Rovněž tento článeček se nebude věnovat ničemu jinému, než trestnímu právu, byť by název mohl trochu mást. Nehodlám ovšem ani probírat potíže některé z rodin, jejichž, mírně řečeno, přehlíživý vztah ke vzdělávání vede ke stovkám hodin absencí jejich školou povinných dětí, což přes sociální a přestupkové řízení končí leckdy i u orgánů činných v trestním řízení. Stejně tak se nechci věnovat osudům lenošivých zaměstnanců, kteří na místo pravidelného pracovního výkonu vyhledávají nejrůznější záminky, proč do zaměstnání nepřijít.

Okolnost, že si pachatel pořídí falešný doklad na svou pravou totožnost, není důvodem beztrestnosti.

Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) se rozsudkem ze 7. 7. 2016 (C-494/15) postavil za majitele práv duševního vlastnictví, když konstatoval, že tito mohou postupovat nejen proti samotným porušovatelům, ale i proti prostředníkům, tedy těm, kdo porušovatelům poskytují prodejní místa, např. i proti provozovatelům reálných tržišť (nikoli pouze on-line tržišť).