Výběr nejbizarnějších soudních rozhodnutí z celého světa – epizoda III.

Projdeme si společně několik rozhodnutí, která mohou vést k úžasu, smíchu, či dokonce znechucení.

Příběhy, které Vám postupně představím, jsem sesbíral především pro účely své přednášky v rámci Noci fakulty 2022, která se konala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Nepůjde ani tak o překvapivé zvraty či nečekané výklady zákona. Případy, o kterých si budete moci přečíst, jsou většinou podivné především svými skutkovými okolnostmi. Právě bizarní skutkové okolnosti často vyžadují od soudců maximální kreativitu, a tak občas vznikají i rozhodnutí, která jsou opravdu vtipná.

A pokud byste raději poslouchali, než četli, existuje i nahrávka přednášky, kterou najdete např. na tomto odkazu.

Na právním Prostoru si zatím můžete přečíst první část věnovanou otcovství dvojčat a druhou věnovanou zkažené romantické dovolené.

Pro dnešní epizodu jsem vybral vícero rozhodnutí, které mají určitého společného jmenovatele, a tím je, že jsou důkazem o tom, že soudy řešily snad už úplně všechno…

Předznamenání

Sousedé v bytových domech o sobě navzájem často zjišťují víc, než by si přáli. Většina z obyvatel takových domů už zaslechla hluk nejrůznějších oprav, dětský křik, štěkot psa i ty nejintimnější projevy lidského soužití. Ale nebojte se, dnes to nebude o sexu.

Příběh č. 1[1]

V r. 1997 začal skokově narůstat počet stížností na jednoho nájemce bytového domu, který údajně nesnesitelně nahlas vykonával „malou potřebu“. Jedni ze sousedů to nevydrželi a zažalovali ho. Tvrdili, že hlasitost je důsledkem vykonávání potřeby vestoje.

A jak to dopadlo?

Soud žalobu zamítl, a to s těmito slovy: „Různé techniky močení doprovází různá úroveň hluku. Pokud bychom žalovanému přikázali používat určitou techniku, znamenalo by to nepřípustný zásah do jeho soukromí.“ Používání toalet je podle soudu zkrátka nevyhnutelně spojeno s určitými zvuky…

Ovšem pozor! Příběh č. 2[2]

Jiný soud v podobném případě žalobě vyhověl. Tato žaloba směřovala proti pronajímateli a podali ji nájemci bydlící vedle „příliš hlasitého“ muže. Soud nájemcům přiznal právo na slevu z nájemného.

Nájemci v žalobě označili problematické zvuky za „velmi pronikavé” a „nepříjemné”. Problém spatřovali zejména v tom, že zvuky pronikaly až do místnosti, která sloužila ke stolování a k přijímání hostů.

Z rozhodnutí tedy plyne tento závěr: Pokud jako nájemci slýcháte ve svém obýváku zvuky ze sousedova záchodu, máte šanci získat od pronajímatele slevu na nájemném – a to nejspíš o 10 %. Soud ale dodal, že „za určitých okolností by mohlo být přijatelné, pokud budou takové zvuky slyšet v koupelně (ale už ne v celém obytném prostoru).“

Jak se takový hluk prokazuje?

Není bez zajímavosti, že v tomto druhém případě vystupoval dokonce soudní znalec, který zjistil toto: _„Ačkoli ne všechny zvuky z hygienického zařízení byly v bytě žalobců dobře slyšet, při močení vestoje byly zvuky moči akusticky jasně patrné.“
_

To ještě není všechno?! Příběh č. 3[3]

… existuje totiž ještě jeden podobný případ, ve kterém se řešilo, jestli nájemce, který vykonával potřebu vestoje, odpovídá za poškození mramorové podlahy okolo záchodu. Pronajímatel chtěl na konci nájmu zadržet nájemcovu jistotu (kauci), protože nájemce měl svým močením vestoje mramorovou podlahu podstatně znehodnotit. Bylo zjištěno, že podlaha v okolí záchodu nápadně změnila barvu a byla matnější.

Vybral jsem pro Vás pár perliček z tohoto rozhodnutí:

• „Prokázalo se, že poškození podlahy vzniklo v důsledku pravidelného ,močení ve vzpřímené poloze´, neboť se toto poškození vyskytovalo pouze v okruhu kolem toalety. Jeho způsobení použitím nesprávných čisticích prostředků nepřicházelo v úvahu, neboť se jeví jako nesmyslné, že by byl prostor v bezprostřední blízkosti toalety pravidelně čištěn jinými prostředky než zbytek podlahové plochy…
• … nelze považovat za všeobecně známou skutečnost, že močení vestoje v důsledku nevyhnutelných malých ,krůpějí´ způsobuje trvalé poškození mramorové podlahy okolo toalety.
• … nelze ani dovodit, že by [nájemce] způsobil škodu tím, že (vědomě či nevědomě) nemočil ,se zamířením na cíl´. Naopak podle obecných životních zkušeností se i při močení ,se zamířením na cíl´ dostanou určité kapky na podlahovou krytinu v okruhu kolem toalety s tím, že tyto kapky nejsou snadno rozpoznatelné. Úvahy žalovaného, že žalobce měl zabránit rozstřiku moči tím, že by ,močil pečlivěji´, nebo že měl rozpoznat a odstranit následky takového rozstřiku, tak nejsou opodstatněné.”