Trestní stíhání pro pomluvu je na místě pouze u nejzávažnějších zásahů do osobnostních práv, které nelze řešit prostředky soukromého práva a které zřetelně přesahují míru obvyklých lží a nepravd, jež o sobě lidé šíří.

U trestného činu podvodu se judikatura zabývala možnostmi dopustit se jej v rámci určitého právního řízení častěji, byť se typicky nejednalo o právo na obhajobu, ale o nepravdivá tvrzení vznesená v rámci civilního řízení či řízení správního.

Tento článek navazuje na článek „Trestněprávní meze lži při obhajobě v trestním řízení“, v němž jsem se zabýval obecnými východisky trestněprávních limitů vědomě nepravdivých výroků v rámci obhajoby v trestním řízení. Tento článek se bude blíže zabývat jednotlivými trestnými činy, jež obsahuje zvláštní část zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tr. zák.), které tímto způsobem lze spáchat.

Nové rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Pihl proti Švédsku se týká odpovědnosti provozovatelů nekomerčních blogů za difamační komentáře.

Přes šedesát poslanců Parlamentu ČR, zejména z KSČM a vládních stran ANO a ČSSD, se podepsalo pod návrh na znovuzavedení trestného činu, který by měl chránit hlavu státu před hanobením a urážkami ze strany veřejnosti. Podle některých předkladatelů návrhu, v čele se Zdeňkem Ondráčkem (KSČM), by měl mít trest za hanobení prezidenta především výchovný charakter. Nabízí se otázka, jestli je hrozba trestu ročního odnětí svobody opravdu tím správným výchovným opatřením?