Procesní právo

Tento článek se zabývá neuroprávem[1], tedy zejména novými neurotechnologiemi a možnostmi jejich užití s praktickými i teoretickými dopady v rámci stávajícího právního diskurzu.

Dne 1. 1. 2026 má nabýt účinnosti významná novela rodinného práva, zákon č. 268/2025 Sb., kterým se mění občanský zákoník a další související zákony (dále jen „Zákon“). Zákon bývá v médiích označován zkratkou „rozvodová novela“, což je zkratka velmi zavádějící a pomíjí řadu klíčových aspektů novely.

Provedení exekuce představuje v právních řádech většiny vyspělých zemí klíčový prvek zajištění účinnosti soudní ochrany. Rozsudek, který nelze vykonat, postrádá praktickou hodnotu a ohrožuje samu podstatu principu právního státu. Výkon rozhodnutí, respektive exekuce, proto tvoří nedílnou součást civilního procesu a je výrazem rovnováhy mezi právem oprávněného na uspokojení své pohledávky a ochranou základních práv povinného.

V podnikání či v běžném životě není nic neobvyklého, že dlužník nesplní svůj dluh včas.

Vyhláška č. 258/2024 Sb., kterou se mění advokátní tarif, přinesla s účinností od 1. 1. 2025 – kromě advokáty dlouho očekávaného navýšení tarifních hodnot – i drobné technické úpravy. Jednou z těchto úprav je i změna výpočtu odměny advokáta při zastupování dvou a více osob (§ 12 odst. 4 AT).

Advokáti si dle insolvenčního zákona mohou za sepis insolvenčního návrhu účtovat odměnu [1]. Internet je ale plný varování před oddlužovacími šmejdy, advokáty nevyjímaje. Zpochybňuje placení odměny za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení ze strany klienta advokátovi před zahájením insolvenčního řízení.

Neuspěli jste se svou žalobou v civilním nebo správním řízení? Anebo jste byli účastníky řízení jako žalovaní či odpůrci a nesouhlasíte s rozhodnutím soudu či správního orgánu?

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „OSŘ“) rozlišuje mezi dvěma základními druhy procesních lhůt – tzv. zákonnými a soudcovskými. Pojďme si přiblížit jednotlivé rozdíly mezi nimi.

Zvolil jsem takový maličko bulvarizující název příspěvku, přestože skutečně nemám rád nějaké katastrofické scénáře a jsem rozený optimista. Ale to, co hrozí znalecké obci na konci tohoto roku, když nedojde k určitým změnám a posunům, opravdu hrozí velkým problémem pro justici a pro rozhodovací možnosti, protože znalecká obec je pro nás velice důležitá a znalců ubývá.

Zvolil jsem téma Soudci mezi lidmi (a ostatními právníky), čímž chci jednak naznačit, že vztah s právníky je pro nás, soudce, přeci jen trochu specifičtější než setkání s lidmi takzvaně „obyčejnými“, ale především objasnit, proč my tolik zkoumáme, jak se má soudce jevit, jak se má chovat, jaký vlastně má být soudce. A je to právě proto, že si uvědomujeme, že pokud vy nebudete důvěřovat soudcům, tak skutečně ta naše práce bude mít podstatně nižší nebo dokonce nulovou hodnotu.

JUDr. Hana Lenghartová je advokátka, mediátorka a žena mnoha rolí, která se i přes svůj nabitý profesní a osobní život nebojí vstoupit do veřejného prostoru s jasnými postoji a s jasnou vizí.

Exekuční právo se musí neustále vyvíjet v reakci na společenské a technologické změny. Specifika 21. století – digitalizace financí, globalizace platforem, nové formy majetku i života ve virtuálním prostoru – kladou na vymahatelnost práva zcela nové nároky.

Když Karel Šimka nazval svůj příspěvek „Právo je nic“, říkal jsem si, že v duchu kongresové dialektiky zvolím název „Právo je něco“. Ale co?[1]. Třeba „vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon“? „Nástroj k regulování života společnosti, jehož využívá stát v zájmu vládnoucí třídy“? A metodou volné asociace mě napadl další název příspěvku: „Ochrana ústavnosti jako nástroj usurpace moci“. K mému příspěvku by se hodil. Hodlám se totiž věnovat – jak ostatně napovídá i označení našeho konferenčního bloku – otázkám soudnictví, konkrétně pak soudnictví ústavního. A to nejen proto, že se v souvislosti s prezidentskými volbami v Rumunsku dostalo opět do popředí mediálního zájmu. Nakonec jsem zvolil název méně provokativní, přesto snad obsah vystihující.

Zmeškání procesního úkonu může mít pro účastníka civilního řízení významné následky a může vést i k prohře v soudním sporu. Pojďme si objasnit zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání.

S postupujícím rozmachem kosmických aktivit, zahrnujících jak vládní agentury, tak komerční subjekty, nabývají na významu právní otázky spojené s vynucováním práv a povinností mimo planetu Zemi. Zvláštní pozornost si zaslouží prostředí Měsíce, které se v důsledku technologického pokroku stává předmětem strategických, ekonomických i právních ambicí. Zatímco dosavadní diskurs byl orientován primárně na koncepci právního systému Měsíce,[1] stále zůstává otevřená otázka, jakým způsobem lze v praxi vymáhat rozhodnutí s lunárním prvkem prostřednictvím nástrojů českého exekučního práva.