Žena odhalila nevěru svého manžela a byla za to odsouzena

... aneb nečtěte si zprávy svých manželů a manželek bez jejich svolení, neboť Vás to může přijít draho.

advokát ve spol. ZVOLSKÝ ADVOKÁTI s.r.o.; spolupracující redaktor
Nevěra a ochrana soukromí
Foto: Canva

Nevěra – noční můra každého, kdo žije v manželství či v partnerském vztahu. Své o tom ví i jedna žena ze švýcarského kantonu Aargau, jejíž manžel si kromě dvou e-mailových účtů, k nimž měli přístup oba manželé zřídil ještě jeden další e-mailový účet. Jednoho dne manželka objevila manželův zapomenutý zápisník, který obsahoval i heslo k e-mailu.

Protože měla určitá podezření, zeptala se svého známého, který se vyznal v příslušných právních předpisech, jestli si může e-maily přečíst. Dozvěděla se, že se bude pohybovat v šedé zóně. Po této odpovědi si stále nebyla jistá, a tak si vygooglila otázku: „Dopustím se trestného činu, když se podívám na e-mailový účet svého manžela?“. Později, když se u soudu musela zodpovídat z několikanásobného neoprávněného zásahu do systému zpracování dat, si na odpověď vyhledávače již nevzpomněla.

Smí tedy manželka bez dovolení číst e-maily či SMS zprávy svého manžela?

Vraťme se v příběhu o kousek zpátky. Když si manželka manželův soukromý e-mailový účet prošla, zjistila, že manžel měl hned několik milenek. A protože chtěla získat důkazní materiál, tak si několik příloh a obrazových souborů také stáhla (konkrétně mělo jít mj. o 23 snímků zobrazujících jejího manžela a mladou ženu).  

Krátce na to žena konfrontovala manžela se svými zjištěními. Následný běh událostí však už nejspíš nepředvídala... Manžel se totiž nechtěl smířit s tím, že ho jeho žena špehuje, a proto manželku udal orgánům činným v trestním řízení. Zároveň se odstěhoval ze společného bytu (to už tak překvapivé není).

Jak už bylo naznačeno, manželka nakonec skončila na lavici obžalovaných, tj. před trestními soudy. Její případ se dokonce dostal až ke švýcarskému Spolkovému soudu (BGE).[1] Ani Spolkový soud však nezměnil nic na odsouzení manželky. Konkrétně dostala peněžitý trest (pokutu) s podmíněným odkladem, a dále jí byla uložena povinnost nahradit manželovi na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9.677 švýcarských franků (tj. v přepočtu bezmála 250.000,- Kč).

Manželka tedy byla uznána vinnou za to, že opakovaně neoprávněně vstupovala do manželova e-mailového účtu, četla poštu, stahovala ji, ukládala fotografie a jiné přílohy do svého počítače.[2] Konkrétně se jednalo o trestný čin neoprávněného přístupu k datovému systému (čl. 143bis odst. 1 švýcarského trestního zákoníku). U nás by šlo patrně o trestný čin podle § 230 trestního zákoníku (neoprávněný přístup k počítačovému systému a neoprávněný zásah do počítačového systému nebo nosiče informací).[3], [4]

Manželčina obrana postavená na tom, že muž svůj e-mailový účet nijak zvlášť dobře nezabezpečil a znovu použil již dříve použité heslo, nebyla úspěšná. Manželce nepomohlo ani to, že na e-mailový účet a heslo k němu narazila náhodou.[5]

Závěrem

K nahlížení do zpráv Vašeho manžela či partnera ze zvědavosti nebo z nedůvěry dochází v mnoha vztazích. Jak daleko je však přípustné zajít? 

Dnes jsme si představili příběh ženy, která si přečetla e-maily svého nevěrného manžela a byla za to odsouzena v trestním řízení.

Hrozí i v České republice něco podobného tomu, kdo čte zprávy svého partnera na e-mailu, Messengeru Whatsappu a spol.? Odpověď zní ano.

Tímto článkem jsme trochu navázali na sérii o nejbizarnějších soudních rozhodnutích z celého světa. Ovšem dnešní příběh je přeci jen jiný, a to v tom, že se může týkat téměř každého. Plyne z něj proto řada poučení. Pokud máte nějaká podezření na svého manžela či svou manželku, neměli byste se „hrabat“ v jejich soukromých věcech. Jinak Vám v krajním případě hrozí dokonce trestní odsouzení. Zkrátka a dobře: jakmile si bez souhlasu přečtete něco, co je chráněno kódem nebo heslem, vystavujete se nebezpečí trestního stíhání.

