Občanské právo

Od 01.01.2026 vstoupí v účinnost očekáváná novela občanského soudního řádu, která slibuje zásadní urychlení řízení o vyklizení bytů.

Není sporu o tom, že dobré mravy jsou v rámci podnikatelských vztahů aplikovatelné, avšak jejich konkrétní aplikace je oproti běžným občanskoprávním vztahům modifikovaná, resp. zúžená. To je poplatné tomu, že „obecné vnímání hranice mravnosti v podnikatelských vztazích (s přihlédnutím ke specifikům těchto vztahů a jejich subjektů) odlišné od vztahů nepodnikatelských.“[1], což se promítá i do posuzování ujednání o úroku z prodlení a konkrétního nároku na úroky z prodlení.

V roce 2023 jsme zažili vzestup umělé inteligence (AI) a její rozšíření k masovému používání uživa­teli po celém světě. Umělá inteligence však také přináší významné výzvy v oblasti ochrany osobních údajů, tak jako všechny předchozí výrazné změny v oblasti moderních technologií.

Dědické právo patří k oblastem soukromého práva, v nichž se nejviditelněji protíná autonomie vůle zůstavitele s ochranou základních hodnot právního řádu. Právě proto se zde opakovaně objevují spory, v nichž se účastníci řízení snaží prosadit subjektivně vnímané „spravedlivé“ řešení na úkor striktního respektu k zákonnému systému.

Velká novela rodinného práva účinná od 1. 1. 2026 přinese řadu změn, jejichž cílem má být zefektivnění řízení v rodinných věcech. Jednou z novinek je výslovné umožnění postoupení splatné pohledávky na výživném, zakotvené v novém § 921a občanského zákoníku.

Půjčování nářadí a specializovaných přístrojů je dnes běžnou službou, která však zároveň podléhá jasným pravidlům občanského zákoníku. Právní vztahy mezi půjčovnami a zákazníky se odvíjejí zejména od úpravy nájmu a výpůjčky, přičemž klíčová je odpovědnost za škodu a dodržení pokynů poskytovatele. Rostoucí obliba těchto služeb tak vyvolává i důraz na přesné smluvní podmínky a prevenci rizik.

Soudní praxe určování výše výživného vychází ve většině případů z doporučujících tabulek ministerstva spravedlnosti.[1] Běžně tak soudce vezme potaz výši příjmů rodiče, počet dětí rodiče, počet dní v měsíci, které s ním dítě tráví a věk dítěte, z čehož mu vyjde očekávaná výše výživného. Nicméně Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že soudci nemají být pouze prostí počtáři, ale mají zohledňovat individuální okolnosti případu.[2] A právě jedním ze specifických případů je ten, kdy buď oba nebo jeden z rodičů dosahuje vysoce nadstandardních příjmů.

Převzetí majetku ve smyslu § 1893 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („OZ“) nepatří mezi široce známé a užívané zákonné instituty přistoupení k dluhu. Až do nedávna platilo, že se jedná o ustanovení OZ, které nejen že se v praxi příliš nevyužívá, ale dokonce k němu neexistuje rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, natož pak praxe ustálená, která by byla okomentovaná v odborných textech a podrobena akademickému zkoumání. V recentní judikatuře Nejvyššího soudu se však použití § 1893 OZ objevilo[1], a s jistou nadsázkou tak můžeme říci, že se zde vyskytl staronový zákonný důvod přistoupení k dluhu.

Dne 1. 1. 2026 má nabýt účinnosti významná novela rodinného práva, zákon č. 268/2025 Sb., kterým se mění občanský zákoník a další související zákony (dále jen „Zákon“). V tomto článku popisuji změny, které nastanou v úpravě rozvodu manželství, a to jak v rovině hmotněprávní, tak v rovině procesní.

Institut svěřenského a nadačního fondu patří k významným právním nástrojům využívaným ke správě majetku. Každý z těchto institutů zpravidla sleduje zajištění ochrany majetku, nastavení jeho mezigeneračního předání, jasné stanovení pravidel pro plnění obmyšleným či zajištění celistvosti majetku a zabránění jeho rozdrobení do budoucna. Oba tyto nástroje jsou vnímány jako velmi podobné, nicméně se od sebe liší zejména svou povahou, vnitřní strukturou, mírou kontroly, případně i účelem, pro který mohou být využívány.

České firmy často porušují povinnosti při přechodu práv a závazků z pracovněprávních vztahů. Dochází k tomu obzvlášť při prodeji, akvizicích a fúzích firem, ale i při reorganizacích, outsourcingu nebo štěpení činnosti.

Stává se, že se rodiče pro změnu poměrů nebo jiné okolnosti chtějí dohodnout na změně ohledně vyživovací povinnosti. Není však příliš dobře známo, že jestli soud jednou v této věci rozhodne, není již možné si vyživovací povinnost upravit samostatně. Jak tedy na to? A co se změní po 1. 1. 2026, kdy vstoupí v účinnost novela občanského zákoníku?

Ústavní soud se v recentním nálezu sp. zn. IV. ÚS 778/25, ze dne 3. 9. 2025 vymezil vůči rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu, když judikoval, že promlčecí lhůta v případě, že věřiteli přísluší právo určit dobu splnění dluhu, nemůže počít plynout před splatností (dospělostí) pohledávky.

K analýze pravidla upraveného v § 40 odst. 4 větě druhé autorského zákona, jež modifikuje pro případy nakládání s dílem bez k tomu nezbytné licence obecnou úpravu občanského zákoníku týkající se stanovení rozsahu náhrady za bezdůvodné obohacení a stanoví paušalizovanou náhradu ve výši dvojnásobku obvyklé licenční odměny.

Která myšlenková a právní východiska jsou v evropském právním prostředí významná pro diskuzi o právní úpravě nesezdaného soužití?