odškodňování pracovních úrazů
Tento případ by mohl mít s ohledem na princip plné náhrady nemajetkové újmy na zdraví dopad i na otázku možné subsidiární aplikace ustanovení § 2958 občanského zákoníku při odškodňování nemajetkové újmy na zdraví způsobené pracovním úrazem. Nejvyšší soud totiž v rozsudku ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4556/2016, ve věci stanovení náhrady za bolest způsobenou pracovním úrazem utrpěným po 1. 1. 2014, uzavřel, že zákoník práce obsahuje komplexní pracovněprávní úpravu náhrady újmy, jejíž povaha je kogentní a nelze se od ní odchýlit. Z toho důvodu také označil subsidiární aplikaci ustanovení § 2958 občanského zákoníku v těchto případech za vyloučenou.
Zákoník práce přitom ve svých ust. § 271a a násl. taxativním způsobem vymezuje druhy náhrad, jakožto nároky, které zaměstnanci náleží při odškodnění pracovního úrazu a nemoci z povolání. Kromě náhrad za ztrátu na výdělku, za účelně vynaložené náklady spojené s léčením, věcné škody a jednorázové náhrady nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance (které přísluší manželovi, partnerovi, dítěti a rodiči, příp. dalším osobám v rodinném nebo obdobném poměru), je zde upravena náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění. Speciální úpravu náhrady další nemajetkové újmy, jakožto zbytkové kategorie, v rámci níž lze odškodnit újmy nepodřaditelné pod jiné kategorie, však zákoník práce postrádá. Závěr o komplexnosti právní úpravy náhrady nemajetkové újmy způsobené pracovním úrazem a nemocí z povolání vede k úplnému vyloučení kategorie další nemajetkové újmy, která má zajistit naplnění principu plné náhrady nemajetkové újmy na zdraví.
Poškozený v případě, jímž se zabýval Ústavní soud, byl z toho důvodu nucen domáhat se svého nároku jak v řízení o náhradu nemajetkové újmy proti svému zaměstnavateli dle zákoníku práce, tak v občanskoprávním řízení vůči škůdci, aby se plné náhrady utrpěné újmy skutečně domohl.
Závěr
Za účelem naplnění principu plného odškodnění újmy způsobené na zdraví člověka by bylo nasnadě buďto připustit subsidiární aplikaci občanského zákoníku, případně novelizovat zákoník práce tak, aby druhy nároků, které zaměstnanci při odškodnění pracovního úrazu a nemoci z povolání náleží, byly vymezeny skutečně komplexně.
Diskuze k článku ()