Z hlediska zákona je přitom úplně jedno, jestli se „nabouráte“ do účtu svého manžela, své přítelkyně, nebo úplně cizího člověka. Jediné, na čem záleží, je, jestli máte oprávnění nebo souhlas druhé osoby číst její e-maily nebo jiné textové zprávy. Souhlas sice nemusí být písemný, ale ústní souhlas se Vám později nemusí povést prokázat. V milostných vztazích je ovšem jen velmi těžko přestavitelné, že by si druh s družkou navzájem vyměňovali písemné souhlasy...

Pro úplnost uvádíme, že pokud byste se „ocitli“ v účtu svého partnera omylem či náhodou (např. proto, že zůstal přihlášen na Vašem počítači, který jste mu předtím půjčili), trestní odpovědnost Vám nehrozí.[6] Předpokladem však je, že po zjištění, že nejste ve svém vlastním účtu, nebudete pokračovat ve čtení.

Snadno se to řekne a hůř vykoná. Nicméně v případě podezření na nevěru existuje jedno jediné nejlepší východisko, a tím je sebrat odvahu a vyhledat přímý rozhovor. Pokud už je na rozhovor pozdě, může samozřejmě jako téměř vždy pomoci i konzultace s advokátem. 


[1] Šlo o rozsudek trestního senátu švýcarského Spolkového soudu ze dne 17. 5. 2019 ve věci 145 IV 185.

[2] Srov. bod 2.2.1 rozsudku (v překladu autora): „V posuzovaném případě je nesporné, že stěžovatelka nebyla oprávněna přihlásit se k účtu Gmail svého manžela, a proto se neoprávněně pohybovala v systému zpracování dat jiné osoby. […] Zanechání hesla v bývalé společné domácnosti manželů nelze chápat jako souhlas manžela s přístupem stěžovatelky k jeho účtu Gmail, zvláště když podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů manžel nezanechal lístečky s napsanými hesly v domě úmyslně, ale pouze je tam zapomněl.“

[3] Ilustrativní případ odsouzení za trestný čin podle § 230 tr. zákoníku u nás řešil Nejvyšší soud ve svém usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 7 Tdo 731/2015-20: „Obviněný se přečinu dopustil tím, že dne 1. 11. 2013 v době od 06:23 do 06:26 hodin v P. , z místa svého zaměstnání na dopravním inspektorátu, se z IP adresy ........., poté, kdy natipoval přístupové heslo k elektronické poště své sestry Ing. T. S. a k jejímu osobnímu profilu na internetové sociální síti Facebook, neoprávněně do tohoto profilu vstoupil a následně dne 2. 11. 2013 v době od 00:44 hodin do 07:46 hodin v místě svého bydliště ve S. H. , okr. P. , z IP adresy .......... poskytovatele internetového připojení společnosti Monex, s. r. o., se opět neoprávněně připojil k osobnímu profilu poškozené Ing. T. S. na internetové sociální síti Facebook a bez jejího souhlasu v 00:46 změnil přístupové heslo, v 01:26 hodin odstranil její profilovou fotografii, kterou nahradil logem hnutí ANONYMUS a dále rozeslal nejméně 130 dalším uživatelům sítě Facebook, kteří byli evidováni jako přátelé poškozené, vybranou část její elektronické korespondence, která nebyla veřejně přístupná.“

[4] Srov. tiskovou zprávu KŘP Zlínského kraje: Naboural se své ženě do účtu na sociální síti. Hrozí mu tři roky vězení. [online]. [cit. 11. 9. 2023]. Dostupné zde: https://www.policie.cz/clanek/naboural-se-sve-zene-do-uctu-na-socialni-siti.aspx

[5] Srov. závěrečnou část rozsudku (s. 189): „Tímto způsobem [manželka] obešla elektronické zabezpečení účtu žalovaného a překonala přístupové bariéry systému zpracování dat. Na tom nic nemění skutečnost, že stěžovatelka heslo nezískala aktivním jednáním směřujícím k překonání přístupových bariér systému zpracování dat, ale pouze jej náhodně nalezla v bývalé společné pracovně. Způsob, jakým pachatel získal heslo pro neoprávněný přístup do systému zpracování dat, není pro posouzení činu relevantní.“

[6] Srov. GŘIVNA, T., DVOŘÁK, M. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2956, k § 230, marg. č. 4: „[K]riminalizace nastupuje až tam, kde pachatel neoprávněně získal přístup k počítačovému systému překonáním bezpečnostního opatření (např. hesla).“

Hodnocení článku
100%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články