Rozhovor: David Borovec - Program Antivirus a jeho největší úskalí

Podpora zaměstnanosti je jedním z nejdiskutovanějších témat posledních týdnů. JUDr. David Borovec, odborník na pracovní právo, v následujícím rozhovoru představí nejen základní informace o programu Antivirus, ale také o jeho nedostatcích. Pozornost však bude věnována i řadě dalším tématům, jako je například práce z domu a její kontrola ze strany zaměstnavatele.

Přestože bylo o programu Antivirus řečeno již mnoho, mohl byste stručně shrnout, co přesně tzv. kurzarbeit přináší a koho se týká?

Program Antivirus představuje státní příspěvek určený pro zaměstnavatele, jehož účelem je částečně kompenzovat mzdové náklady (včetně odvodů na sociální a zdravotní pojištění) vyplacené zaměstnancům, kteří nemohou pracovat:

a)  z důvodu (i) nařízené karantény, nebo skutečnosti, že jim (ii) zaměstnavatel nemůže přidělovat práci v důsledku krizových opatření vydaných vládou ČR nebo orgány veřejného zdraví (Ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice, Ministerstvo životního prostředí, krajské úřady a další) – v těchto případech má zaměstnavatel nárok na kompenzaci 80 % poskytnuté náhrady mzdy (včetně odvodů na sociální a zdravotní pojištění), maximálně však na 39.000 Kč za jednoho zaměstnance a kalendářní měsíc;

b)  v důsledku (i) nepřítomnosti zaměstnanců na pracovišti z důvodu trvání překážek v práci na jejich straně, (ii) snížení odbytu produkce zaměstnavatele nebo (iii) nedostatku vstupů – v těchto případech má zaměstnavatel nárok na kompenzaci 60 % vyplacené náhrady mzdy (včetně odvodů na sociální a zdravotní pojištění), maximálně však na 29.000 Kč za jednoho zaměstnance a kalendářní měsíc.

Nicméně je třeba počítat s tím, že program Antivirus byl dosud schválen pouze na období od 12. 3. do 30. 4. 2020 – a jeho případné prodloužení musí být opětovně schváleno vládou, a to včetně podmínek, za kterých by byl tento program případně dále poskytován.

V čem vidíte z pohledu odborníka na pracovní právo největší úskalí tohoto programu?

Zdaleka největší úskalí představuje podmínka, že zaměstnavatel musí nejprve uhradit náhradu mzdy (včetně všech odvodů) a teprve poté si může požádat o příspěvek z programu Antivirus. To může být problematické pro celou řadu zaměstnavatelů, kteří již nemají dostatek finančních prostředků na úhradu náhrady mzdy a všech odvodů v zákonné výši.

Druhým problematickým bodem je skutečnost, že v rámci programu Antivirus zaměstnavatelé uzavírají smlouvu s Úřadem práce, ve které se vzdávají nároku na náhradu škody spočívající ve vyplacených mzdových nárocích způsobené v důsledku mimořádných opatření přijatých podle krizového zákona (v částce, která přesahuje příspěvek vyplacený z programu Antivirus, na kterou by jinak zaměstnavatelé měli podle krizového zákona nárok). Stát tak využil této podpory, aby omezil výši nároků, kterou proti němu budou firmy a podnikatelé moci uplatňovat po skončení současných mimořádných opatření.

Má podle Vás tento program nějaké další nedostatky?

Dílčích nedostatků je samozřejmě více, což je nepochybně dáno krátkým časovým úsekem, ve kterém bylo nutné program Antivirus zpracovat. Není např. jasné, proč je možné státní příspěvek čerpat na náhradu mzdy zaměstnancům, kterým byla dána výpověď pro porušení pracovních povinností, ale na náhradu mzdy pro zaměstnance, kterým byla dána výpověď pro neuspokojivé pracovní výsledky nebo ze zdravotních důvodů předmětný příspěvek již není možné čerpat.

Někteří zaměstnavatelé si stěžují na složitost žádosti o příspěvek z programu Antivirus, kterou někdy napoprvé nezvládnou vyplnit ani za pomoci odborných poradců.

