Pět otázek pro Lucii Moravčíkovou
Nový zákon o veřejných zakázkách - jaké změny přinese dosavadní praxi? To účastníkům na své přednášce v rámci dalšího ročníku konference Právo ve veřejné správě osvětlí Mgr. Lucie Moravčíková, vedoucí právního oddělení společnosti OTIDEA, která se zaměřuje na administraci a poradenství v oblasti veřejných zakázek a koncesí. Právnímu prostoru shrnula zásadní aspekty nového zákona o veřejných zakázkách v pěti odpovědích.
Na co se mohou účastníci konference v rámci Vaší přednášky těšit, resp. jaké hlavní změny přinesl nový zákona o veřejných zakázkách?
Účastníky konference seznámím nejen se samotným záměrem a myšlenkou, ale i nejdůležitějšími změnami, které nám nový zákon přináší, jako jsou změny v procesu prokazování kvalifikace, flexibilita pořadí kroků a změny v posouzení a hodnocení nabídek.
Jedná se o krok k lepšímu?
To záleží na tom, z jakého pohledu se na to díváte. Pro zadavatele to samozřejmě může být značné ulehčení, ale na druhé straně jím velkou volností zákona vzniká poměrně široká povinnost odůvodnit svůj postup. Pro dodavatele se jedná dle mého názoru jednoznačně o ulehčení.
Jakým způsobem se změnila komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem, resp. jakým způsobem přispěje nový zákon k větší transparentnosti?
Komunikace by měla být vedena primárně elektronicky. Nový zákon přináší i fikci doručení ve veřejných zakázkách, přes datové schránky. To jestli zákon jako celek povede k větší transparentnosti, bude záležet na jeho uživatelích. Ale jednoznačně obsahuje méně pravidel a formalismu, čímž samozřejmě dává větší prostor pro volbu vlastní cesty, která by pochopitelně měla být spojena s odůvodněním zvoleného postupu. Do jaké míry ale bude odůvodnění dostatečné a především správné, to bude rozhodovat až ÚOHS.
V čem shledáváte novou úpravu lepší, popřípadě silnější, a v čem naopak vidíte krok zpátky?
Velkým přínosem pro zadavatele, ale i účastníky zadávacího řízení je flexibilita pořadí kroků nebo možnost doplnit do nabídky téměř cokoliv co není předmětem hodnocení. Jako problematické, však vidím velké rozvolnění pravidel, které se dá samozřejmě uchopit vždy různě a to nejen s ohledem na různé zadavatele, ale i různé VZ u jednoho zadavatele.
Jak hodnotíte současnou situaci v oblasti veřejných zakázek?
Nedomnívám se, že by situace byla tak špatná, jak se snaží média poukazovat. Samozřejmě medializace velkých kauz ovzduší veřejných zakázek příliš nepomáhá a důsledkem toho se pak běžný zadavatel bojí zvolit jakýkoliv jiný postup než dle jeho pohledu standardní. Proto pak zadavatelé vždy raději hodnotí na cenu než na ekonomickou výhodnost, jelikož za hodnocení na cenu je těžko někdo napadne z netransparentnosti. Stejná situace je pak u kvalifikace, kdy zadavatelé tento institut nevyužívají v tom rozsahu, který jím zákon dává a dával.
Další články
DPH při dovozu zboží přes jiný stát EU: kde vzniká daňová povinnost
Jak se uplatňuje DPH při dovozu zboží z třetích zemí přes jiný stát EU než je místo skutečné spotřeby a jaké povinnosti mají dovozce a konečný odběratel? Rozhodující pro DPH není místo dovozu, ale místo skutečné spotřeby.
Možnosti využití AI v právní praxi
Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.
Evropská komise představila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí
Evropská komise dne 30. dubna 2026 zveřejnila návrh nových pokynů pro posuzování fúzí („Merger Guidelines“, dále jen „Pokyny“). Jedná se o nejrozsáhlejší revizi evropských pravidel pro kontrolu spojování soutěžitelů za posledních dvacet let.
Švarcsystém pod drobnohledem inspekce práce
Co odhalily kontroly inspekce práce v letech 2024–2025? Pokuty v milionech, neohlášené kontroly a sektory, kde inspektoři hledají nejčastěji.
Autonomní zbraňové systémy: Kdo odpovídá za chybu?
Autonomní zbraňový systém může po aktivaci sám vyhledat objekt odpovídající předem nastavenému cílovému profilu a použít proti němu sílu. Člověk přitom nemusí předem znát konkrétní cíl, přesné místo ani okamžik zásahu. Právě tím se takový systém liší od běžného dálkově ovládaného dronu, u něhož konkrétní cíl zpravidla vybírá operátor. Právní otázka tedy nezní, zda o likvidaci cíle „rozhodl“ stroj, ale kdo rozhodl o vývoji, nastavení a nasazení systému, jaké měl informace a zda mohl jeho působení ovlivnit.



