K rozšíření režimu střídavé péče není třeba hledat zvláštní "důležitý důvod". Podle Ústavního soudu je to totiž automaticky v zájmu dítěte, leda by se ukázalo něco jiného.

První z otázek řešených v případě rozchodu či rozvodu rodičů je úprava budoucí péče o dítě, respektive úprava styku nepečujícího rodiče s dítětem. Občanský zákoník přitom poskytuje pouze základní mantinely pro volbu konkrétního modelu a přesnou odpověď přináší až konkrétní poměry v rodině.

Daňové zvýhodnění na děti je upraveno v § 35c zákona o daních z příjmů. Nárok na toto daňové zvýhodnění dokládá poplatník zaměstnavateli doklady dle §38l odst. 3 tohoto zákona.

Dne 23. 3. 2016 vyhlásil Ústavní soud svůj nález ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 2298/15, který stojí za podrobnější komentář. Už jen proto, že se týká nekonečného příběhu péče soudu o nezletilé děti. Také proto, že se aktuálním pohledem dívá na staré téma styku tzv. nerezidentního rodiče s jeho dítětem. A v neposlední řadě proto, že o děti musí „pečovat“ soudy, když už o ně nepečují ve shodě rodiče, a to i soud ústavní.

Od 1. 1. 2014 platí v ČR nová úprava rodinného práva, která měla kromě jiného za cíl implementovat mezinárodní dohody, zejména Úmluvu o právech dítěte (ÚPD) a Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (ÚLP) do podústavních norem.