V současné chvíli je dále neznámou postup budoucích kontrol ohledně toho, zda skutečně došlo ke snížení poptávky po službách nebo odbytu výrobků, kterými zaměstnavatelé nyní zdůvodňují zavedení částečné nezaměstnanosti ve smyslu § 209 zákoníku práce a které budou prováděny ze strany inspekce práce. Nezbývá než doufat, že praxe jednotlivých inspektorátů bude jednotná a že nebudou vznášeny až přílišné požadavky ohledně dokladování vzniklé situace (kdy i pro zaměstnavatele může být v dnešní době náročné si zajišťovat příslušná potvrzení od smluvních partnerů apod.).

V neposlední řadě je problematickou i podmínka, že zaměstnavateli nebyla v předchozích 3 letech udělena pokuta za nelegální zaměstnávání cizinců. Ačkoli je do určité míry pochopitelné, že stát nechce vyplácet příspěvky zaměstnavatelům porušujícím pracovněprávní předpisy, je otázka, z jakého důvodu byl vybrán právě tento jeden konkrétní přestupek jako důvod pro vyloučení nároku zaměstnavatele na příspěvek z programu Antivirus. V důsledku toho totiž zaměstnavatel, který soustavně dostává pokuty za porušování zákoníku práce, včetně např. pravidel BOZP nebo pravidel upravujících pracovní dobu, má nárok na příspěvek z programu Antivirus, avšak zaměstnavatel, kterému byla před několika lety udělena jedna pokuta za nelegální zaměstnávání cizinců, byť by byla způsobena např. administrativním pochybením agentury práce, s níž zaměstnavatel spolupracoval, nárok na příspěvek z programu Antivirus nemá. To se mi jeví jako nesystémové.

Jaké podmínky musí zaměstnavatelé splnit, aby měli nárok na pomoc od státu?

Příspěvek v programu Antivirus je možné v tuto chvíli čerpat za období od 12. 3. 2020 do 30. 4. 2020. O případném prodloužení tohoto programu by musela rozhodnout vláda.

Program Antivirus je určen pro zaměstnavatele v soukromém sektoru (tj. na příspěvek z programu Antivirus nemají nárok zaměstnavatelé, jejichž mzdové náklady jsou hrazené z veřejných rozpočtů).

Na příspěvek z programu Antivirus nemá zaměstnavatel nárok v případě, že

  • zaměstnanci byla dána výpověď z jiného důvodu než pro porušení pracovních povinností zaměstnance nebo pro porušení stanoveného léčebného režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle § 52 písm. g) a h) zákoníku práce,
  • zaměstnavateli byla v předcházejících 3 letech uložena pokuta za nelegální zaměstnávání cizinců,
  • zaměstnavatel obdržel jiný příspěvek na kompenzaci mzdových nákladů za dané období od Úřadu práce anebo od jakéhokoli veřejného zdroje.

Z programu Antivirus také nelze nárokovat náklady vzniklé v důsledku trvání DPP nebo DPČ. V neposlední řadě pak na příspěvek z programu Antivirus nemají nárok zaměstnavatelé, kteří jsou v likvidaci nebo v konkurzu.

Mnoho zaměstnavatelů umožňuje svým zaměstnancům pracovat formou tzv. home office. Právní úprava této formy práce je velmi strohá. Je vůbec potřeba, aby byla zákonná úprava práce z domu rozsáhlejší?

Osobně se domnívám, že práce formou home office, tj. práce z domova, je natolik specifická, že by si podrobnější úpravu zasloužila. Zejména dodržování pravidel BOZP, za jejichž plnění zaměstnavatel zodpovídá i při práci v režimu home office, je prakticky nemožné. Již jen základní pravidla v podobě označení schodů, zakrytí kabelů či provádění pravidelných revizí elektrických spotřebičů je v domácích podmínkách obtížně představitelné. Zaměstnavatel také nemůže bez souhlasu zaměstnance vstupovat do jeho obydlí ke kontrole BOZP či vyšetřování pracovních úrazů a v praxi tak činit většinou ani nechce. Určité omezení odpovědnosti zaměstnavatele za BOZP a naopak zvýšení odpovědnosti zaměstnance při práci formou home office by proto podle mého názoru bylo žádoucí.

Stejně tak by bylo vhodné jasně vymezit které náklady práce z domova musí zaměstnavatel hradit. Podle současné úpravy je zřejmé, že zaměstnanec má nárok na úhradu nákladů práce formou home office. Není však již jasné, jak tyto náklady určit. Nevíme, zda se zaměstnavatel musí podílet jen na běžných provozních nákladech, jako je elektrická energie či připojení k internetu, nebo zda by se měl podílet také např. na nájmu či nákladech na vytápění bytu zaměstnance. S ohledem na to, že práce formou home office je považována za benefit, mělo by podle mého názoru být také umožněno, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem mohl domluvit, že žádná kompenzace zaměstnanci poskytnuta nebude.

