ostatní

Půjčování nářadí a specializovaných přístrojů je dnes běžnou službou, která však zároveň podléhá jasným pravidlům občanského zákoníku. Právní vztahy mezi půjčovnami a zákazníky se odvíjejí zejména od úpravy nájmu a výpůjčky, přičemž klíčová je odpovědnost za škodu a dodržení pokynů poskytovatele. Rostoucí obliba těchto služeb tak vyvolává i důraz na přesné smluvní podmínky a prevenci rizik.

Soudní praxe určování výše výživné vychází ve většině případů z doporučujících tabulek ministerstva spravedlnosti.[1] Běžně tak soudce vezme potaz výši příjmů rodiče, počet dětí rodiče, počet dní v měsíci, které s ním dítě tráví a věk dítěte, z čehož mu vyjde očekávaná výše výživného. Nicméně Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že soudci nemají být pouze prostí počtáři, ale mají zohledňovat individuální okolnosti případu.[2] A právě jedním ze specifických případů je ten, kdy buď oba nebo jeden z rodičů dosahuje vysoce nadstandardních příjmů.

Po pěti letech Nejvyšší soud rozhodl, že obchodníci nemají nárok na náhradu ušlého zisku způsobeného vládními zákazy maloobchodního prodeje

Brno 10. prosince (ČTK) - Nejvyšší správní soud (NSS) dnes na návrh vlády rozpustil několik mimoparlamentních stran a hnutí, důvodem je opakované nedodání výročních finančních zpráv. Subjekty už měly z dřívějška pozastavenou činnost, nedostatky nenapravily.

Podvody s autorizovanými platbami jsou v současné době považovány za nejrozšířenější typ platebních podvodů. Každý rok na jejich základě provedou klienti bank nacházející se v EU podvodné transakce celkově v řádech několika set milionů eur. Tato suma a počet úspěšných incidentů navzdory značné informač­ní osvětě ze strany médií a zvyšujícím se ochranným opatřením ze strany poskytovatelů platebních služeb neustále narůstá. Z právního pohledu tak vyvstává otázka, zda vůbec a případně jaké existují v současné době právní nástroje ke snížení výskytu těchto podvodů a zvýšení právní ochrany klientů bank, tedy slabší strany, na které se tento článek primárně zaměří.

Převzetí majetku ve smyslu § 1893 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („OZ“) nepatří mezi široce známé a užívané zákonné instituty přistoupení k dluhu. Až do nedávna platilo, že se jedná o ustanovení OZ, které nejen že se v praxi příliš nevyužívá, ale dokonce k němu neexistuje rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, natož pak praxe ustálená, která by byla okomentovaná v odborných textech a podrobena akademickému zkoumání. V recentní judikatuře Nejvyššího soudu se však použití § 1893 OZ objevilo[1], a s jistou nadsázkou tak můžeme říci, že se zde vyskytl staronový zákonný důvod přistoupení k dluhu.

Praha 9. prosince (ČTK) - Obžalovaný soudce pražského vrchního soudu Ivan Elischer v dnešní závěrečné řeči zopakoval, že se nedopustil žádného korupčního jednání. Uvedl, že původ peněz, které měl ve své soudcovské kanceláři, uspokojivě vysvětlil.

Dne 1. 1. 2026 má nabýt účinnosti významná novela rodinného práva, zákon č. 268/2025 Sb., kterým se mění občanský zákoník a další související zákony (dále jen „Zákon“). V tomto článku popisuji změny, které nastanou v úpravě rozvodu manželství, a to jak v rovině hmotněprávní, tak v rovině procesní.

V demokratickém právním státě je nemyslitelné, aby byli soudci k věcem, které mají projednávat a rozhodovat, přidělováni arbitrárně či netransparentně (např. na základě a/sympatií k žalobci).

Brno 8. prosince (ČTK) - Reklamní rikši, tedy asijská vozítka poháněná lidskou silou, do centra Prahy nepatří. Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost firmy, která v historickém středu hlavního města provozuje thajské masážní salony.