Naopak se domnívám, že není potřebné přijímat opatření, která by bránila jakémusi sociálnímu vyloučení zaměstnance při práci formou home office, jak bylo v minulosti ze strany MPSV navrhováno.

Může zaměstnavatel práci z domu nějakým způsobem kontrolovat? Jaké prostředky kontroly mu zákon nabízí?

Zaměstnavatel má samozřejmě možnost kontrolovat zaměstnance pracujícího v režimu home office. Zaměstnavatel v první řadě kontroluje výsledky práce zaměstnance. Pokud zaměstnanec nebude při práci dosahovat výsledků požadovaných zaměstnavatelem, jedná se o neuspokojivé pracovní výsledky, které mohou být důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí (za podmínek stanovených zákoníkem práce).

Existují však i technické prostředky, které např. sledují, zda je zaměstnanec připojen k podnikové síti zaměstnavatele, popř. zaměstnance u počítače v pravidelných přednastavených intervalech vyfotografují prostřednictvím kamery umístěné na notebooku. Při využití těchto prostředků je však nutné zaměstnance řádně informovat, šetřit soukromí zaměstnanců a dbát na ochranu osobních údajů.

Jaký dopad má koronavirová krize na poptávku po právních službách? Zaznamenáváte zvýšenou poptávku právě po pracovněprávním poradenství?

Naše kancelář po vypuknutí koronavirové krize nezaznamenala zásadní výkyv při poskytování obchodněprávních služeb. Pokud se ale jedná o pracovněprávní poradenství, lze potvrdit, že zde došlo ke zvýšení poptávky vyvolané nejprve vyhlášením nouzového stavu a zavedením prvních omezujících krizových opatření a z toho pramenící nejistoty ohledně toho, jaké nástroje pracovního práva lze v současné situaci využít (ať se již jednalo o souběh karantény s výkonem práce, nařizování dovolené, sjednání neplaceného volna anebo právě nastavení výše zmíněného home-office).

S jakými pracovněprávními problémy se na Vás klienti teď nejčastěji obracejí?

V současnosti se na nás klienti v otázkách pracovního práva obracejí nejčastěji s dotazy ohledně podmínek zařazení do programu Antivirus a s tím související podporou při uplatnění prostojů nebo vyhlášení částečné nezaměstnanosti (návrhu příslušného vnitřního předpisu / dohody s odborovou organizací). Po prvotním šoku na straně zaměstnavatelů a kalkulacích dopadů koronavirové krize a podpory poskytnuté státem se pak již začínají někteří zaměstnavatelé dotazovat na podmínky rozvázání pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti a případně uplatnění hromadného propouštění (byť většina našich klientů zatím k těmto krokům nepřistoupila).

V praxi se často řeší otázka náhrady mzdy nebo platu v případě, že je zaměstnanci nařízena karanténa. Co ale může zaměstnavatel dělat v případě, kdy zaměstnanci nařízena karanténa nebyla, ale přesto existuje riziko, že zaměstnanec může být šiřitelem nákazy? Má vůbec nějaké možnosti, jak zaměstnanci nařídit práci z domu, případně mu neumožnit přístup na pracoviště?

Není-li zaměstnanci nařízena karanténa (nebo po několika dnech skončí) a nadále existují pochybnosti o vyloučení rizika přenosu infekční nemoci na třetí osoby (ostatní zaměstnance), lze se zaměstnancem uzavřít dohodu o výkonu práce z jiného místa (z domova či odjinud), nebo mu přestat přidělovat práci a poslat jej domů tzv. na překážky v práci na straně zaměstnavatele, během kterých však zaměstnanci náleží náhrada mzdy v plné výši.

Alternativně je možné zaměstnance jednostranně převést na jinou práci, kde je minimalizován kontakt s dalšími zaměstnanci, avšak pouze za předpokladu, že tak stanoví poskytovatel pracovnělékařských služeb ve svém posudku.

Hodnocení článku
75%
Pro hodnocení článku musíte býtpřihlášen/a
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a
Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu

Partneři projektu

Všichni partneři